GAŠPAR, D. Optimalizace zavěšení závodního vozidla [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2018.

Posudek vedoucího

Blaťák, Ondřej

Diplomová práce pana Gašpara je zaměřena na optimalizaci zavěšení závodního vozidla. Cílem je na sestaveném multibody optimalizovat kinematiku zavěšení tak, aby byla co nejlépe využita pneumatika na nezpevněném povrchu. Rešeršní kapitoly tvoří bohužel dominantní část diplomové práce. Mnoho stran je věnováno konstrukci pneumatik, což však nemá přímý vztah k řešenému problému. Je třeba uvážit, že zvládnutí systému Adams Car je poměrně náročné a není v průběhu studia detailně vyučováno. I přes výše zmíněné je celkové využití multibody modelu slabé a vytvořené závěry sporné. Některé charakteristiky (poloměr rejdu) svědčí o tom, že i samotný multibody model nemusí být sestaven zcela správně. Samotné simulace pro zvolené jízdní manévry vypovídají o tom, že zavěšení v podstatě zvláště optimalizováno nebylo. Student ke zpracování přistupoval samostatně, konzultací příliš nevyužíval. Po grafické i stylistické stránce je práce na slabší úrovni. Především použití špatně skenovaných obrázků svědčí o nízké pečlivosti při řešení diplomové práce. Obecně však diplomová práce v podstatě splnila všechny body zadání.

Posudek oponenta

Hejtmánek, Petr

Diplomová práce pana Gašpara byla zaměřena na analýzu kinematiky zavěšení závodního vozidla a následnou změnu parametrů kinematiky za účelem zlepšení chování tohoto vozidla. První část práce se skládá z rešerší různých typů zavěšení, jejich částí a základních charakteristik kinematiky, tato část tvoří více než polovinu textu celé práce, jsou v ní zbytečně široce rozebírány oblasti, které s tématem souvisí jen okrajově, například konstrukce pneumatik, popis tuhé nápravy, a podobně. Navíc jsou jednotlivé definice nepřesné, nekompletní nebo dokonce zavádějící, občas jejich smysl pochopí asi jen osoba znalá dané problematiky. To může být zapříčiněno i tím, že tato zdlouhavá teoretická část je opsaná jen ze dvou zdrojů včetně nepřesností, obecně nízký počet zdrojů (konkrétně sedm) je taky velmi neobvyklý. Nicméně pro samotné hodnocení bývají obvykle stěžejní výsledky vlastní tvůrčí činnosti ve druhé části práce, ale ani zde se nelze kritice vyhnout. Optimalizace kinematiky je hodnocena pouze na základě dvou parametrů geometrie, přínosnost této změny měla být hodnocena spíše na základě výsledků simulací jízdních manévrů než z průběhu odklonu a sbíhavosti kol při zdvihu. Používané argumenty občas zaměňují příčinu a důsledek, například údajná potřeba snižování příčného zrychlení pro snížení klopení karoserie a tím změny odklonů se příliš neztotožňuje se základním atributem závodních vozidel, tj. dosažení co nejvyšších zrychlení v podélném i příčném směru. Z výsledků simulací pak vychází optimalizovaná varianta horší u dvou ze tří sledovaných manévrů, což je hodnoceno opět trochu rozpačitě. Pro věrohodné srovnání obou variant by bylo nezbytné analyzovat daleko více parametrů vozidla, ze kterých by bylo již zřejmé, v čem se chování liší a hlavně jakým směrem se vydat v další fázi optimalizace. Vytknout je potřeba i velice nekvalitní obrázky v rešeršní části. Přes zmíněné nedostatky však student splnil kompletní zadání a všechny nezbytnosti diplomové práce, byť jen s malým přínosem.

eVSKP id 108952