SCHNEIDER, T. Vliv magnetického a elektromagnetického pole na signály přenášené optickými vlákny [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Cílem práce studenta byl teoretický rozbor problematiky vlivu elektromagnetického a magnetického pole na datové a nedatové (např. senzorické) signály přenášené optickým vláknem. V rámci teoretické části student vysvětlil řešenou problematiku. Některým oblastem student nicméně plně neporozuměl, což se částečně projevilo na kvalitě zpracování teoretické části. V praktické části práce měl student navrhnout a realizovat měření vlivu magnetického a elektromagnetického pole na datové a nedatové signály. Měření na datových signálech nebylo možné provést z důvodu uzavření laboratoří (v rámci protiepidemiologických opatření), avšak podstatná část práce, tedy měření na nedatovém signálu, byla splněna. Kvalita provedených měření a zpracování výsledků mohly být provedeny více do hloubky. Diskuse výsledků je provedena velmi obecně a z práce nelze učinit žádné relevantní závěry. Student pracoval samostatně a pravidelně konzultoval průběžné výsledky práce. Formální zpracování práce je na dobré úrovni. Vzhledem k výše uvedenému navrhuji známku C, 73 bodů.
Diplomová práce Tibora Schneidera se zabývá zajímavým problémem vlivu rušení na optická vlákna, protože v literatuře se běžně uvádí, že přenos signálu v optickém vlákně nemůže být magnetickým polem či elektromagnetickým polem ovlivněn, protože signál je v optickém vlákně nesen fotony, které nemají elektrický náboj. Proto jsem byl v očekávání, co diplomant nového při svých experimentech s optickými vlákny zjistil. Bohužel hned v kap. „Úvod“ diplomant uvádí zřejmě svoji domněnku, že elektromagnetické vlnění může způsobit fatální poškození či ztrátu přenášeného signálu. Přitom pak hned v kap. „Imunita vůči EMI“ tvrdí opak a to, že optická vlákna se vyznačují teoreticky až dokonalou imunitou vůči vnějším elektrickým a elektromagnetickým polím. Podobné zmateční úvahy pak diplomant presentuje v kap. 2.1.1 „Teoretický úvod“, kde tvrdí, že materiály optického vlákna jsou nekovové, z čehož vyplývá, že nejde o elektrický vodič, přičemž ale ve stejném souvětí tvrdí, že signál se šíří vláknem pomocí elektrického proudu. Diplomant se v práci nezamýšlel nad žádnými fyzikální principy, které by vysvětlovaly interakci světelného paprsku s magnetickým či elektromagnetickým polem. Našel jsem jen zmínku, že by snad mohlo docházet k interakci atomů optického vlákna s těmito poli. Samotná měření byla prováděna jen velmi amatérsky. Přitom na fakultě existují hned dvě elektromagneticky odstíněné komory na Ústavu radioelektroniky a na Ústavu teoretické elektrotechniky je pak magneticky odstíněná komora. Chápu sice, že v době pandemie by byla takováto měření složitější zajistit, ale stejně se presentovaná měření na fakultě realizovala. Měření navíc nejsou příliš průkazná, protože byla prováděna v pásmu kmitočtů do 2,5 kHz, resp. v některých případech do 4 kHz. Přitom toto jsou typická kmitočtová pásma pro měření vlivu mechanických kmitů. Ty však nebyly při měření nijak eliminovány, takže měření mohou být znehodnocena chvěním budovy způsobené projíždějícími vozidly či tramvajemi. Přitom je známo, že právě otřesy optického vlákna jsou příčinou možného průniku rušení do signálu přenášeného vláknem, z důvodu parazitní modulace světelného paprsku. Proto bych očekával, že bude v práci vyhodnoceno, zda presentovaná zjištění z měření jsou vůbec statisticky významná. Jinak práce je sepsána velmi úhledně, bez výrazných překlepů, grafické zpracování výsledků je přehledné. Doporučuji diplomanta přizvat k obhajobě předložené práce.
eVSKP id 133437