JOKLÍK, V. Světloléčba [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Student Vojtěch Joklík měl za úkol vypracovat bakalářskou práci na téma Světloléčba. Práce splňuje body svého zadání. Student práci vypracoval samostatně s častými připomínkami vedoucího. Student se ve své práci shrnul základní znalosti fototerapie, vypracoval seznam světelných zdrojů používaných v lékařství a prakticky některé z těchto zdrojů změřil. K práci mám několik připomínek. V textu, zejména v praktické části, se objevují stylistické chyby a chyby ve formátování. Dále v kapitole zabývající se onemocněními léčenými fototerapií mohlo být vyjmenováno více nemocí, jako tomu bylo v úvodu kapitoly Vliv světla na lidský organismus. V kapitole Měření student u světelného zdroje RVIM zaměňuje spektroradiometr OL 750 za spektroradiometr Jeti Specbos a jeho programové prostředí. Na obrázku 7.7 není patrné, který světelný zdroj byl měřeným zdrojem. Kapitola 8 je teoretická, měla by být proto řazena před praktickou část práce. Má poslední výtka směřuje k použité literatuře. Student byl několikrát upozorněn, ať používá při vypracovávání své práce odborné články psané zejména v angličtině. Při finálním vypracování bylo ale použito minimum cizojazyčné literatury. I přes výše uvedené nedostatky práce splňuje požadavky k obhajobě u SZZ. Práci hodnotím známkou C.
Student Vojtěch Joklík měl za úkol zpracovat bakalářskou práci na téma světloléčba. Autor se při řešení práce držel zadání, avšak vlastní zpracování by mohlo být preciznější. V práci student uvádí mnoho nejednoznačných tvrzení jako např.: v kap. 3 student píše, že oko je nejcitlivější na vlnovou délku 550 nm a v kap. 4.2 na vlnovou délku 555 nm. Dále je v praktické části uváděno, že vyhodnocení měření na dvojitém monochromátoru probíhalo v programu JeTi LiVal což je asi nesmysl. Dále si student v celé práci plete pojmy světlo a záření. Světlo je viditelná část elektromagnetického záření a používání pojmů jako ultrafialové světlo bych doporučoval nahradit pojmem ultrafialové záření. V práci se také vyskytují pravopisné chyby jako Spektroradiometr (velké S), Jan Marek Marků místo Jan Marek Marci a pod. K vlastnímu zpracování v kapitole 3 bych doporučil, aby student u uvedených nemocí např. psoriáza uváděl i běžné české názvy (lupenka), jak tomu je až v kapitole 5. Vlastní přínos studenta je patrný z kapitoly 7, ta je však velmi povrchní a mohla by obsahovat více zdrojů. Rovněž některé závěry jsou velmi diskutabilní. V kap. 7.2 student doporučuje použít 2 kW žárovku k léčbě sezónní deprese a absorbovat zrakem světlo ze vzdálenosti 75 cm. Dle mého názoru je tento zdroj natolik jasný, že by přímý pohled do něj patrně způsobil oslepující oslnění a možná i při dlouhodobém pohledu trvalé poškození zraku. Dále v kapitole 7.3 je doporučeno k léčení sezónních a nesezónních poruch absorbovat záření ze vzdálenosti 20 cm k čemuž se patrně došlo výpočtem pomocí čtvercového zákona. Nutno poznamenat, že tento vztah platí pouze pro bodové zdroje což zářivka není. Velkou výhradu mám ke kapitole 8, kde jsou do bakalářské práce zapracovány texty čerpané z reklamních a propagačních materiálů a nikoliv z ověřených vědeckých zdrojů. To považuji v práci tohoto druhu za nepřijatelné. Velmi přínosné by bylo ověření zde uvedených informací měřením, což učiněno nebylo. Za velký nedostatek považuji též velmi omezené použití zahraniční literatury, kde by se student dozvěděl o problematice světloléčby mnohém více, než je popisováno v práci. Uváděné informace jsou sice popisné, ale rozsahem málo obsáhlé. Z těchto důvodů hodnotím práci stupněm D 63 a přes uvedené nedostatky doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 94061