NEJESCHLEBA, V. V zahradách [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2024.

Posudek vedoucího

Mléčka, Jan

Vojtěch Nejeschleba se ve své diplomové práci zabývá nadčasovým fenoménem zahrady a jejím významem v současné architektonické i urbanistické tvorbě. V analytické části mapuje historická východiska konkrétních realizací a aplikace zásadních novodobých urbanistických teorií v současném kontextu globální společnosti. Na jejím základě pak definuje vztah bydlení a zahrady a v konkrétním urbanistickém návrhu alternuje existující územní studii na předměstí středomoravského Olomouce. Klasické uliční uspořádání individuální (řadové) zástavby nahrazuje pestrou koláží veřejných, poloveřejných a privátních prostor a oproti původní studii tak nabízí udržitelnou personalizovanou komunitní platformu s vyšším životním standardem i ekonomičností využití území. Předložená diplomová práce je tak zajímavou invenční alternativou stávající developerské produkce. Předloženou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A - výborně. 

Posudek oponenta

Říčný, Jan

Fenomén zahrady je u lidstva historicky zakořeněn a je přirozené a žádoucí hledat nové cesty jak zahradničení a pobyt v zeleni nabídnout obyvatelům města. Autorovo stručné zdůvodnění této práce dává smysl a předkládané principy mají svoje místo v diskuzi při vývoji architektury sídel. Na první pohled mne projekt zaujal svou poměrně malou hustotou zastavění a zvýšeným podílem zahrad a patrně i zkvalitněním bydlení v navrhovaných bytech. Zdá se, že oproti územní studii z roku 2014 musí projekt redukovat množství obyvatel či HPP. Opak je pravdou. HPP této diplomové práce činí cca 44m2 na obyvatele, u územní studie to činí cca 46m2 na obyvatele, když u obou projektů nepočítáme komerčně administrativní zónu u ulice Pražská. Nízká hustota je tedy dána využitím pouze bytových domů na rozdíl od RD v citované územní studii. (Nedalo mi to a musel jsem spočítat.) Rezidenční zástavba území je vhodně odfiltrována administrativně komerční zástavbou při rušné ulici Pražská. Bariéra je ale dovnitř do území dostatečně prostupná. Do zástavby vbíhají dva hlavní veřejné prostory směřující severovýchodně do staré zástavby. První plyne ke kostelu sv. Cyrila a Metoděje a je pro obyvatele poměrně přehledný a jasný a považuji ho za jádro struktury. Poněkud problematický mi připadá druhý prostor do ulice Jaromírova, který je obdobným “otiskem” toho prvního ale bez jasné návaznosti na okolní starší struktury. Rázný přechod na zástavbu RD s lineární ulicovou strukturou je těžko odůvodnitelný. Dva hlavní navrhované veřejné prostory odděluje vodoteč, která je obklopena bujnou zelení. Propojení těchto dvou prostor je pro příchozí nepřehledné. V celé zástavbě bude poměrně snadné se ztratit, popř. těžké najít ten správný dům. Řešením by pravděpodobně byla drobná změna typologie, tvarosloví či měřítka zástavby na severní straně vodoteče, aby prostor byl lépe čitelný a netrpěl známými problémy modernistické zástavby. Koncepce parkování mimo domy na terénu je sympatická a ekonomicky též odůvodnitelná. Umístění stání do zeleně je vhodné, avšak byla by též možná větší míra filtrace parkování od ostatního veřejného a zahradního, neboť místo na to je. Zároveň zde postrádám jasný dopravní systém. Jak bude struktura fungovat pro pěší a vozy? Provoz zde bude denně poměrně velký vzhledem k množství bytů. Veřejné prostory, které mají též fungovat pro pobyt obyvatel, tím budou poměrně trpět. Východiskem může být nevyužívání automobilové dopravy a tím pádem proklamované zastavění parkovišť domy. Tím dojde k zahuštění struktury. Chybí mi zde však stav zástavby po zahuštění, který by byl toho výsledkem. Též nevidím jasné dimenzování a strukturu dopravního řešení. Forma pavlačových bytových domů s plytkou střechou je místně netradiční, ale lze si odůvodnit určitou připomínkou zahrádkářské kolonie ve větším měřítku, avšak ne tak pestrou, jak tomu bývá zvykem v tradičním “kolonkách”. Vnímám to jako hledání formy nové “zahrádkářské zástavby” a zdá se, že po čase v různých měřítkách bujnější zeleně bude zástavba dobře fungovat. Bytové domy díky pavlačovému řešení mají poměrně malý podíl komunikačních jader. Pavlače samotné lze do jisté míry funkčně příčíst k bytu, vzhledem k malému množství bytů na rameni pavlače. Terasy na straně druhé objektu zvyšují prostorový komfort bytů a ještě více je propojují se zelení směrem do soukromých zahrad. Otázkou je, nakolik je množství venkovního prostoru na patrech adekvátní vzhledem k rozsáhlým plochám zeleně kolem a zda by nestálo zato částečně tyto funkce sloučit. Řešení sklepních kójí na podestách je funkční a dobře řešené, díky tomu odpadá nákladné podsklepení, přitom společné prostory domu tím nejsou znehodnoceny. Dispoziční řešení bytů nabízí velký obytný prostor v některých případech dokonce převýšený do patra a k tomu proporčně nepříliš velké ložnice. Kompozice prostor je často vizuálně příjemná, ale zdá se problematická funkční návaznost kuchyně / jídelního stolu / obýváku. Přes patro převýšená kuchyně v typu domu 2 bude mít pravděpodobně problémy s pachy. Především u větších bytů vidím disproporci ve velikosti obytného prostoru a pokojů nemluvě o koupelnách bez možnosti osazení vany. V tvarosloví fungují poměrně cize štíty domy vůči celku. Z technicky konstrukčního hlediska je pochopitelné využití stavebního systému na bázi dřeva. Principielně to k tématu sedí. V exteriéru ani interiéru to však není znát. Bylo by dobré se dostat v tomto tématu dále a hledat cesty jak překonat požární omezení platná v naší legislativě např. umístěním jednoho bytu na rameno pavlače - jelikož dům v podstatě toto z hlediska množství teras umožňuje. Stínění větších prosklených ploch pavlačí či terasou je vhodné. Možné by bylo i větší prosklení. Celkově prezentace působí vyspěle. Půdorysy jsou přehledné a technicky splňují běžná formální kriteria. Bylo by dobré lépe vysvětlit některé důležité funkční principy území např. schematy, tj. např. celkové vazby území - pěší, dopravní, cyklistické. Též by odůvodnění projektu pomohlo podrobnější srovnání s existující územní studií a platnými limity územního plánu, aby bylo srovnání nejen na množství obyvatel, ale i na HPP a obestavěný prostor, případně další ukazatele. Vizualizování pomocí akvarelu je sympatické. Místy však ztrácí atmosféru a plně nevyužívá výtvarné možností této výtvarné techniky. Např. ve vyobrazeních je těžko vnímatelné zalamování domů, které má vytvářet příjemnější soukromé prostory, což určitě v praxi bude fungovat velmi dobře. Zeleň by mohla být živější, popř méně popisná, imaginativní. Projev připomíná místy formu fotorealistické vizualizace, ale pozbývá díky zvolené technice detailu. Celkové hodnocení diplomové práce: Je patrné, že Vojtěch Nejeschleba zpracoval dobrý projekt. Vzhledem k tomu, že na diplomovou práci byl k dispozici jeden semestr, je z mého úhlu pohledu jasné, že míra nezodpovězených otázek je u takto komplexního projektu velká a stálo by za to je více do hloubi prozkoumat a nalézt odpovědi. Penzum odvedené práce, která je vidět, jakož i té která není vidět je více než dostatečné. Bylo by dobré se zamyslet nad tím, jak nás o projektu více přesvědčit, co nám sdělit, aby projekt nevzbuzoval pochyby a otázky. Autor i tak povětšinou srozumitelně přednáší téma a navrhuje komplexní řešení, které může jako celek obstát a fungovat. Oproti autorem citované územní studie jeho projekt přináší do území nové kvality.

eVSKP id 159442