REJCHL, D. Dům umění vHradci Králové [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudky

Posudek vedoucího

Palacký, Jiří

Projekt situovaný na Pražském Předměstí, představujícím nově se rozvíjející centrum Hradce Králové, vznikl ve spolupráci s městem a Galerií moderního umění. Město, často označované jako „Solón republiky“ díky svému výjimečnému urbanistickému vývoji, tvoří východisko této práce. Návrh kunsthalle je začleněn do sítě osmi tradičních galerií a dalších kulturních institucí, které se navzájem doplňují ve spektru prezentace umění. Kunsthalle tuto síť rozšiřuje o moderní výstavní prostory a podněcuje vznik platformy pro odborný a veřejný dialog o aktuálních kulturních a uměleckých tématech. Její specifické zaměření směřuje k vytvoření adekvátního zázemí pro současné umělce a kreativní průmysly v atraktivní lokalitě, přičemž současně zkoumá potenciál revitalizace největšího městského bloku, v němž v současnosti sídlí dílny GMU, na kulturní veřejný prostor. Diplomové práci předcházela komplexní analýza urbánního kontextu a návrh aplikace zásad soudobého urbanismu, včetně koncepce prostupného města s kvalitními veřejnými prostory a integrací ekosystémových prvků. Tyto přístupy přispívají ke zmírnění dopadů klimatických změn, podporují udržitelný městský život a koncept města krátkých vzdáleností. Výstupem této analytické fáze bylo definování podmínek pro možnou architektonickou soutěž a zároveň formulace výchozího souboru zadání, bilancí, koncepčních principů a regulačních parametrů pro návrh diplomního projektu. Řešený vnitroblok představuje urbanisticky komplikovaný a kontextuálně nejednoznačný prostor, nicméně disponuje potenciálem stát se vhodným rámcem pro kulturní instituci, která by přinesla do tohoto území stabilitu a dlouhodobou přidanou hodnotu. V tomto ohledu je obzvlášť relevantní viditelnost okolních dominant – věže kostela, hotelu Černigov a věže hlavního železničního nádraží. V průběhu přípravy projektu autor prověřil dvě urbanisticko-architektonické koncepce – jednu prezentuje v analytické části, druhou rozvinul do podoby výsledného návrhu. Ten je založen na konceptu „magnetu“, jenž soustřeďuje kulturní a společenské aktivity a vytváří pro ně adekvátní prostor. Návrh se skládá ze dvou racionálně komponovaných objektů určených pro expozice, přednášky a sympozia. Stavby využívají přírodní materiály s nízkou uhlíkovou stopou – dřevěné lepené prvky a obvodové konstrukce z dusané hlíny – a vytvářejí uzavřený umělecký dvůr, který se vymezuje vůči nesourodému okolnímu prostředí. Provozní řešení vychází z promyšlené typologie kulturní instituce, zahrnující energeticky efektivní systém osvětlení a vytápění výstavních prostor. Projekt počítá s jedním podzemním podlažím pro parkování, které nahradí současné neorganizované stání vozidel ve vnitrobloku. Součástí návrhu je i veřejně přístupná střecha vstupního objektu, koncipovaná jako prostor pro komunitní aktivity. Čas věnovaný analytickému rozboru a rozvoji alternativních koncepcí mírně ovlivnil časový harmonogram projektu, avšak neomezil vysokou kvalitu zpracování výsledného návrhu.

Dílčí hodnocení
Kritérium Známka Body Slovní hodnocení
Přístup studenta ke zpracování A Student k diplomnímu projektu přistupoval systematicky a s vysokou mírou samostatnosti. Práci rozvíjel plynule, jednotlivé kroky promýšlel v kontextu širších urbánních souvislostí, průběžně skicoval a o návrhu diskutoval. Svá řešení průběžně prezentoval, konstruktivně reagoval na kritické podněty a aktivně hledal jejich adekvátní architektonické vyjádření. Prokázal schopnost kontinuálně pracovat i na vysoce komplexním zadání, a to s důrazem na konceptuální konzistenci, provozní logiku i udržitelnost.
Navrhovaná známka
A
Body
95

Posudek oponenta

Bittner, Oldřich

Výběrem tématu autor prokázal odvahu hledat možnosti umístění typologicky atraktivní budovy v neobvyklé poloze a složitých souvislostech. Pozorně zkoumá prostředí města, je si dobře vědom jeho kvalit v blízkém i širším měřítku. Zároveň připouští, že místo samotné – rozsáhlý vnitroblok, je svým způsobem neutěšené. Nová organizace prostředí, díky tak významné instituci jako je Dům umění, resp. celý „umělecký dvůr,“ jak autor svůj koncept trefně nazývá, by mohla přinést nečekané zkvalitnění prostoru, nabídnou nové ohnisko života ve městě a ještě rozšířit bohatou paletu atraktivit této rušné části města. Autor věnuje pozornost zachování stavu majetkoprávního uspořádání a není-li to možné, nabízí plnohodnotnou náhradu. Tento přístup svědčí o profesní vyspělosti a dobrém povědomí o podmínkách fungování reálného světa. Vnitroblok je plošně rozsáhlý a relativně čitelně rozdělený na soukromé a polosoukromé plochy. Přístup je umožněn 2 prolukami a 1 průchodem v bytovém domě a všechny autor využívá tak, aby bylo prostředí maximálně prostupné. Do mnohotvárného prostoru autor umisťuje racionálně tvarované objemy, které prostředí zklidňují a dávají mu jasnou organizaci. Umístění hlavního vstupu a předprostoru Domu umění je logické vzhledem k plánovanému proudění návštěvníků, nemohu se však ubránit pocitu, že přímý kontakt vjezdu do podzemních garáží, na mě působí kolizním dojmem. Návrh pracuje se zelení, povrchy, městským mobiliářem i vodními plochami a přináší promyšlený koncept modrozelené infrastruktury. Autor dospěl ke dvěma vzájemně propojeným kvádrům a tuto racionalitu přenesl i do architektonického ztvárnění. Hlavní výstavní prostor je vložen do plošně většího, ale nižšího, halového objektu a ten se projevuje jako minimalistický kvádr, prostý téměř jakéhokoli architektonického prvku. S okolím komunikuje jen dvěma výraznými prosklenými plochami, jinak je zcela soustředěn na dění uvnitř. Přirozené světlo dostatečně zajišťuje celoplošně transparentní střecha. Důsledné dotažení architektonického konceptu hlavního sálu, je třeba ocenit. Galerijní prostor, který se zde nabízí, splňuje veškeré nároky a přináší hodnotný zážitek. Naproti tomu druhý, vícepatrový objekt, přináší více různorodých funkcí a jeho architektonické řešení je tomu přizpůsobeno. Objekt více komunikuje se svým okolím, díky velkorysým proskleným plochám vtahuje návštěvníky do dění uvnitř. Autor nalezl způsob jak v soudobé architektuře uplatnit „vysoký řád,“ který je dle mého pohledu zcela v souladu s důležitostí instituce, kterou ztvárňuje. Fasády mají promyšlený koncept vrstev, transparentních a plných ploch. Navíc se nemohu ubránit dojmu, že navržená architektura je velmi „hradecká“ a Dům umění se stává soudobým zástupcem kvalitní architektonické kontinuity. Navržené interiéry nabízejí návštěvníkovi působivý zážitek. Přehledné, vzdušné a prosvětlené prostory bez výrazných akcentů vytvářejí, i dle mého názoru, vhodné prostředí pro expozici současného umění. Zmiňovaná racionalita se projevuje i v provozním řešení. Návaznosti provozu i dimenze vnitřních prostor odpovídají funkcím. Pohyb návštěvníků i pracovníků, stejně jako transport exponátů nejsou ve vzájemné kolizi. Otázkou zůstává, zde je vhodné nebo nutné, aby byl příjem exponátů řešen vjezdem do podzemí a pak vertikálně transportován. Možnost přístupu přímo z parteru, by v projektu mohla být umožněna, možnost však není zmíněna. Strukturu budov tvoří kombinace železobetonového a dřevěného konstrukčního systému, doplněné o stěny z prefabrikovaných panelů dusané hlíny. Zvolené materiály odpovídají konceptu a jejich vizuální působení pomáhá autorovi prezentovat jeho záměr. Diskutabilní je pouze řešení podzemního podlaží, kam autor přenáší rastr dřevěných sloupů, což významně komplikuje provozní řešení. Je pravděpodobné, že v tomto podlaží by již čistě železobetonová konstrukce nemusela vytvářet výrazná žebra a tím by došlo ke zjednodušení. Nedošlo by tak například ke zjevně nedostatečné dimenzi „zatáčky“ u rampy do podzemních garáží nebo přístupu nákladních vozidel k příjmu exponátů. Dopravní řešení – přístup do podzemních garáží, včetně orientace výjezdu na povrch, jsou jedinou slabinou jinak velmi zdařilého a kvalitního projektu. Zpracování práce a její formální úroveň je na velmi vysoké úrovni. Čitelnost i řazení informací od analýzy prostředí, vysvětlení konceptu až po konstrukční detail je přehledné. Autor jednoznačně prokázal, že je profesně připraven na architektonickou praxi.

Navrhovaná známka
A
Body
95

Otázky

eVSKP id 167700