ŠPIDLÍK, J. Ekologie ve světelné technice [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Teoretická část práce studenta Jana Špidlíka je věnována popisu světelně-technických a elektrických parametrů sv. zdrojů, z pohledu ekologie se zaměřením především na obsah rtuti a účinnost přeměny elektrické energie na světlo. V další kapitole jsou popsány používané látky ve světelných zdrojích, bohužel již nejsou zmíněny látky používané ve svítidlech, předřadných systémech atd. Popis těchto látek je zaměřen na jejich republikové i celosvětové zásoby a na vliv na životní prostředí. Nicméně nejsou zmíněny kontaminace půdy způsobené výrobou komponentů pro světelnou techniku a výrobou potřebných energií, transportem surovin atd. Přínos práce je především v poslední Kapitole 6 „Postzpracování světelných zdrojů“. Negativně hodnotím nízkou aktivitu studenta během semestru, takřka bez využití možnosti konzultací. Odevzdaná bakalářská práce je po formální stránce v pořádku, splňuje všechny body zadání a pro oblast světelné techniky je přínosem. Proto doporučuji k obhajobě u SZZ.
Student Jan Špidlík měl za úkol vypracovat bakalářskou práci na téma ekologie ve světelné technice. Práce odpovídá zadání a všechny zadané body student splnil. Velkým přínosem práce je shrnutí velkého množství dat, výzkumů a faktů do jedné práce, která tak přináší ucelený přehled o této aktuální problematice. Práce ale obsahuje množství odborných nedostatků a nejasností. Například v práci chybí v rozboru použitých materiálů plasty, které se například používají na krytí elektronických součástí kompaktních zářivek, v seznamu zkratek chybí zkratka TZL, dále v práci chybí jakákoliv zmínka o tzv. zdrojích Mercury Free, které pro svůj provoz nepotřebují rtuť (zářivky nebo HPS výbojky), v práci také chybí zmínka o obalových materiálech, které jsou ve světelné technice používány. V práci je také vždy uváděno, že zářivky obsahují rtuť, ale autor nikde neuvádí, že tato rtuť je většinou ve formě amalgámu, který je na vzduchu stálý, nereaktivní a tudíž neškodný. V kapitole 6.1 je uvedena nepřesnost, že zákazník při nákupu není informován před nebezpečnými látkami v konstrukci zdrojů. Pokud by si autor vzal krabičku například od kompaktní zářivky od renomovaného výrobce, zjistil by, že je na ní napsán obsah rtuti v hořáku. Další nepřesností, která je v práci uvedena, je cena thoria. Autor uvádí, že kilogram thoria stojí 3250 Kč. Skutečná cena thoria se ale pohybuje u výrobce okolo 5000 $/kg. Další nepřesností je Obr. 28, kdy autor v grafu mezi sebou srovnává různé světelné zdroje s různými příkony a zjišťuje, který zdroj díky svému provozu uvolní nejvíce emisí. Logicky v tomto porovnání dopadne nejhůř zdroj s nejvyšším příkonem. Lepší ale bylo vytvořit graf, ve kterém by autor srovnal zdroje a jejich tvorbu emisí na výrobu 1 lm. Poté by hodnocení bylo objektivnější. Dále autor uvádí v kapitole o xenonových výbojkách, že obsahují rtuť. To co autor popisuje, jsou ale halogenidové výbojky s vyšším tlakem xenonu. Poslední výtka směřuje na zaměření práce. Práce se měla zabývat ekologií ve světelné technice. Bohužel se ale jen zabývala světelnými zdroji a ne i svítidly, které obsahují hmotnostně daleko více materiálu než pouhé světelné zdroje. I přes tyto nedostatky a nejasnosti je práce přínosem. Doporučuji ji proto k obhajobě u SZZ a hodnotím ji známkou D.
eVSKP id 85043