KRAMNÝ, B. Kytarové efekty typu Wah-Wah [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Během semestru byl student velmi málo aktivní, konzultoval a zpracovával práci až těsně před odevzdáním. Vedoucímu ji nepředložil ke kontrole. Zadání práce bylo splněno v minimálním rozsahu. Prezentační úroveň práce je velmi nízká. Objevuje se množství nevhodných, neodborných a ledabylých vyjádření. Často jsou uvedeny nepotřebné, zmatečné či kusé informace. Zbytečný je např. teoretický popis rezistoru, cívky, kondenzátoru a tranzistoru v kap. 1.3.1 až 1.3.4. Formální úprava práce je rovněž nevyhovující, nejsou dodržena základní typografická pravidla, některé obrázky jsou příliš velké, některé malé, v textu chybí odkazy na obrázky. Mezi odstavci se objevují nadměrné mezery a občas jsou vloženy prázdné stránky. Grafy obsahují často černé pozadí a tenké barevné křivky, které nejsou zřetelné a při tisku by pravděpodobně zcela zanikly. Občas jsou vykresleny všechny křivky stejnou barvou bez legendy, takže je nelze rozlišit. Mnoho grafů má nevhodné názvy a popis os. Citace literatury nejsou ve správném formátu. Množství překlepů a pravopisných chyb je enormní. Vložené zadání je pro semestrální projekt místo pro bakalářskou práci. Simulovaný obvod a realizovaný přípravek byly funkční a výsledky lze využít k základní představě, jak efekt pracuje. Přípravek však byl v době odevzdání realizován jen na nepájivém poli a univerzálním plošném spoji bez zabudování do krabičky. Laboratorní návod a protokol bude možné použít pouze po důkladné kontrole a odstranění nedostatků.
Práce se věnuje popisu zapojení realizující efekt Wah-Wah. Po úvodní teoretické části jsou popsána dvě řešení, konkrétně Vox V847 a z něj vycházející GCB-95. Popis jednotlivých částí nepůsobí na autora přesvědčivě, kdy v řadě případů se autor dopouští nepřesných a nejasných formulací. Pro čtenáře neznalého problematiky analogových obvodů je tak práce jen velmi těžko srozumitelná. Chování analyzovaného zapojení se opírá jen o výsledky simulací, které autor jen velmi odvozuje v textu diskutuje. Fakticky jediný matematický popis se vztahuje k rezonančnímu kmitočtu paralelního LC rezonančního obvodu. Další vztahy, ze který je možné odvodit zesílení jednotlivých částí (až celku), hodnoty pasivních prvků nastavující pracovní body tranzistorů apod. chybí. Simulace jsou tak jen pozorováním autora typu „toto jsem změnil a takto se no nově chová“ bez hlubšího pochopení, proč se tak děje. V textu se neodkazuje na obrázky, které text doprovází. Není tak zřejmé, jaký obrázek je spojen s jakým textem, což dále zhoršuje orientaci čtenáře v práci. Další komentáře k práci jsou uvedeny níže a opodstatňující konečné hodnocení práce. Teoretický popis vybraných prvků je spíše na škodu (především kap. 1.3). Z formulací textů není zřejmé, co jimi chce autor sdělit či vysvětlit. V teoretické části práce postrádám kapitolu, která by se věnovala popisu kytarového snímače, kdy z tohoto popisu by jasně vyplynulo, že tento má induktivní charakter. V kap. 1.4 se totiž s tímto předpokladem pracuje, ale není jasné proč. Emulátor kytarového snímače je popsán až v kap. 3.2.3 (str. 33), kdy jeho původ není známý. V kap. 2 je popsáno zapojení základního Wah pedálu. Popis významu jednotlivých prvků (či jejich skupin) je zavádějící a nejasný. Např. z formulace „Elektrolytický kondenzátor C3 propouští užitečný signál do země, je tedy třeba aby byl dostatečně velký a propustil všechen signál, jinak bude pedál fungovat jako ovladač hlasitosti.“ pokud C3 propouští všechen užitečný signál do společného uzlu, pak jaký je smysl celého zapojení? Kap. 3 je věnována počítačovým simulacím. V kap. 3.2.1 je analyzováno zapojení Vox V847 z obr. 2.1. Dle textu (str. 29) „Po stažení jednotlivých schémat dvou výše zmíněných verzí byla shémeta překreslena [1, 18].“ Tyto dvě verze, resp. jejich schémata však nejsou součástí práce. Není tak jasné, do jaké míry analyzované zapojení z obr. 2.1. ze „dvou výše zmíněných“ schémat vychází. Nejasný je pak i vlastní popis simulovaného zapojení. Pro popis zesílení prvního stupně se ve vzorci (3.1) užívá symbolů Rc a Re. V textu však není uvedeno, jaké konkrétní prvky ve schématu jsou za tyto rezistory považovány, neboť rezistory označené Rc nebo Re schéma neuvádí. Podobně z textu „Vstupní impedanci udává paralelní kombinace R2 a odporu na společném emitoru.“ není jasné, který rezistor na společném emitoru má autor na mysli. Výsledky simulací jsou nečitelné. Grafy jsou vloženy přímo ze simulačního prostředí (černé pozadí, červený průběh analyzované funkce). Viz např. výsledky uvedené na obr. 3.2 (str. 31). V jednom grafu jsou dokonce vloženy tři průběhy pro různé polohy potenciometru. Není ale jasné, který průběh náleží k dané poloze potenciometru, (resp. hodnotě rezistorů R11 a R12 emulující reálný potenciometr). Skutečnost, že grafy na obr. 3.2 ukazují chování pro zapojení pro různé pozice text práce ani nezmiňuje. Uvádí pouze nejasné „Výstupní impedance je ovlivněna pozicí potenciometru.“ Na obr. 3.3 jsou uvedeny modulové kmitočtové charakteristiky zapojení pro různé polohy potenciometru. V tomto případě je již legenda přítomna, ale všechny průběhy mají stejný styl a barvu (červená, plná čára). Z obrázku ani z doprovodného textu (str. 31) tedy není jasné, který průběh odpovídá danému nastavení parametru „Pot“. V kap. 3.2.2 je analyzováno zapojení GCB-95, které vychází ze zapojení Vox V847, který na vstupu doplňuje o napěťový sledovač. Dle textu „Dalším rozdílem je pak změna několika hodnot konkrétních prvků.“ Autor práce však nijak nediskutuje možné důvody změn hodnot vybraných pasivních prvků. Dle textu, úkolem tohoto napěťového sledovače je zvýšit vstupní impedanci. V textu však není nijak diskutováno, jaká je hodnota (resp. rozsah) vstupní impedance, ani se nesnaží ji porovnat se vstupní impedancí zapojení Vox V847. Čtenář je v tomto případě sám odkázán (autor v textu na vlastní grafy opět nijak neupozorňuje) na výsledky simulací na obr. 3.5 (str. 32), které jsou stejně nečitelné (černé pozadí, červený průběh analyzované funkce). Podobně čtenář sám musí věnovat zvýšenou pozornost výsledkům simulací modulové kmitočtové charakteristiky na obr. 3.6. Autor opět na tento obrázek nijak neupozorňuje, jen uvádí „Zde jsou krajní pozice maxim modulů přenosu na kmitočtech 411 Hz a 1473 Hz. Maxima přenosu mají obdobný průběh jako Vox[1]“. Pro čtenáře ale není jasné kde o „Zde…“ je. O jisté porovnání obou analyzovaných schémat se snaží kap. 3.2.3, kdy zdroj vstupního signálu nyní emuluje kytarový snímač dle obr. 3.7. Autor v textu konstatuje příslib „Srovnat zde můžeme vstupní a výstupní impedance, modulovou frekvenční charakteristiku, zesílení a jejich konkrétní prvky.“ Výsledkem této kapitoly jsou však jen dva grafy na obr. 3.8 s nadpisem „Důsledek nízké vstupní impedance“. Dílčí grafy jsou uvozeny svým podnadpisem „Bez poklesu vyšších frekvencí“ a „S poklesem vyšších frekvencí“. Není jasné, za jakých podmínek bylo daných výsledků dosaženo. Není ani jasné, pro které schéma jsou výsledky simulací platné, či k jakému porovnání vůbec dochází. Každý z grafů totiž obsahuje opět jen tři anonymní průběhy bez bližšího popisu. Přestože řešení GCB-95 (dle teorie i praxe) vykazuje vhodně vlastnosti, skupina kapitol 3.2.5 – 3.2.8 (které by spíše měly být podkapitolou kapitoly 3.2.4) se překvapivě (bez zdůvodnění) věnuje detailní simulaci základního řešení Vox V847. V těchto kapitolách jsou jen uvedeny důsledky změny hodnot vypraných pasivních prvků (L1, C1, C2, C3, C4, C5, Pot, R1, R2, R3, R4, R5, R6, R7, R8, R9, R10) a typu tranzistorů (Q1 anebo Q2). Prakticky tedy byly měněny všechny prvky schématu a byl jen pozorován dopad těchto změn na výsledné chování. Logika, měnit jednotlivě všechny diskrétní prvky, i ty nastavující klidové pracovní body tranzistorů, se pro čtenáře ztrácí. Pokud má být dosaženo kýženého efektu, není možné ve schématu měnit vždy jen jediný parametr, ale je nutné měnit i ostatní s ohledem na jejich vzájemný vztah – viz i velmi krátké pozastavení autora nad možnou změnou pracovního bodu tranzistorů jejich prostou záměnou (str. 37). Toto je však pouze dohad (třebaže správný), neboť práce vzájemné vztahy parametrů formou obecných výrazů (rovnic) neobsahuje. Z konstatování autora „Zde bylo nutné volit takové rozsahy hodnot aby nedošlo k přílišné změně původních křivek.“ (str. 38) se čtenář již skutečně pozastavuje na tím, proč jsou tedy změny jednotlivých parametrů simulovány, když změna parametru musí být taková, aby výsledek simulace nebyl příliš ovlivněn. Nedostatek v této části je absence zhodnocení, zda změnou jednotlivých parametrů je zapojení stále stabilní, či nepřekračuje předem stanovenou hodnotu harmonického zkreslení. Zhodnocení stability konečného, již prakticky realizovaného, řešení je součástí až kap. 4.3. Kap. 4 se již věnuje konečnému řešení zapojení dle Vox V847, kde s ohledem na zvolený typ tranzistorů (jiných, než byly uvažovány v kap. 3.2.6) byly změněny hodnoty rezistorů nastavujících pracovní body. Není však jasné, zda ke změnám došlo metodou pokus-omyl, nebo přece jen bylo použito vhodného matematického aparátu. V kap. 5 je popsána laboratorní úloha. V případě úkolu č. 3 z textu „Změřte modulovou kmitočtovou charakteristiku pro tři vyznačené polohy potenciometru f_s , tedy […], v kombinaci se čtyřmi vyznačenými polohami potenciometru Q, tedy […]“ není jasné, který druhý potenciometr má být použit, resp. který rezistor ve výchozím schématu je takto měněn. V některých případech jsou věty vytrženy z kontextu. Např. v případě popisu kapacitoru (kap. 1.3.3, str. 23) bez dalších znalostí čtenáře není možné pochopit obsah věty „Blokace stejnosměrné složky zatímco propustí střídavý audio signál.“, kdy ani sama věta není po gramatické stránce zcela v pořádku. V textu práce se pro označení kapacitoru a induktoru používá kondenzátor resp. cívka. Zpracování práce nebyla věnována dostatečná pozornost. Grafy získané simulacemi v prostředí LTspice jsou nečitelné. Diskuze k jednotlivým grafům je velmi omezená, až žádná. Již v úvodní části je vloženo zadání semestrální práce, nikoliv bakalářské práce. Značný problém představuje použití čárky pro oddělení hlavní a vedlejší věty – chybí tam, kde má být (…značí že…); je tam, kde být nemá (…propust ,nebo horní…). V textu se opakují takřka identické pasáže, např. „Analogovým filtrem těchto průběhů však dosáhnout nemůžeme. Kvůli konečnému počtu prvků. Reálné průběhy tedy budou zaoblené, nikoliv jako ideální průběhy, které jsou pravoúhlé.[3]“ a „Analogovým filtrem těchto průběhů však dosáhnout nemůžeme. Kvůli konečnému počtu prvků. Reálné průběhy tedy budou vypadat takto:[3]“ (str. 19, 20). V textu se vyskytuje řada překlepů a gramatických chyb, např. „aůe“, „materíály“, „elektrickéo“, „propuští“, „jakkost“, „shémata“, „nejvz339i“, „logarytmický“, „potice“.
eVSKP id 159291