BAŘINOVÁ, M. Svět techniky v odlévací hale 4. a 6. pece v DOV v Ostravě [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2011.
Martina Bařinová navázala svojí diplomovou prací na předcházející zadání v modulu magisterského stupně, kdy se zabývala dílčími úkoly nového využití území a objektů bývalých vysokých pecí v Dolní oblasti Vítkovice, prohlášených za evropské dědictví. Konverze těžkého průmyslu je úlohou nesnadnou. Studentka, která je velmi kreativní zpočátku hledala architektonické vzory, které nepracovaly s potenciálem tohoto výjimečného dědictví. Vývoj přístupů k tomuto dědictví vygradoval až při řešení zadání diplomové práce, které bylo směřováno na konverzi odlévací haly, kdy se diplomantka ztotožnila s výjimečnou atmosférou prostoru haly a navrhla velmi přesvědčivé a tvůrčí řešení jejího nového využití. Škoda, že v práci nejsou dopracovány ukázky řešení výstavních interiérů. Diplomová práce je výborně prezentována graficky i modelem. Otázky a náměty k obhajobě: Klasifikace kulturního dědictví. Charakterizujte kriteria pro zapsání na Seznam světového dědictví UNESCO.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | Přístup studentky ke zpracování kreativní |
Autorka prokázala mimořádné tvůrčí schopnosti a dokonalou orientaci v nejsložitější problematice znovuoživení industriálních památek, formálně podepřené vysokou úrovní a přesvědčivostí prezentace návrhu. Je připravena a vybavena na pokračování v profesi kreativní architektky
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | B | Dvojice vysokých pecí ve Vítkovických železárnách tvoří významnou dominantu v urbanistické struktuře města i DOV i v nezaměnitelné siluetě Ostravy a zadání staví před autorku mimořádně obtížný úkol. Autorce se v návrhu podařilo nalézt vybalancovaný přístup mezi konzervací původní technologické megastruktury a jejím citlivým dotvořením pro zadané funkční využití a to s výtečným výsledkem. Ponechává plně vyznít solitérní industriální památku jak z exteriéru, tak zachovat i monumentalitu spojitého interiéru. Památka je rozdělena plánovaným komunikačním rastrem v parteru uprostřed na dvě identické poloviny, z něho je podél severní strany vedena dopravní obsluha do nově vystavěných objemů. Vstup návštěvníků je veden z terénu do obou částí galerie, autorka nevyužila nabídku nástupu přímo na úroveň odlévací haly pomocí stávající dopravní rampy, který by zjevně posílil monumentalitu nástupu a zjednodušil pohyb návštěvníků po navrhovaném poměrně členitém areálu. Pozitivně lze hodnotit také myšlenku na využití vertikálních konstrukcí obou vysokých pecí k tvorbě promenádních a vyhlídkových ochozů pro návštěvníky, i když podobná idea už byla rozpracována na konstrukci 1. vysoké pece v areálu. | |
| Architektonické řešení | A | Parter odlévací haly na původním 1. NP je důvtipně perforován v obou polovinách skupinami nových kubických objemů výstavních prostor a zázemí. Tyto skupiny „krystalů“ o nestejné výšce, přístupné po prosklených ochozech a vložených rampách o rozdílných výškách pod i nad původní úrovní odlévací haly jsou velmi organicky doplněny plochami vnitřních atrií a pochůzích střech u části nových objemů. Z hlediska dispozičního a provozního se jedná o zjednodušené schema vzájemně oddělených výstavních prostorů o málo rozdílné ploše cca 40 – 80 m2 a s vestavbou 1 – 4 podlaží. Dosahuje tak návrh velmi silného vyznění nového architektonického výrazu v celku s industriálním prostředím. Návrh nerozvádí podrobněji možnosti variability těchto relativně malých objemů co do uspořádání, konstrukcí ani využití, spoléhá se jen na brutální kontrast plných betonových stěn budov s původní ocelovou konstrukcí vysokých pecí, neuvádí ani mimo skla jiné prostředky použité v kombinaci s původními povrchy, ani se nezabývá otázkou ochrany původních povrchů pro zamezení postupující fyzické degradace oceli. | |
| Provozní řešení | A | Vychází ze zadání, kde dominuje téměř jediná funkce – výstavní expozice s omezenou možností interakce i prostorové variability jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru. Není do návrhu pojata organizace a možné uspořádání expozicí na rozsáhlé hlavní plošině, která plní integrující úlohu proti provozní roztříštěnosti malých objemů. Autorka nevyužila ani možnosti variability kubických objemů. Jejich stavebnicový tedy montovaný dočasný charakter, byť v malém rozsahu ( stropy mezi podlažími), by umožňoval do budoucna flexibilnější využití ploch i pro jiné druhy aktivit. | |
| Technicko konstrukční řešení | A | Spočívá v systému samonosných betonových kvádrů „krystalů“ na bázi tvárnic s prosklenými stropy posledních podlaží i s vertikálním členěním do více podlaží, kde ztužující funkci sehrává původní plošina odlévací haly. Systém je doplněn ocelovou skeletovou prostorovou konstrukcí ochozů s poměrně rozsáhlým prosklením. Doporučil bych prosklení i severní části původního zastřešení s využitím intenzívnějšího přirozeného osvětlení vnitřního prostoru. | |
| Formální úroveň | A | Je mimořádně vysoká a rozsah zpracování návrhu včetně modelu v měřítku 1 : 200 je i mezi diplomovými pracemi ojedinělá a zasluhuje uznání. Hodnocení poněkud snižuje skutečnost, že ani textová část neobsahuje ekonomické srovnání původních ploch s plochami navrhovanými, které by přispělo ke zvýšení zájmu potenciálních investorů o záchranu industriální památky tohoto typu. |
eVSKP id 38629