BARUS, V. Návrh programu letových zkoušek letounu AirCar [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2023.

Posudek vedoucího

Vlček, Dalibor

Předložená diplomová práce se zabývá návrhem letových zkoušek letounu Air Car. Práce v rozsahu 123 stran je rozdělena do šesti hlavních částí. V první části je uveden popis letounu Air Car. V další části jsou uvedeny požadavky předpisu letové způsobilosti CS-23 z hlediska průkazu letových výkonů a letových vlastností. Autor vychází z aktuálního znění předpisu CS-23, s využitím předchozího znění (Amendment 4) jako dokumentu definujícího přijatelné způsoby plnění průkazu (AMC). V následující části je relativně podrobně popsána teorie letových výkonů a letových vlastností. Část zabývající se samotným návrhem letových zkoušek je vzhledem k celkovému rozsahu práce pojata relativně stručně. Pro praktické využití by bylo nutno podrobně zpracovat návrh instrumentace, sběru dat, popisu měřených veličin a postupu následného vyhodnocení. Autor při zpracování postupoval samostatně, v závěrečné fázi tvorby s minimem konzultací s vedoucím práce. Práce má adekvátní jazykovou a stylistickou úroveň. Přes uvedené nedostatky je práce dobrým podkladem pro přípravu letových zkoušek letounu Air Car. Cíle práce byly splněny a práci doporučuji k obhajobě. Hodnotím ji stupněm C - dobře.

Posudek oponenta

Zikmund, Pavel

Diplomová práce studenta Viktora Baruse se věnuje tématu návrhu programu letových zkoušek pro letoun AirCar. Stěžejní cíl práce byl dle zadání návrh programu letových zkoušek za účelem certifikace letounu. První kapitola se věnuje popisu dopravního prostředku AirCar. Tato kapitola je zpracována na velmi dobré úrovni. Druhá kapitola práce je věnována legislativě spojené s plánovanou certifikací. Strany 23 – 47 obsahují texty z předpisu CS 23, Hlava B s komentáři, které body mají být plněny, případně plněny dle AMC2 a které se letounu netýkají. Osobně bych upřednostnil pouze přehledné uvedení jednotlivých paragrafů a bodů v tabulce s komentářem (Použito, použito dle AMC2 a nepoužito) s uvedením textu předpisu CS 23 například do přílohy. Třetí kapitola přináší úvod a základní teorii týkající se letových zkoušek. Ve čtvrté a páté kapitole autor udělal výtah ze skript z oblasti letových výkonů, stability a řiditelnosti. Smysl těchto více jak 50 stránek opsané teorie mi uniká. Některé části s tématem práce téměř ani nesouvisí. V další části práce, kromě závěru, jsem si nevšiml žádného odkazu, který by se vztahoval k těmto dvěma kapitolám. Návrh programu letových zkoušek, uvedený v šesté kapitole, měl být stěžejním cílem práce. Bohužel je mu věnováno pouze 11 stran. Kapitola je napsaná velmi obecně a obsahuje více nepřesností. Nejsou zde ani uvedené požadované měřené veličiny a vzorkovací frekvence. Ke kapitole mám následující připomínky: - co se týče potřebného vybavení pro letové zkoušky, zde velmi doporučuji nespoléhat se na stopky a tabulku pro zápis údajů. Mnohé palubní počítače umožňují stažení záznamu dat, případně lze letoun vybavit měřicí ústřednou. Pro mnohé z požadovaných úloh postačí i záznam s frekvencí 1 Hz, přičemž takto zaznamenané výsledky umožní mnohem přesnější vyhodnocení než při odečítání údajů z přístrojové desky. Samozřejmě by v práci bylo nutné uvést, jaký palubní počítač je nebo bude v letounu použit. - přerušené přistání (nahoře na staně 114) – je uvedeno, že postup je analogický ke zkoušce stoupavého letu. To ale není pravda, stoupavý let se měří v ustáleném stoupavém letu, zatímco přerušené přistání je dynamický manévr s prudkým zvýšením přípusti pohonné jednotky a přechodem z klesání do stoupání. - Plán letu na str. 119 nevypadá jako funkční řešení. Koncepčně je lepší začít tabulkou s programem letů, tedy přehled, jak budou postupně probíhat. Například 1) pádové rychlosti, 2) pilové lety (sloučení stoupacích rychlostí a klouzavého letu), atd. Počty letů a přesné termíny budou záviset na mnoha okolnostech, které nelze dopředu stanovit (například počasí, nebo jestli se daný let podařil, či je nutné ho zopakovat). Číslo letu, datum a splněné body předpisu je pak třeba evidovat v další tabulce v průběhu letových zkoušek, kde už budou zmíněné i konkrétní metodiky, příkazy k letu, čísla protokolů a další údaje. Z mého pohledu kapitolu 6 nelze považovat jako program letových zkoušek ale pouze podklady k jeho přípravě. Což znamená, že cíle práce byly splněny pouze částečně. S ohledem na výše uvedené připomínky navrhuji hodnocení práce stupněm uspokojivě / D a práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 145590