MOTYČKA, M. Laboratorní mikrokontrolérový systém FEKTis [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Student měl za úkol navrhnout desku rozhraní k mikrokontrolérovému vývojovému kitu s AVR mikrokontrolérem tak, aby tento umožnil připojení existujících simulačních modulů, které se využívaly s předchozí verzí laboratorního kitu s MCU I51. Jedná se o tyto moduly – digitální vstupy, digitální výstupy, maticová klávesnice s reproduktorem, krokový volič, krokový motor, DC motor s PWM řízením a alfanumerický display. Student měl za úkol navrhnout takovou desku rozhraní, aby byly použitelné všechny propojovací kabely a aby odpovídaly napěťové úrovně všech komponent. Pro jednotlivé moduly měl student navrhnout demonstrační úlohu a zdokumentovat ji. Student měl tedy navrhnout a zprovoznit HW a SW včetně dokumentace. Student pracoval samostatně a využíval ve vhodné míře konzultací vedoucího. Na základě prostudování stávajících simulačních modulů student navrhnul desku rozhraní, kterou zrealizoval a oživil. Na DPS opravil a odstranil chyby návrhu a vytvořil verzi 2, která se však již nevyráběla. Pro jednotlivé moduly vytvořil a oživil programové vybavení a demonstroval funkčnost. Student pracoval samostatně a cílevědomě. Využíval ve vhodné míře konzultací vedoucího práce. Splnil všechny cíle práce a splnil tak všechny předepsané body zadání. Vlastní bakalářská práce je ale na průměrné úrovni a zasloužila by významnou korekturu. Práci hodnotím jako průměrnou, avšak student i tak předvedl své bakalářské schopnosti a práci doporučuji k obhajobě.
Cílem bakalářské práce pana Martina Motyčky bylo navrhnout a realizovat kit s periferiemi určený pro laboratorní úlohy do předmětu MPC-POR. Úkolem studenta bylo využít stávající periferní moduly a připojit je k nové procesorové desce zaležené na mikrokontroléru ATmega328P z rodiny AVR. Zadání práce je prakticky zaměřené. Po odborné a časové stránce patří k méně náročným, ale odpovídající požadavkům kladeným na bakalářskou práci. Technická zpráva obsahuje cca 45 stran textu a je členěna pouze do 2 číslovaných kapitol a dvou nečíslovaných kapitol úvod a závěr. Dále obsahuje cca 25 stran příloh. Autor nejprve popsal stávající moduly, které byly připojovány k původní procesorové desce se zastaralým mikrokontrolérem AT89C51ED2 využívajícím jádro I51.Následně popisuje sběrnice I2C a SPI. U popisu sběrnice I2C na str. 24 nesprávně uvádí „Start bit“ místo „Start condition“ a na str. 25 „Stop bit“ místo „Stop condition“. Bez toho, aby přesně definoval požadavky na vyvíjený systém a navrhnul jeho koncepci, jak mu ukládá bod 2 zadání, ihned popisuje komponenty použité v novém kitu. Popis návrhu a konstrukčního řešení v kapitole 2 je značně chaotický. Blokové schéma navrhovaného řešení měl autor uvést na začátku návrhu ihned za definicí požadavků na vyvíjený systém (kterou bohužel neuvádí), ne do podkapitoly „Deska plošného spoje“. Autor nedokázal logicky rozdělit návrh kitu na návrh obvodového řešení, výpočet hodnot součástek (zde hodnoty jednoho rezistoru), návrh napájecích obvodů včetně volby hodnot blokovacích kondenzátorů, návrh desky plošného spoje a na návrh mechanického uspořádání včetně konektorů. Za chybu považuji, že student zvolil RTC obvod, který není k dispozici na trhu. Pan motyčka vytvořil demonstrační úlohy, pomocí kterých zároveň testoval hardwarovou realizaci. Zdrojové texty programů uvedené v elektronické příloze téměř neobsahují komentáře. Ve zdrojovém souboru main.cpp jsou uvedeny obslužné rutiny přerušení (např. void handleEncoderCW(void), void handleEncoderCCW(void), void handleButtonPress(uint8_t button) použité zřejmě pro obsluhu rotačního enkodéru a tlačítek a pomocí funkce sei() je povoleno přerušení. V textu práce se ale autor o použití přerušení vůbec nezmiňuje. Naopak odstranění zákmitů tlačítek autor řeší počítáním počtu průchodů hlavní smyčkou programu. Za mnohem vhodnější bych považoval použití hardwarového časovače. Vážné výhrady mám k formální stránce práce. Práce je členěna pouze do dvou hlavních kapitol, které jsou dále děleny do velkého množství velmi krátkých podkapitol 3. úrovně, některé z nich obsahují pouze jednu větu. Minimálně bych považoval za vhodné vytvořit pro popis laboratorních úloh samostatnou kapitolu. Text obsahuje velké množství netechnických výrazů, nevhodných formulací a zkomolených vět. Např. „relátka“ (str. 23), „hodnoty oscilátoru“ (str. 41, poslední věta), „Fyzické určování resetu“ (název podkapitoly 2.2.5 na str.43), „Pomocí pájitelných adres“ (str. 44, 2. odstavec) nebo „Výpočet rezistoru k diodě“ (str. 46, název podkapitoly 2.2.8), „Principy programu jsou vyobrazeny“ (str. 49). Text je nedbale formátován (např. str.20 nahoře), na mnoha místech chybí mezi předcházejícím slovem a otevírající závorkou mezera (např. na str. 29, 1. odstavec). Student neuvádí mezi číselnou hodnotou a fyzikální jednotkou mezeru a střídá používání desetinné tečky a desetinné čárky (např. na str. 28). I ke grafické stránce práce mám vážné výhrady. Popisy a hodnoty součástek uvedené ve schématech v práci jsou tak malým písmem, že jsou nečitelné. Na závěr konstatuji, že pan Martin Motyčka splnil všechny body zadání práce (i když bod 2 velmi okrajově). Vzhledem k výše uvedeným vážným výhradám hodnotím práci pana Martina Motyčky známkou E/55 bodů.
eVSKP id 159851