HRÁČEK, J. Návrh výroby součásti pákového uzávěru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2024.

Posudek vedoucího

Peterková, Eva

Diplomant Josef Hráček v rámci řešení diplomové práce navrhl postup výroby části pákového uzávěru ve sdruženém postupovém nástroji. Výroba zahrnuje kombinaci technologií stříhání a ohýbání. Na uvedené problematiky zpracoval literární rešerši a v rámci praktické části práce provedl potřebné technologické a kontrolní výpočty a navrhl postupový nástroj. Kroky výrobního procesu jsou uspořádané tak, aby nebylo nutné pás plechu při průchodu nástrojem nadzvedávat. Nástroj je jednoduchý, opatřený plovoucím vedením. Zpracování výkresové dokumentace vykazovalo drobné nedostatky, proto nemohu hodnotit práci jako výbornou. V konečném důsledku byly splněny všechny zadané cíle, formální a grafická stránka práce je vyhovující. Student v průběhu řešení pracoval aktivně, svědomitě a samostatně.

Posudek oponenta

Řiháček, Jan

Diplomová práce je zpracována uceleně a splňuje základní požadavky zadání. V úvodu autor provádí volbu materiálu. Následuje rozbor variant výroby, ze kterého vzešlo jako optimální využití sdruženého nástroje kombinujícího technologie postupového stříhání a ohýbání. Další pasáže jsou věnovány literární rešerši, která je zpracována vcelku přehledně a srozumitelně shrnuje poznatky o výše zmíněných technologiích. Zde lze vytknout nižší kvalitu ilustrací, nesoulad mezi označením některých veličin ve vzorcích a obrázcích (např. vzorce na str. 32 a obr. 40) či chybějící pravidla pro výpočet celkové silové bilance při ohýbání, což se následně přenáší i do praktické části. Zde autor začíná kontrolou technologičnosti a stanovením rozvinutého tvaru součásti. V této souvislosti není jasné, zda při stanovení minimálního poloměru ohybu počítal s vlivem možného různého směru vláken. Následuje volba nástřihového plánu. Kladně hodnotím analýzu více možností uspořádání součásti i postupů při jejím zhotovení. U výpočtů se však objevují nesrovnalosti. Odečtená hodnota velikosti můstku 4 mm je určena z grafu v příloze 1 velmi nepřesně. Rovněž není jasné, proč se v práci uvažují při dané výrobní sérii a předpokládatelné vyšší procentuální využitelnosti svitků též tabule plechu, jakožto možný polotovar. Při stanovení počtu ks vyrobených z 1 svitku autor uvádí, že „je počet výstřižků snížen o 1 ks z důvodu zavádění do nástroje“, což je dle mého názoru zbytečné. Namísto toho bych očekával rozvahu nad délkou nevedeného zbytku svitku při ukončení zavádění, který by měl být správně započten jako nutný odpad, neboť nebude jak jej v nástroji posouvat. V rámci navrhovaného postupu výroby je uvažováno s využitím dvou tvarových střižníků. Dle mého názoru je jejich použití diskutabilní, a to zejména pro velmi obtížnou realizaci tečného napojení stříhaného zaoblení o poloměru 5 mm na zbylý obrys dílce. Z hlediska technologických výpočtů je třeba zmínit, že se zde vyskytuje celá řada nepřesností nebo zavádějících údajů. V několika případech není jasné, proč a z jakého důvodu autor volil či jak stanovil tu kterou hodnotu použitých součinitelů nebo rozměrů, a to např. délka stříhaného obrysu při výpočtu sil „Fs3“ a „Fs4“, délka „lv“ při výpočtu odpružení apod. Navíc stanovení silové bilance při ohýbání není kompletní. Dle mého názoru chybí u výpočtu síly pro V-ohyb připočtení síly na vyrovnání ramen, tj. kalibraci, která značně zvyšuje potřebnou ohýbací sílu. Rovněž jsou zde počítány střižné a ohybové práce, které ale nejsou nijak využity. Také postrádám podrobnější komentář zjištěných hodnot odpružení, tj. konfrontaci s tolerancí dílce. Závažnější nedostatky se však vyskytují při výpočtu rozměrů a mezních úchylek střižníků a střižnic. I když se, dle mého mínění, při výrobě nevyskytuje žádný případ vystřihování, je více jak polovina rozměrů střižných nástrojů počítána právě dle vystřihování namísto děrování a tudíž nesprávně. Z hlediska návrhu nástroje a výkresové dokumentace je možné zmínit, že popis jeho činností a umístění dílčích komponent je v rámci práce vysvětleno přehledně a vhodně doplněno schematickými obrázky. S ohledem na funkčnost nástroje ale nerozumím použití velmi krátkého úseku s vodicími lištami. Obávám se velkých hodnot stranového vybočení pásu. Dále je potřeba zmínit chybějící přidržovač při U-ohybu a konstrukci střižnice a ohybnice jako jednoho celku. Při přebrušování střižnice v průběhu renovace nástroje se tak znehodnotí zaoblení ohybnice. V případě konstrukce plovoucího vedení není zcela jasné, proč jsou zde využity přídavné „stírací“ desky. Dle mého mínění by plně dostačovalo použití samotné vodicí desky. Především ale není jasné, z jakého důvodu autor v rámci výkresové dokumentace navrhuje u dvojitého V-ohybu rozměry ohybnice, které neodpovídají poloměrům zaoblení požadovaným na výkrese součásti. Je tudíž nutné konstatovat, že nástroj by nefungoval zcela korektně. Na výkrese „ohybnice“ dále chybí označení ostrých hran střižného otvoru, některé kóty na výkresech nerespektují zavedené zvyklosti a na výkrese „střižnice – část 1“ jsou zavádějícím způsobem zakótovány otvory o průměrech 10 a 10,5 mm (není jasné, který je který).

eVSKP id 157738