JEDLIČKA, L. Dielektrická rezonátorová anténa integrovaná do substrátu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Student se v práci zabýval analýzou a návrhem perforované dielektrické rezonátorové antény. Po diskuzi s vedoucím byl zvolen koncept dvouvrstvé antény napájené do substrátu integrovaným vlnovodem. Při řešení se musel seznámit s oblastmi jako dielektrické rezonátorové antény, štěrbinové buzení, vlnovody apod. Pan Jedlička postupoval při práci systematicky a kladně hodnotím jeho snahu věcem porozumět a nejenom opakovat známe postupy z literatury. Výsledkem práce je úspěšně navržen numerický model antény. Následkem výrobní techniky vyrobená anténa nesplňovala požadavky a výsledky tak neodpovídali simulacím. Student ale správně konstatuje možné vlivy, které zhoršili naměřené charakteristiky. Nicméně analýze vlivům mohl být věnován větší prostor (na úrovni simulací bylo možné ověřit přítomnost asymetrických proudů na napáječi a jejich vliv na charakteristiky). Analýza perforací v okolí rezonátoru by si zasloužila více prostoru. V texte se někdy objevují neobratné a technicky nepřesné formulace, dále text trpí drobnými formálními nedostatky (nevhodný typ písma, chybějící jednotky v grafech apod.). Navzdory výše uvedenému doporučuji práci k obhajobě a navrhuji hodnocení B (80 b).
Student se v úvodu své práce věnuje základnímu popisu dielektrických rezonátorů, na což navazuje kapitola s návrhem kvádrového rezonátoru a napájecí štěrbiny. Ve třetí kapitole jsou popsány vlastnosti a návrh vlnovodu integrovaného do substrátu, který by měl plnit funkci napájecí struktury. V další části práce už je analyzován prvotní návrh antény s dielektrickým rezonátorem (DRA) a komentován vliv umístění napájecí štěrbiny a velikosti zemní plochy, u níž byl dle mého názoru proveden nedostatečný počet simulací s konečnou velikostí, z čehož by šlo lépe vystihnout vliv zemní plochy na tvar vyzařovacího diagramu. Také by bylo vhodné zobrazovat vyzařovací diagram pro obě roviny. V kapitole 5 je pak nastíněno řešení rezonátoru umístěného do substrátu, kde je vzduchové okolí klasické DRA nahrazeno vzduchovými děrami v substrátu. Zde je cíleno na co největší poměr vzduchu ku zbylému materiálu tak, aby hodnota permitivity byla co nejnižší a byla ještě zachována rozumná mechanická pevnost struktury. Stálo by asi za zvážení využít děr v dielektriku jako materiálu s elektromagnetickým zádržným pásmem, který by při vhodné konfiguraci děr blokoval šíření povrchových vln v substrátu a tím vylepšoval vyzařovací diagram. Kapitoly 6 a 7 popisují počítačové analýzy klasické DRA a DRA s perforovaným substrátem s experimentálním měřením. Neshody mezi simulacemi a měřením jsou vcelku zřetelné, což je vysvětleno špatně zvolenou velikostí zemní desky a nezahrnutím všech použitých struktur a materiálů do modelu. V práci se vyskytuje poměrně dost jazykových nedostatků, popis některých obrázků je hůře pochopitelný, dva matematické vztahy jsou v různých kapitolách označeny stejným číslem (3.1) a rozdíl v zisku se neuvádí v dBi. Pozitivně hodnotím experimentální ověření.
eVSKP id 102264