OMASTA, L. Organické solární články na bázi nízkomolekulárních materiálů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2011.

Posudek vedoucího

Weiter, Martin

Lukáš Omasta splnil všechny požadavky specifikované v zadání bakalářské práce. Při řešení bakalářské práce postupoval student samostatně a to jak při experimentální části práce tak i při následném zpracování a vyhodnocení výsledků. Lukáš Omasta prokázal dobrou schopnost samostatné práce odborného charakteru, a proto práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

David, Jan

Rozsah práce: 50 stran, 34 obrázků (16 z literatury, 18 výsledky), 30 citací literatury. Student Omasta vypracoval bakalářskou práci na aktuální téma solárních článků na bázi nízkomolekulárních organických látek. V rámci spolupráce s průmyslem se soustředil hlavně na ftalocyaninová barviva (Pc), dále pak testoval vhodnost použití fenylmethylesteru [5,6]-fulleren-C60-3-butanové kyseliny (PCBM) pro tyto články. Práce je přehledně a logicky členěna dle typografických pravidel. Nechybí kapitola "Cíle práce", ve které si autor dává za úkol zpracování literární rešerše na danou tematiku a přípravu tenkých vrstev výše zmíněných materiálů spolu s otestováním jejich aplikace v architektuře organických solárních článků. V části literární je srozumitelně a dostatečně pojednáno o principu funkce solárních článků, o daných materiálech (i když by práci prospělo též několik vět o přípravě a syntéze těchto zajímavých materiálů) a použitých analytických technikách – spektrometrii ultrafialového a viditelného záření, fluorescenční spektrometrii a měření voltampérových charakteristik. Autor vhodně používal zejména aktuální impaktovanou cizojazyčnou časopiseckou literaturu, případně odborné knihy, a celkově prokázal výbornou znalost tématu. Experimentální část je přehledná, srozumitelná a dostatečná. Vhodné by ovšem bylo ubrat na detailnosti postupů a naopak lépe popsat použité materiály či přístroje. Ve výsledcích a diskuzi autor popisuje fotografie z mikroskopie připravených tenkých vrstev, zjištěná absorpční spektra tenkých vrstev a voltampérové charakteristiky připravených vzorků (Pc, Pc ve směsi s PCBM a případně s transportní vrstvou PEDOT:PSS). Zjištěné jevy (vlivy centrálních atomů a substituentů fatalocyaninů na jejich optické vlastnosti a zejména fotoaktivita solárních článků následujících architektur: PEDOT:PSS/Pc18 (Obr. 30, str. 38), PEDOT:PSS/Pc20:PCBM (Obr. 32, str. 40) a PEDOT:PSS/Pc21:PCBM (Obr. 33, str.40) stejně jako důvody pro použití PEDOT:PSS a PCBM jsou kvalitně znázorněny v grafech a podrobně diskutovány. Na jevy, které mohly být vysvětleny lépe, je poukázáno v otázkách. Byť autor zkoumá nové a jedinečné Pc, diskuzi by prospělo alespoň stručné porovnání získaných výsledků s literaturou zabývající se podobnými sloučeninami. Přehledný závěr, kde autor považuje za aplikačně nejvýhodnější vzorek Pc 20, pak logicky vychází ze získaných výsledků a jejich diskuze. Celkový dojem práce je výborný, množství překlepů či chyb zanedbatelné. Zadání práce i cíle práce vytyčené autorem považuji za splněné. Výhrady: 1) V části teoretické autor běžně necituje obrázky, byť se nejedná o výsledky jeho práce, ale o obrázky převzaté. 2) V části experimentální pak autor slibuje uvedení jím zkoumaných vzorků Pc v příloze, příloha ovšem chybí – vůbec tedy není zřejmé, jaké Pc používá, zvláště, když v části výsledků zmiňuje substituenty použitých Pc pouze jako R1, R2. Dále pak autor nekonkretizuje používané přístroje a chemikálie, zejména chybí jakákoliv bližší informace k látce PEDOT:PSS – viz. otázky. I přes výše (i níže*) zmíněné výhrady hodnotím tuto bakalářskou práci výborně (A) a doporučuji ji obhajobě i jako podklad pro udělení titulu bakalář (Bc.) *Výhrada k úvodu: Je kladně hodnoceno, že autor se snaží o zdůraznění důležitosti a praktické použitelnosti svého oboru a úvod jako celek je vydařený a čtivý a dobře slouží k uvedení čtenáře do základů oboru. Musím však hluboce nesouhlasit s jeho prvním odstavcem, kde autor píše: "Spaľovanie fosílnych palív je značným problémom, nakoľko pri ňom dochádza k nadmernému uvoľňovaniu CO2 do atmosféry. Tento je príčinou globálneho otepľovania. Na druhej strane riziká spojené s využívaním uránu v jadrovej energetike, vlastné jadrové elektrárne a v neposlednom rade rádioaktívny odpad sú stále viac diskutovanými problémami. Všetky tieto problémy by mohli byť vyriešené pomocou obnoviteľných zdrojov energie, ktorých využívanie neovplyvňuje krehkú rovnováhu prírody a neohrozuje obyvateľstvo. Obnoviteľné zdroje energie (biomasa, vodná, veterná a slnečná energia), sú schopné úplne pokryť spotrebu všetkých druhov energie prakticky v každej krajine sveta. Slnko je jediným zdrojom energie, na ktorý sa ľudstvo môže plne spoľahnúť." Toto považuji za nesmyslné. Pojem globální oteplování je všeobecně nesprávný, přesnější je používat sousloví "klimatické změny". Antropogenní vlivy (a zejména vliv CO2) na tyto změny nejsou dostatečně prokázány (navíc některé závěry jsou nyní v podezření, že jsou založeny na zfalšovaných datech). Mnoho impaktovaných publikací antropogenní vlivy na klimatické změny diskutuje, např: Soon, W., et al.: RECONSTRUCTING CLIMATIC AND ENVIRONMENTAL CHANGES OF THE PAST 1000 YEARS: A REAPPRAISAL. Energy and Environment, 2003, 14, 2–3, pp. 233–300. ISSN 0958-305X. Robinson, A. B., et al.: Environmental Effects of Increased Atmospheric Carbon Dioxide. Climate Research, 1999, 13, 2, pp. 149–164. ISSN 0936-577X. Problémy energetiky uhelné a jaderné samozřejmě existují, nicméně se zdají být neustále lépe a lépe řešeny. Obnovitelné zdroje energie s sebou též nesou řadu negativ, ta však autor opomíjí. V současnosti jsme svědky toho, jak neuvážený boom a škodlivá politická podpora dostatečně nedořešených zdrojů energie (biopaliva, biomasa, anorganická fotovoltaika) způsobuje více škody, nežli užitku a právě přírodní rovnováhu narušuje, lidem navíc škodí i narušováním přirozených rovnováh ekonomických. Je zřejmé, že právě bez konzervativních zdrojů energie se zatím nebudeme schopni obejít. Navíc, autorem zkoumané solární organické články pravděpodobně nejsou určeny v blízké budoucnosti pro masovou výrobu elektrické energie, ale spíše pro speciální aplikace, které autor bohužel nezmiňuje.

eVSKP id 36444