VALENTA, P. Vědeckotechnický park ve Zlíně [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2009.

Posudek vedoucího

Zemánková, Helena

Jak zhodnotit,nově využít dědictví Baťovy ¨éry? Jak napravit nevhodné urbanistické zásahy z druhé poloviny minulého století? Jaká nová řešení přispějí k udržitelnému rozvoji památkové zóny města Zlín? Na tyto těžké otázky se pokouší odpovědět diplomová práce. Staveniště zvolené pro situování podnikatelského centra je složité. JEdná se o atraktivní polohu, jakousi vstupní bránu od historického centra do bývalé továrny. Jediným opěrným bodem je stávající objekt univerzity. Ostatní je nejisté - nedokončená Gahurova zelená osa, komplikující poloha autobusového nádraží, neujasněné úvahy o novém využití uvolněných výrobních objektů. Úkolem diplomanta byl nejen návrh podnikatelského centra, ale i vize nového kontextu tohoto objektu. Diplomová práce je velmi zajímavým příspěvkem pro revitalizaci bývalé výrobní zóny. Pro území byly v uplynulých letech vypsány soutěže, zadány projekty. Diplomová práce překonává všechna doposud zpracovaná řešení. Otázky a náměty k obhajobě: Jak spojit památkovou ochranu urbanistické struktury města s jeho udržitelným rozvojem?

Posudek oponenta

Svoboda, Jiří

Urbanistické řešení zadaného objektu, tedy začlenění nově navrhovaného vědeckotechnického parku v prostoru bývalého koupaliště sebou nese dvě zásadní úskalí. První vidím v začlenění jakékoli hmoty v daném prostoru, kde v historii žádný objekt nestál a z toho vyplývá otázka jak a k čemu se má tato budova vázat či orientovat, odkud kam má směřovat a tedy kam autor orientoval hlavní vstup do objektu. Druhý, neméně závažný problém, je vlastní měřítko, velikost a výška budovy. Na první pohled se to může zdát jednoznačné, ale v sousedství se nacházejí budovy z rozdílných období vývoje zlínské architektury, které mají různé konstrukční výšky a také rozdílné rozpony. První úskalí autor vyřešil po svém, tedy že rozpor mezi nástupem od východu, který by konvenoval zaužívaným zvyklostem místního urbanismu, respektujícím pěší trasy a orientaci k centru města, a naopak nástupem od západu, který by zase vázal budovu k areálu továrny, řeší Peter Valenta tím, že si vytvořil samostatný malý městský prostor, reflektující vodní hladinu a v ní i siluetu továrny a odtud považuje za vhodné vstoupit do budovy. Ta se svou funkcí částečně váže na stávající budovu Technologické fakulty, ale také na továrenský areál. Myslím, že tím vytvořil zajímavý koncept vzhledem k nově uvažované budově Krajské galerie výtvarných umění, která se má rozprostírat v blízkých budovách č.14 a č.15, které jsou právě těmi novějšími z továrenských objektů a jsou z pera architekta Jiřího Voženílka. Tedy jeho řešení je nadčasové, předjímá změnu provozu celého prostoru ve vztahu k budoucí galerii a tím shledávám toto řešení za inspirativní. Provázanost navrhované budovy s vodní plochou je vhodnou reminiscencí na dávné koupaliště, které je už po řadu let mimo provoz. Co se vodní hladiny týče, nese sebou i další, technologický rozměr, kromě vizuálního efektu. Jediným otazníkem celého projektu je pro mě otázka rytmizace sloupů vyrůstajících z vodní hladiny. Samotná architektura budovy je na současné studentské poměry reflektující aktuální stav světové architektury velmi umírněná a respektující místo vzniku. Slunolamy ve fasádě se nám zdají být poněkud nadbytečné a snad bychom sem přivítali fasádu čistě rytmizovanou vlastní konstrukcí obvodového pláště. Tedy tento jediný prvek považujeme za pomíjivý formalismus částečně ovlivněný nedávno dokončenou budovou knihovny a rektorátu UTB Evy Jiřičné. (Proto za architektonické řešení B-velmi dobře.) Provozní řešení je v souladu se zvyklostmi současné kvalitní architektury, je důsledně promyšlené jak v horizontální tak i ve vertikální rovině, plně respektuje bezpečnostní a požární požadavky. Ztotožňujeme se s touto koncepcí jednotlivých podlaží a navržených vertikálních komunikací. V konstrukci nás autor potěšil zamyšlením nad roznášecími deskami a technologickým využitím vodní plochy. Formální úroveň předkládaného projektu je na vysoké úrovni, vizualizace a její grafické řešení považujeme právě pro svou nepodbízivost a vysokou uměleckou kulturu za příkladné a velmi zdařilé. Celý projekt působí promyšleně a celistvě. Autor má daný problém pod kontrolou a výsledek podle toho působí samozřejmě. Je tvořen s lehkým nadhledem, který dokumentuje právě adekvátním grafickým zpracováním. Proto hodnotím tento projekt Bc. Petera Valenty známkou A-výborně.

eVSKP id 22772