PREHRADNÁ, J. Úprava oxidačních vlastností TiAl intermetalik přetavováním povrchu v řízené atmosféře [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. .

Posudek vedoucího

Jan, Vít

Diplomová práce Jany Prehradné se zabývá experimentálním ověřením možnosti dosáhnout u slitiny TiAl zvýšení její oxidační odolnosti vytvořením nitridové vrstvy na povrchu materiálu. Pro experimentální výrobu těchto vrstev byla zvolena technika lokálního přetavení nebo extrémního ohřevu slitiny TiAl v dusíkové atmosféře. Celá experimentální část práce včetně jejího zpracování byla provedena v průběhu pracovní stáže v rámci programu Erasmus na University of Malta, kde také byly experimenty prezentovány. Na tuto stáž navázala sl.Prehradná další stáží na Nanyang University v Singapuru, kde se věnovala intermetalickým materiálům mimo rámec své diplomové práce. Vzhledem k experimentální náročnosti zvoleného postupu nebylo dosaženo cíle vytvořit souvislou vrstvu s měřitelnými parametry z hlediska oxidační odolnosti. Byla nicméně provedena řada experimentů, které vedly k vytvoření techniky, kterou by zřejmě bylo možné souvislou nitridovou vrstvu vytvořit. Na diplomové práci hodnotím kladně zejména experimentální práci a dokumentaci experimentů. Pozitivně je také potřeba ohodnotit velmi iniciativní přístup a snahu o získání širšího rozhledu. Slabinou práce je absence samostatného oddílu diskuze a konfrontace výsledků s podobnými experimenty publikovanými v literatuře. Na druhou stranu stáže také částečně omezily prostor pro práci na chybějící hlubší diskuzi. Práce je psána v angličtině, což je také dobré zdůraznit, i když kvalita použité angličtiny má rezervy. Při vědomí výše zmíněných nedostatků považuji diplomovou práci sl.Prehradné za důkaz schopnosti inženýrsky pracovat a doporučuji ji k obhajobě.

Posudek oponenta

Čížek, Jan

Předkládaná diplomová práce studentky Bc. Jany Prehradné se zabývá tématem hodnocení vlivu povrchových úprav laserem na intermetalických slitinách na bázi Ti-Al. Je rozčleněna do dvou celků, teoretické rešerše a praktického provedení a vyhodnocení provedených experimentů. Formálně je text členěn do osmi kapitol a doplněn velkým počtem obrázků. Komentáře k formální stránce práce: Jednoznačně největším benefitem práce je fakt, že byla napsána v anglickém jazyce a je tak přístupná k diskusi i pro zahraniční spolupráci. Na stranu druhou, užitá úroveň jazyka, někdy matoucí volba terminologie a nejednoznačné vyjadřování místy vede k tomu, že není jasné, co chtěla autorka sdělit, popř. působí potíže při interpretaci výsledků. Členění kapitol je v souladu se zavedenými standardy, byť představení cílů práce v samostatné kapitole 3 až po rešerši je mírně netradiční. V souhrnu použité literatury v rešerši zapracovala zřejmě časová tíseň, ze 34 zdrojů (z nichž jeden je uveden dvakrát) je 10 “online” a obsahuje i databázi Wikipedia, což je u diplomové práce poněkud zneklidňující. Rovněž číslování literatury je podivné, první čtyři použité zdroje jsou číslovány 2, 15, 20 a 10. Tok textu je místy velmi nesouvislý a je těžké sledovat myšlenkové pochody autorky, odstavce nenavazují, informace se opakují nebo naopak klíčové údaje chybí úplně a i v rámci jedné stránky lze nalézt protiřečící si tvrzení. Číslování obrázků a tabulek v práci je opačné, než je zavedeným zvykem, jejich sekvence je zvláštní (např. tabulka 3.1 v kapitole 2.4.1). Na některé obrázky není v textu žádný odkaz, měřítka jsou nečitelná a nebo mají obrázky či snímky nulovou vypovídací hodnotu. Některé obrázky přejaté z literatury nemají uvedeny odkazy. Komentáře k obsahové stránce práce: Idea spojení technologie laserového přetavení s povrchově citlivými intermetalickými materiály je zajímavá. Autorka však v celém rozsahu práce zapomněla sdělit, co bylo hlavním účelem studie, tj. proč byl materiál takovému zpracování podroben. V kapitole cíle práce byl naznačen jistý směr optimalizace parametrů, ale hlavní cíl zůstává utajen. Rovněž zamýšlený cíl pro použití ochranné atmosféry dusíku při procesu přetavení nebyl dostatečně vysvětlen. V práci je evidentní velké množství času stráveného experimentálními postupy, což dokládá rovněž velký rozsah vyhodnocených vzorků. Bohužel, kapitola 5.2 s přehledem výsledků je velmi zmatená, nekonzistentní a snad kromě pořadí vzorků nemá žádnou linii, kterou by bylo možné sledovat. Navíc neobsahuje vůbec žádnou diskusi výsledků, ať již s ohledem na vzájemné porovnání jednotlivých modifikací, či srovnání s literaturou (světlou výjimkou je pokus o diskusi v kapitole 5.2.1, kdy literatura ale mluví o jiném typu slitiny, byť studií se stejným materiálem je nepřeberné množství). Tato sekce má tedy charakter spíše technické zprávy o měření a celkově ji považuji za největší slabinu celé diplomové práce. Některé experimentální postupy nebyly dále popsány a není jasné, proč byly provedeny (např. reflexivita), u některých postupů lze pochybovat o výsledcích (např. měření mikrotvrdosti pouze ze dvou hodnot, přičemž výsledky obou indentací se velice lišily, např. HV 472 vs. HV 243). Celkově práce působí velice nejednotně, nekoherentně a navozuje dojem, že byla psána ve velké časové tísni. Celkově ji nemohu hodnotit kladně a hodnotím její úroveň známkou D.

eVSKP id 72925