MILEK, J. Akviziční systém pro povrchovou elektromyografii [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Student navrhl a realizoval funkční akviziční systém pro snímání vícekanálového elektromyogramu. Dále vytvořil program pro vizualizaci naměřených elektromyogramů, který umožňuje záznam a zobrazení dat v reálném čase limitovaném pouze výkonem Matlabu, nebo jejich načítání z uložených souborů. Volba elektronických komponent obvodu je promyšlená a svědčí o důkladném pochopení problematiky. Studentovi se navíc podařilo splnit požadavek na minimalizaci ceny a rozměrů při zachování optimálních měřících parametrů systému díky profesionálnímu výběru součástek nedávno uvedených na trh a díky netradičnímu způsobu zřetězení prvků měřícího řetězce. Výsledky simulací i výsledky měření demonstrují, že studentův návrh akvizičního systému splňuje požadavky kladené na akviziční elektromyografické systémy, které student determinoval v teoretické části práce. Z obsahu i formální úrovně práce je patrná cílevědomost a pečlivost studenta, která odpovídá i jeho svědomitému přístupu k práci na zadaném úkolu. Student po celou dobu pracoval cílevědomě a samostatně, využíval možností konzultací. Zadání práce je zcela splněno.
Předmětem práce studenta Bc. Jakuba Milka byl návrh a realizace akvizičního systému umožňujícího paralelní vícekanálové snímání povrchového EMG. Předložená diplomová práce je svým rozsahem 28 stran A4 včetně obrázků, schémat a vyššího stupně řádkování (patrně 1,5 řádku) velmi podhodnocena a při jejím hlubším studiu je patrné, že zdaleka nesplňuje všechny požadavky inženýrského díla. Prvním bodem zadání diplomové práce byla literární rešerše této obsáhlé problematiky, které student věnuje 3 strany práce a využívá, resp. zmiňuje zde pouhé 2 literární prameny (!). Vlastní návrh, kterému se věnuje 2. kapitola, je zcela nedostatečně komentován. Student sice využívá moderní součástkovou základnu, ale při návrhu zcela opomněl základní principy činnosti těchto komponent (smysl multiplexoru, Sample and Hold apod.) V kapitole návrhu se najednou objevuje kompletní schéma zapojení bez jakéhokoliv rozboru systémových požadavků. Chybí zde i popis vstupního signálu, jediné, co je známo (ze str. 13) jsou parametry napětí a frekvence signálu, které ale student v ověření svého návrhu (na str. 31 a 34) zcela ignoruje. Zcela bez souvislosti je uvedeno i schéma napájení (obr. 2.3). Na str. 16 je vyobrazen objekt nazvaný „DPS“. Patrně autor myslel desku plošných spojů. Tuto ale obrázek nepředstavuje, jedná se o slitek spojů strany součástek, strany spojů, pouzder a popisků, ze které není absolutně možné desku plošných spojů restaurovat. Je-li to deska plošných spojů, potom není patrné, zda je s vadou (viz propojky na obr. 4.1) nebo po odstranění těchto vad, navíc bych s ohledem na aplikace očekával „vylití“ signálové země. Samotné obvodové řešení je z mého pohledu nešťastně koncipováno. Při zpracování tak malých napěťových úrovní (stovky uV až jednotky mV) je vhodné tyto nejprve zesílit a poté přepínat multiplexorem. V dané aplikaci je velmi pravděpodobné, že velikost signálu a velikost šumu multiplexoru mohou být srovnatelné. Z obvodového zapojení je patrné, že multiplexor je patrně spínán mikrokontrolérem, ten však v obvodovém zapojení zcela chybí. Není tak patrné, jak je multiplexor ve skutečnosti řízen a časován. Toto nelze vyčíst ani z programů v příloze A a B. (Zde právě může být jádro problémů popisovaných v závěru.) Celkově je hardwarová koncepce velmi nešťastně volena, což vede na pochopitelný závěr autora, že zařízení nefunguje tak, jak požaduje zadání. V části popisující praktickou realizaci se objevují různá přemostění na obrázku 4.1, není tak jasné, zda toto odpovídá návrhu. Zde student též ověřuje frekvenční charakteristiky navržených filtrů a komentuje obr. 4.2 takto, cituji: „Z grafu je patrné, že tvar přenosové charakteristiky odpovídá návrhu.“ Z uvedeného grafu je však patrný opak. Zásadní výhrady mám k části 4.2, kde student ověřuje správnost návrhu na generovaném sinusovém signálu o napěťové úrovni asi 15 x vyšší, než jakou uvažuje na str. 13. Zde je zásadní nesoulad mezi požadavkem zadání a výsledným návrhem. Pokud by byl návrh správný, měl by být výstup při takto velkém signálu saturovaný. Rovněž v části 4.3 na obr. 4.9 je patrné, že návrh není funkční. Uvažovaný frekvenční rozsah je 20 Hz až 200 Hz je zde testován na harmonických signálech o frekvencích 21 Hz, 34 Hz, 45 Hz a 75 Hz a už na nejnižší z nich je patrná vysoká míra zkreslení. Po formální stránce mám výtky ke kvalitě obrázků, gramatickým a stylistickým chybám, rovněž k chybně přejatým názvům (česky je multiplexor, nikoliv multiplexer). Též různé formy zarovnání a nedbalé zalamování řádků působí velmi rušivě a neúplně. Zásadní formální nedostatek práce shledávám v použité literatuře. Celkově práce uvádí 14 zdrojů, z toho z katalogových listů přejímá autor obrázky (zdroje [3, 4, 7 - 14]), 2 zdroje [1, 2] odkazuje a dva zdroje [5, 6] autor nepoužil vůbec. Postavit diplomovou práci na zmínce dvou zdrojů je velmi odvážné. Z mého pohledu je předložená práce na hranici akceptovatelnosti. Práci by svědčilo její přepracování. Pokud přihlédnu k určité zručnosti studenta v oblasti návrhu elektronických obvodů, mohu práci pana Bc. Jakuba Milka ohodnotit těsně nad touto hranicí, a sice známkou „dostatečně“ / 50.
eVSKP id 102392