LEVÍČEK, T. Energetické nároky letecké dopravy a jejich řešení z obnovitelných zdrojů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2025.

Posudek vedoucího

Šplíchal, Miroslav

Cílem práce byla podrobná analýza zajištění energetických potřeb letecké dopravy prostřednictvím obnovitelných zdrojů. Autor v práci splnil tento cíl v akceptovatelném rozsahu. Metodika práce je založena na přepočtech energetické bilance výrobních procesů paliv a spotřeby na jednotkové množství. V souladu s požadavkem zadání autor v práci rozebírá globální energetickou spotřebu letecké dopravy doplněnou o energetickou analýzu vybraných kategorií letadel. Autor pracuje s ukazatelem návratnosti vložené energie EROI. Tento ukazatel je sice jednoduše interpretovatelný, ale současně také velmi obecný. Autor měl proto podrobněji definovat metodiku jeho použití. Rovněž popis transformačních řetězců energie měl být přehlednější s ohledem na očekávané využití práce a lépe podložený daty. Závěr práce shrnuje podstatná zjištění. Z hlediska struktury se v práci vyskytují nedostatky v jejím strukturování, kdy kapitoly 5. a 6. jsou svým rozsahem velmi krátké a jejich náplň by bylo vhodnější zařadit jako podkapitoly. Autor v některých rovnicích neuvádí členy, ale přímo dosazuje hodnoty. Texty v práci zřejmě neprošly korekcí, je tak obtížné sledovat úvahy autora při vyvozování závěrů. Místy jsou zřejmě přehozené hodnoty, např. podkapitola 8.2 a výkon solárních panelů. Z grafického hlediska by si práce zasloužila více péče, chybí číslování stran a některých rovnic. U některých grafů zvolil autor velmi specifické zobrazení s kombinovaným měřítkem osy, což může být matoucí z hlediska interpretace hodnot. Autor ale na tento způsob v textu upozornil. Přes uvedené nedostatky lze autorovy údaje po kontrole využít k dalším výzkumům. Práci autor vypracoval samostatně, možnost konzultací využil autor minimálně.

Posudek oponenta

Koštial, Rostislav

Diplomová práce se věnuje analýze energetických nároků letecké dopravy s využitím paliv z obnovitelných zdrojů. Autor v úvodu vytváří metodiku, podle níž budou dále vyhodnocována relevantní data. Za nedostatek této části lze považovat absenci uvedení zdrojů, ze kterých data čerpal. Například není zřejmé, na základě jakých podkladů byly stanoveny účinnosti konvenčního paliva (ref = 0,34) a vodíkového paliva (alt = 0,49). Tyto hodnoty jsou sice doplněny spolu se zdroji v kapitole 5, bylo by však vhodné je řádně ocitovat již při jejich prvním výskytu. Dále je určena globální energetická náročnost komerční letecké dopravy; tato data jsou v dalších částech práce využívána jako referenční hodnoty. Kapitola 4 se zabývá náročností výroby leteckého paliva a jeho alternativ. K této části mám jednu zásadní připomínku. Jelikož se jedná o jednu ze stěžejních částí práce, bylo by vhodné například formou rešerše popsat jednotlivá paliva a detailně rozebrat jejich životní cyklus – od výroby/těžby přes zpracování na použitelné palivo až po distribuci k letadlu. Na základě těchto dat by bylo možné přesněji stanovit energetické nároky jednotlivých etap a vypočítat celkovou efektivitu daného paliva pomocí ukazatele EROI. V práci je tento postup velmi stručně aplikován pouze na konvenční palivo JET-A. V případě vodíku se autor věnuje výhradně jeho výrobě, přičemž zcela opomíjí energeticky náročné procesy, jako jsou stlačení, zkapalnění, distribuce a skladování – tedy fáze, které mají zásadní vliv na celkovou hodnotu EROI. Tato opomenutí následně významně ovlivňují výsledky prezentované v kapitolách 6 až 9. V kapitole 5 je řešena efektivita konverze paliva na pohon v letadle, resp. je řešena účinnost pohonu pro standardní paliva a vodík. Dochází zde však k nesprávnému srovnání chemické účinnosti (vodík) s celkovou účinností pohonu (standardní paliva). Tato chyba se pak propisuje do dalších výpočtů v následujících kapitolách. Dále je stanovena energetická efektivita paliv a spotřeby pro vybraná letadla a osobokilometry. Je však nutné mít na paměti, že se do těchto výpočtů již propisují nepřesnosti a chyby z předchozích kapitol 4 a 5. To je patrné například z obrázků 7.1.1, 7.2.1 atd.. V kapitole 8 je posouzení prostorové náročnosti pro pokrytí globální spotřeby paliva v letectví pro relevantní paliva (biopaliva, E-Kerosene, vodík vyrobený pomocí solární nebo větrné energie). U větrné energie by bylo vhodné zdůraznit, že se nejedná o celkovou zabranou plochu, ale o efektivní plochu sloužící k optimálnímu rozvržení větrných farem. To znamená, že velkou část plochy – v případě, že bude větrná farma umístěna do vnitrozemí – je možno dále využít například pro zemědělství nebo pěstování vhodných technických plodin pro vznik biomasy. Tato informace je sice uvedena v kapitole 9, ale již není reflektována v souhrnném grafu obr. 9.1.1. Oceňuji však, že autor na závěr porovnává teoretické údaje s reálnou dostupností zdrojů a současnou produkční kapacitou. V závěru práce autor shrnul dosažené výsledky a provedl finální zhodnocení jednotlivých alternativních pohonů. I přes výše zmíněné nedostatky, které zásadním způsobem ovlivňují využitelnost výsledků v praxi, považuji základní cíle za splněné a práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 162384