LORENC, D. Měření malých průtoků [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Cílem práce bylo rozšíření laboratorního přípravku o měření malých průtoků kapalin a následné ověření parametrů dostupných tepelných průtokoměrů. Student se musel důkladně seznámit s problematikou kalibrace průtokoměrů s malým hmotnostním průtokem a stávající konstrukcí přípravku pro měření průtoku v laboratoři. Pro seznámení si našel příslušnou literaturu, kterou zpracoval do teoretické části bakalářské práce, kde popsal i aktuální stav měřicí trati. V praktické části student rozšířil aktuální měřicí a aktualizoval měřicí aplikaci. Výsledkem studentovi práce je systém, který bude využitelný v budoucnu pro kalibraci senzorů s malým hmotnostním průtokem. Funkčnost nové měřicí tratě a aplikace student ověřil kontrolním měřením dostupného tepelného průtokoměru. Své výsledky popsal v technické zprávě. Úroveň výsledného dokumentu je na dostačující úrovni. Psaný text působí občas zmatečně a je nutné si ho pro správné pochopení opakovaně přečíst. V práci se nacházejí i protichůdné informace. Popis výpočetních vztahů a grafů se také neobešlo bez chyb. Lze prohlásit, že student splnil zadání v celém rozsahu. Dále je vhodné zmínit, že student postupoval ve své práci systematicky a využíval konzultací vedoucího i konzultanta. Na technickou zprávu si student nevyčlenil dost času, což se podepsalo na výsledné kvalitě textu. Student svou prací potvrdil své bakalářské schopnosti a práci navrhuji k obhajobě a navrhuji hodnocení B/80b.
Cílem bakalářské práce bylo navrhnout a realizovat rozšíření laboratorního přípravku o část pro měření malých průtoků kapalin, a také ověřit parametry dodaného tepelného průtokoměru. Bakalářská práce je rozdělena do tří základních částí, kdy v první teoretické části student popisuje metody kalibrace průtokoměrů a princip tepelných průtokoměrů. Do této teoretické části je zařazen i popis stávající měřicí trati a popis navrhovaných úprav. Myslím si, že by bylo vhodnější volit jiné uspořádání této úvodní části práce, kdy by i pro čtenáře bylo přehlednější nejprve popsat princip tepelných průtokoměrů, dále metody jejich kalibrace, pak by teprve následoval popis měřicí trati, návrhy na novou měřicí trať, atd. V druhé části práce student popisuje v kapitole 3 a v kapitole 6 návrh nové měřicí trati a v kapitole číslo 5 pak ověření váhy OMEGA LSC7000-100, která byla uvažována jako referenční měřič hmotnosti. Z popisu ověřování není zcela jasné, proč student přesnost váhy neověřoval pouze pomocí závaží definované hmotnosti. Předpokládám, že cílem bylo spíše ověřit chybovost vážení kapaliny při změně hmotnosti kapaliny. Mám také poznámku k výpočtu směrodatné odchylky, kterou uvádí student v kapitole 5, rovnice 5.4, která navazuje na rovnici 5.3 s výpočtem rozptylu hmotnosti. V těchto vztazích jsou použity hodnoty měřené hmotnosti, proto je správně uvedena jednotka směrodatné odchylky v gramech (u rovnice 5.4 i v tabulce 5.3). V grafu 5.2 je vynesena směrodatná odchylka průtoku v jednotce g/h, ale hodnoty odpovídají směrodatným odchylkám hmotnosti z tabulky 5.3. Není tedy zřejmé, zda student i dále v práci nepočítá uváděné směrodatné odchylky chybným způsobem. Student také již v kapitole 4.2.3 zmiňuje výměnu referenční váhy, ale teprve v kapitole 6.1 je popsáno zdůvodnění výměny a popis nově použité váhy, i když původní váha od firmy Omega zůstane součástí celého laboratorního přípravku a pouze nebude využívána pro tuto novou rozšiřující část. Měřicí rozsah nově vybrané váhy Kern je pouze 2,5 kg oproti rozsahu 45 kg u váhy Omega, což může vést k problémům při měření vyšších průtoků a při nastavení dlouhé doby měření uživatelem v obslužném programu. Tento programu student popisuje v kapitole 4. Program je vytvořen v prostředí LabVIEW a student vycházel z již vytvořeného programu pro stávající měřicí trať a provedl dílčí úpravy. V práci mi chybí popis vytvořených subVI, které student vytvořil nebo přepracoval a které slouží pro vyčítání dat a výpočet aktuálního průtoku měřeného jak pomocí referenční váhy, tak ověřovaným průtokoměrem. V nově vytvořeném čelním panelu na obr. 4.3 nejsou uvedeny jednotky u aktuální hodnoty měřeného průtoku a u průměrné hodnoty průtoku. U grafu by bylo vhodné uvést správnou legendu pro dva průběhy, které se v grafu zobrazují. V poslední části práce student popisuje provedená měření a výpočet nejistot měření pro referenční váhu Kern a pro ověřovaný průtokoměr. Student v nadpisu kapitoly 7.1 uvádí rozsah měření průtoku do 10 kg/h, v následujícím textu pak píše o 100 kg/h, i když dle zadání práce byl požadován rozsah hmotnostního průtoku do 15 kg/h. U výpočtu nejistot chybí odkaz na tabulku naměřených dat, ze kterých byla počítána nejistota typu A (předpokládám, že student vycházel z dat uložených v elektronické příloze práce), dále u výpočtů 7.1 až 7.3 chybí teoretický vztah, chybí zdůvodnění, proč bylo zvoleno rovnoměrné rozdělení chyby u zdrojů nejistot typu B, a také je chybně uváděn výsledek rozšířené standardní nejistoty (např. v rovnici 7.6, v tabulce 7.4 a 7.5). U výpočtu nejistoty typu A ověřovaného senzoru jsou v tabulce 7.5 uvedeny chybné hodnoty průtoku Qmp, které neodpovídají hodnotám z tabulky 7.3. Není proto zřejmé, zda byly nejistoty typu A vypočteny ze správných dat. Rozsah práce odpovídá požadavkům kladeným na závěrečnou bakalářskou práci. Po formální stránce se v práci vyskytuje menší množství chyb a překlepů. Některé názvy obrázků by bylo vhodné upravit (např. titulky u obrázků 7.1 až 7.3). I přes výše uvedené výtky se domnívám, že byly splněny požadavky na bakalářskou práci, a doporučuji práci k obhajobě.
eVSKP id 151607