SOBOTKOVÁ, M. Zařízení pro audiostimulaci [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Předmětem práce studentky Mariky Sobotkové byl návrh autonomního zařízení pro přehrávání audiozáznamu v reálném čase. Zařízení je požadováno pracovištěm Ceitec jako doplněk při vyšetření fMRI. Studentka se v úvodu práce krátce věnuje principu fMRI a uvádí do kontextu význam právě takového zařízení. Dále se věnuje hardwarovému návrhu. Návrh je poměrně jednoduchý, ale pro dané účely zcela dostačující, jedná se o zapojení výkonnější platformy Arduino Due a audio zesilovačů. Jádro práce spočívá v samotném softwaru pro mikrokontrolér, který je funkční a umožňuje čtení zvukových záznamů na externím paměťovém médiu (uSD a SD kartě). Finální výrobek byl v závěru řešení testován na pracovišti, v současné době existují jisté nekompatibility na straně zadavatele, jejichž řešení je již nad rámce práce, nicméně studentka se na něm nadále aktivně podílí. Práci by prospěly dřívější testy na pracovišti, které by mohly vést k plnému zprovoznění přípravku ještě v termínu dokončení práce. Po formální stránce nemám k práci výhrady, připomínku mám pouze k literatuře, která se v technických textech řadí abecedně. V práci se místy vyskytují popisné neobratnosti, které mohou ztížit pochopení dané pasáže. Bakalářskou práci studentky Mariky Sobotkové hodnotím „velmi dobře“ / B.
Bakalářská práce studentky Mariky Sobotkové se věnuje návrhu a realizaci zařízení pro přehrávání audiozáznamů v reálném čase. Práci lze rozdělit do tří částí, a to první části stručně pojednávající o principu funkční magnetické rezonance a nutnosti stimulace, druhé popisující hardwarový návrh a realizaci zařízení a třetí, ve které je řešen návrh řídícího algoritmu. V úvodu postrádám vysvětlení, proč je nutné pro audiostimulaci realizovat tento přípravek, z jakého důvodu nelze audiozáznamy spouštět z PC přímo a jaký problém je tedy navrženým zařízením řešen. V návrhu hardwarové části se jak výběr mikrokontrolérů, tak samotný návrh zdá být rozumný. Postrádám zde ale výpočty, kterými studentka došla k hodnotám jednotlivých součástek (např. jaká je požadována mezní frekvence použitého filtru a z toho vyplývající hodnoty součástek). Když už bylo, nad rámec zadání, implementováno ovládání hlasitosti, bylo by, dle mého názoru, vhodnější použít mikrokontrolérem řízené digitální potenciometry. Část věnující se návrhu řídícího algoritmu považuji za dobře zpracovanou. Její kvalitu snižují pouze občasné prohřešky proti kultuře tvorby vývojových diagramů (např. rozhodovací blok s pouze jedním výsledkem na Obr. 2.4) a místy těžší pochopitelnost doprovodného textu. Dále konstatuji, že nejsem schopen porozumět smyslu algoritmu pro kontrolu typu skladeb na straně 27, kde se výsledky kontroly nikam neukládají a o výsledku kontroly rozhodne pouze přítomnost skladby s názvem 200.wav na SD kartě. Práce obsahuje návrh desky plošných spojů a je deklarováno, že by přípravek byl realizován na nepájivém kontaktním poli a úspěšně testován. Chybí mi zde alespoň fotografie finálního výrobku. Po formální stránce je práce na dobré úrovni a jako celek ji, i přes výše zmíněné výtky, hodnotím jako zdařilou.
eVSKP id 93507