MICHALČÍKOVÁ, E. Quo vadis, vita? – …TŘEBA TO NEBUDE TAK HORKÝ... [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Jemelka, Vojtěch

Taky je vám tady tak horko a nevíte, co s tím? Eliška nabízí dlouhodobé osvěžení vám, jihomoravské obci, planetě, ale i našim vztahům. Její vysoká míra osobní angažovanosti a schopnosti reflexe naší doby dala vzniknout komplexnímu projektu s jasnou vizí i odpověďmi pro naši společnou budoucnost. Budoucnost ve vztahu k přírodě, sobě i druhým. Na podkladu důsledného a až vědeckého před-diplomního projektu předkládá přesvědčivé řešení vícero problémů s horizontem do roku 2050. Klimatická krize pro ni není jen snůška prázdných pojmů, nýbrž obrovská výzva pro naši profesi i celou společnost, a navíc nevytržená z kontextu. To, že se otepluje a počasí nám nějak divočí vnímáme snad dostatečně; co nám však možná uniká více, je souběžná krize sociální, kterou dobře pojmenovává, a především dává do přímé souvztažnosti s onou diskutovanější. Pokud budeme dlouho podceňovat i tuto, tak to bude fakt horký… Eliška své pojetí architektury staví na dvou archetypech bytí člověka v prostoru: jeskyně a mýtiny, které rozvádí ve specifickém pojetí bytí s přírodou / v přírodě. Tyto dva pilíře pak překlenuje v kontextu katastru obce Dolní Dunajovice, kterou při pokračující liknavosti brzy čeká dlouhý příběh sucha a neúrody. 1/ Archetyp jeskyně, aneb Horní Dunajovice. Příroda součástí architektury, a především bytí v přírodě, tj. navázání vztahu s ní, a tedy i péče o zdravou krajinu. Příbytek hospodáře by snad leckdo označil za vilu v exkluzivní poloze. Ne, místo, právo zde stavět i forma sleduje pouze potřebu bytí! Bytí v přírodě, s přírodou v srdci a bytí přírodou. Bytí s kořeny v zemi i listovím v nebi. Stavba na mezi, v krajině, stavba-krajina. Stavba jako spojnice nebe a země. Dvoj generační dům vystavěný sdílením a bohatostí vztahů kompletní rodiny, ale i potřebou soukromí a bezpečí. 3 fáze resuscitace krajiny, která žije a přežije. Vztahy úcty a péče o vše živé. Smělý plán vázané pospolitosti vícero jeskyní, které si, nejen nevadí, ale i pomáhají. Horní Dunajovice jako podmínka přetrvání těch Dolních. 2/ Archetyp mýtiny, aneb já – ty – on – ona – ono – my – vy – oni – ony a my všichni. Architektura součástí přírody a vytvoření či znovu-nalezení vztahu lidí k sobě navzájem. Místo na místě vysloužilého JZD, místo na rozhraní obce a hospodářské krajiny, které se navzájem artikulují. Forma sleduje bytí s druhými a přírodní podmínky. Nejen vně a uvnitř, ale promyšlená hierarchie a plná škála prostorů od čistě veřejných, až po soukromé. Bohatá nabídka sdíleného pobývání. Revitalizace neúrodné půdy při zapojení do systému udržitelné krajiny i života vesnice. Zakončení Dolních Dunajovic bohatou sítí vztahů jako podmínka přetrvání celé obce.

Posudek oponenta

Lacina, Adam

Koncepční a teoretické zdůvodnění předložené práce Školitel - Vojtěch Jemelka položil zadáním celkem jednoduchou, otevřenou, zato dost zapeklitou otázku soudobé společnosti. Odpověď na ni se může vydat rozličnými směry, odbočovat, větvit se, a vlastně klidně také vracet a točit se v kruzích. Eliška Michálčíková právě tohle hledání a tápání zvládla skvěle. Nebála se otevřít své “architektonické” obzory a pustit se do mezioborového bádání příčin, důsledků a MOŽNOSTÍ klimatické krize. Právě ty možnosti se staly základním kamenem její práce, nezavřít oči před sílícím tlakem lidí na planetu, před změnou klimatu, právě naopak oči otevřít, vzít si k ruce vědecké poznatky, vlastní poznatky, cit a zkusit navrhnout nové možnosti osídlení krajiny. Nejvíc oceňuji právě toto hledání, které ať už s jakýmkoli výsledkem, přispívá do zatím skromné diskuze o budoucnosti našeho bydlení na této planetě. Skvěle je zvládnuta práce s krajinou a zejména péčí o ni. Možná by mohlo hlasitěji zaznívat, že degradované půdě chybí zejména organická složka s houbovými hyfami, které pomůžou nastartovat život půdních mikroorganismů. Ta by se tedy musela, alespoň zpočátku do půdy dodávat. Nakonec nemohu nezmínit skvěle odvedenou analytickou práci na předdiplomním projektu. Tedy analýzu globálních klimatických změn s postupným zaměřením na region zájmu – katastr Dolních Dunajovic. Urbanistické, architektonické a provozní řešení Urbanistické i architektonické řešení jsou z mého pohledu nejvíce diskutabilním tématem práce, což nemíním nutně v negativním slova smyslu. Možná právě naopak, práce tak otevírá diskuzi a nutí člověka k hledání argumentů a souvislostí. Hlavní motivy propojení člověka a krajiny/přírody a hledání komunity či zdravých sociálních vztahů bych osobně hledal trochu jinak. Dichotomie bydlení pod horou pro “samotáře” v krajině a bydlení v návaznosti na Dolní Dunajovice pro “sociálnější” obyvatele mi přijde příliš schématická. Navíc jsou obě možnosti odtrženy od stávajících urbanistických struktur a vytvářejí tak jakýsi výjimečný, separátní ostrov, což může z pohledu místních obyvatel vést k nepochopení, možná dokonce odmítnutí. Osobně bych hledal spíš cestu nějaké plynulejší transformaci, jakkoli razantní. 1_Jeskyně tedy samostatně stojící domy pod Velkou Slunečnou Rozumím analogii použitého urbanismu “spřízněných samot”, ale v tomto případě bych čekal detailnější práci s krajinou, zejména nějakými architektonicko-sociálními vstupy, zastaveními se v krajině, prostě událostmi, které generují společenskou aktivitu a posilují vztah člověka ku krajině. Silná forma, částečně zanořeného objektu působí přesvědčivě. Oceňuji především dobře zvládnutou dispozici objektu, která jednak vytváří dostatek soukromí a stínu pomocí na krajinu navazujícího atria, jednak skvěle pracuje s výhledy do krajiny a možností provětrávání objektu. Také myšlenka dvojgeneračního objektu je osvěžující a chytrá. Možná zbytečně, bych doporučoval autorce hledání analogií v tradičním stavitelství v Severní Africe, kdy umí skvěle využít pasivního ventilace a umí dům flexibilně obývat dle ročních období i částí dne. Ohledně technického řešení bych čekal víc invence, hledání a alternativnějších přístupů. Rekuperace, masivní betonová deska základů a tepelné čerpadlo v kombinaci s dusanou hlínou, pohledovými trámy a překližkou na mě osobně působí jak katalogové řešení pro “ekologicky smýšlející” rodinu z vyšší třídy v roce 2025. Tedy v diplomu už 25 let starý koncept. Na druhou stranu výzkum hlíny přímo v terénu byl skvělý tah, podporující materiálovou myšlenku. 2_Mýtina tedy domy při hraně původní zástavby Problémy urbanismu jsme nastínil již výše, což podporuje i fakt, že zde trochu chybí nějaký zákres na zástavbu zvenku. Z hlediska formy je však nápad velmi osvěžující, zejména vzniklé meziprostory a vybavenost, která by generovala život. Dispozice jsou také fajn, jen nevím, zdali bychom při vleklé krizi půdy neměli stavět trochu do výšky, než jen přízemně. Ale to je právě to již zmíněné otvírání témat. Umím si živě představit vnitřní prostor/dvůr mezi domy, jen bych klidně volil větší přesahy střechy. Formální úroveň Formálně je práce skvěle zpracovaná. Je přehledná a srozumitelná bez zbytečností. Jednoduše a čitelně vysvětluje podstatu záměru. Shrnutí Odvážně vybrané téma je výborně zanalyzováno a podpořeno návrhem. Ten je sice místy kontroverzní, ale právě to přispívá k diskuzi a zamyšlení se. Díky.

eVSKP id 167733