BORKOVCOVÁ, K. Rešeršní studie protéz horních končetin [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2025.

Posudek vedoucího

Marcián, Petr

Bakalářská práce Kateřiny Borkovcové se zabývá aktuální problematikou související s devastujícími zraněním horních končetin. Autorka v práci provedla rozsáhlou rešeršní studii na základě, které vytvořila výpočtový model a provedla deformačně-napěťovou analýzu vybraných oseointegrovatelých protéz. Bohužel se dostala do značné časové tísně, která se projevila ve finálním textu, který je plný překlepů a chyb. Analýzy deformačně-napěťových stavů nejsou korektně provedeny a v práci je řada vágních tvrzení. I přes uvedené nedostatky jsou cíle práce splněny a práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Hrubanová, Anna

Předložená práce se zabývá deformačně-napěťovou analýzou oseointegrovatelné protézy horní končetiny. V první části autorka provedla rešerši týkající se anatomie a podala přehled o oseointegrovatelných protézách. Již v této části práce lze pozorovat nedůslednost autorky při psaní práce. Kromě většího množství vágních formulací, které se objevují již v úvodu práce, např. „oseointegrace představuje relativně nový a dynamicky se rozvíjející obor“, „oseointegrace je rozšířena zejména u dolních končetin“ se v textu také objevují problematické tvrzení, jako např. „CT umožňuje rozlišit i jemné rozdíly v měkkých tkáních“. Autorka také tvrdí, že na Obr. 29 jsou zobrazeny CT snímky, s čímž oponent zásadně nesouhlasí. Práce s literaturou je na nízké úrovni. Mimo citování až na konci odstavců (přičemž se citace často zbytečně opakuje po každém odstavci), se autorka ve velké míře odkazuje na nerecenzované články z internetu, z nichž často přebírá informace slovo od slova (např. citace 73, 35 – pouze přeloženo do češtiny). V kapitole 5.1 jsou informace přebírány výhradně z neodborné nerecenzované literatury a kapitola 5.3.1 dokonce obsahuje pouze jeden zdroj, kterým je YouTube video. V praktické části autorka vytvořila model geometrie kosti segmentací z CT snímků a vytvořila dva modely geometrie oseointegrovatelných implantátů. Tato část je na solidní úrovni a mám k ní jen minoritní připomínky. Na ni navazuje samotné řešení deformačně-napěťových stavů pomocí metody konečných prvků, která je však ve srovnání s tvorbou geometrie na velmi nízké úrovni. Autorka provedla celkem 8 řešení pro dva různé typy modelu geometrie implantátu s rozdílnou délkou. Chybí podstatné informace o výpočtovém modelu, např. typ kontaktu/vazby mezi jednotlivými tělesy, zdůvodnění volby vazeb a zatížení, obrázek výpočtové sítě implantátu a abutmentu atd. Samotné výsledky jsou pak prezentovány velmi nepřehledně a chaoticky, obrázky jsou obtížně čitelné, měřítko je často voleno nevhodně a není sjednoceno pro více variant, což velmi stěžuje porovnání deformačně-napěťových stavů získaných z jednotlivých variant. Jako zásadní nedostatek vidím fakt, že autorka vyhodnocovala intenzitu přetvoření na kostní tkáni, důvod volby této veličiny však není v celé práci ani jednou zmíněn. Lze se domnívat, že tato volba byla motivována použitím Mechanostat hypotézy, výsledky však nejsou s touto hypotézou ani jednou srovnány. S přibývajícím číslem stránky také přibývá gramatických a stylistických chyb a lze se domnívat, že kapitoly 11 a 12 byly psány v časové tísni, což je z textu velmi cítit. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení D. 

eVSKP id 165636