ŠTĚPÁNEK, J. Měření vlastností výbojkových zdrojů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Student Jaroslav Štěpánek zpracoval téma týkající se provozních vlastností výbojových zdrojů světla a téma sám inicioval, neboť osobně se o tyto zdroje jako sběratel zajímá. Práce odpovídá zadání a mohu říci, že jej splnila. Nicméně nemohu zcela přehlédnout některé nepřesnosti, které jsou dány absencí odborné výuky světelné techniky v tomto stupni studia a nedostatečným obeznámením studenta. Např. funkce zapalovače v obvodu světelného zdroje je jiná než student popisuje v tom duchu, že zdrojem VN není zapalovač, ale indukční předřadník. Některé pasáže jsou na hranici technického vyjadřování a spadají spíše do filozofie, student by se jich měl vyhnout (úvodní části práce). Popis teplotních zdrojů zde nebyl vůbec nutný. Praktická část je zpracována dobře, student vybral několik zajímavých provozních parametrů, které sledoval a vyhodnotil. Nicméně i zde lze najít nedostatky jako je chybějící popis os u grafů spektrálního složení světla, měření osvětleností bez dopočtu hodnot svítivosti, které jsou primárním parametrem, a lze z nich vypočítat např. celkový světelný tok. Nedostatky nejsou překážkou k obhájení práce, a proto práci doporučuji k obhajobě.
Student Jaroslav Štěpánek splnil všechny body zadání práce v předepsaném rozsahu. Práce je dělena na dvě části, první teoretická část je věnována dělení světelných zdrojů podle vzniku světla a u výbojových zdrojů podle konstrukce. Dále jsou v práci popsány rozdíly mezi konvenčními a elektronickými předřadnými systémy s možnostmi jejich použití. V druhé praktické části práce student v laboratoři světelné techniky měřil provozní parametry, spektrum a křivky svítivosti u speciálních výbojových zdrojů. K tomuto účelu použil i vlastnoručně zkonstruovaný laboratorní přípravek pro měření výbojek. Práce má dobrou formální i odbornou úroveň. Je z ní patrné, že se student dané problematice již delší dobu věnuje. Nicméně výtkou by byly grafy naměřeného spektra výbojky na stranách 41 a 42, kde místo relativní intenzity záření ve svislé ose grafu student nesmyslně používá označení těchto os – v(lambda). Dále v kapitole 6, která se zaobírá měřením vyzařovacích charakteristik, student komplikovaně popisuje natočení os goniofotometru. V tomto případě by bylo vhodnější použít již ustálený popis pomocí měřených rovin. Drobné nepřesnosti nemají výrazný vliv na kvalitu práce, proto doporučuji k obhajobě u státní závěrečné zkoušky.
eVSKP id 51924