KUNZO, D. Plovoucí města - vzrušující koncept nebo utopie (rešerše) [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Bakalářská práce pana Dávida Kunza je bohužel víceméně podprůměrná. Student konzultoval relativně sporadicky a navíc se ne zcela řídil pokyny. Práci by rovněž prospěla důkladnější výstupní kontrola. Tyto skutečnosti vyústily v některá negativa, kterým bylo možno zabránit. Hodnotu práce snižuje zejména obsah, neboť se ve své značné části odchyluje od tématu a naopak se tématu nevěnuje do větší hloubky, v místech, kde by to bylo nejen možné, ale i žádoucí (viz níže). Práce je psána neutrálním stylem a ten je ve většině práce dodržen, i když se vyskytují občasné excesy. Jazyk práce hodnotím kladně, i když se i zde přirozeně vyskytují chyby, např. ve členech, ojediněle i závažnější např. v non-defining/defining relative clauses. Hodně překvapivé je u studenta 3. ročníku užití „the Netherlands are“. Nicméně nejzávažnější chybou je několik vět, které zcela postrádají smysl (str. 13, 52) a vznikly nejspíš kompilací několika vět dohromady. Nalézt lze i případy chybné koheze. I z formální stránky došlo k několika excesům, neboť se student neřídil předepsanými pokyny a šablonou a dělal si věci po svém (např. desky práce, umístění bibliografické citace, jazyk zadání, formát prohlášení, délka rozšířeného abstraktu, atd.), nicméně jedná se zejména o drobnosti. Práce obsahuje dostatek zdrojů, uvítal bych členění na tištěné a elektronické zdroje v Seznamu literatury. I zde se bohužel vyskytují chyby, tištěné zdroje a periodika neobsahují ISBN resp. ISSN, případně místo vydání. Odkazy v textu se jeví v pořádku. Velmi podivné je rovněž řazení některých podkapitol, zejména podkapitoly 2.5 „Land reclamation in Singapore“, která s kapitolou 2 – „Parts and Infrastructure of Floating Cities“ vůbec nesouvisí. Na straně druhé, minikapitolka o délce půl strany, diskutabilní relevance, je označena jako kapitola 4. Jak jsem již zmínil, největší slabinou je obsah. Pokud pomineme Úvod a Závěr, již zmíněnou minikapitolu 4 a kapitolu 5, týkající se výhledu do budoucna, tak jádro práce čítá 33 stran. Z toho je pouhých 16 stran věnováno tématu plovoucích měst, 15 stran land reclamation (získávání souše z moře) a 2 strany povědomí o stoupající hladině moří a nebezpečí rychlých řešení v podobě hrází v Japonsku. Získávání souše z moře je s tématem spojeno a je jistým mezistupněm k plovoucím městům a rozhodně mělo být zmíněno. Nemělo však být téměř těžištěm práce. Zejména pokud práce samotná opomíjí projekty plovoucích měst na Maledivách a v Saudské Arábii, na které byl student upozorněn. Rovněž nedostatečná je práce s některými obrázky (zobrazujícími schémata), které autor obvykle uvede jednou větou a přidá na ně odkaz bez jakéhokoliv popisu, co vlastně přesně znázorňují a jak to funguje, tedy bez potřebného kontextu (např. obr. 4, 5,). Kontext, resp. Vysvětlení chybí i na str. 27 u technologií OTEC a SWAC, které jsou zmíněny aniž by bylo vysvětleno k čemu slouží nebo na str. 18 případ floridských bažin, kdy neznalý čtenář netuší, k čemu tam došlo, ačkoliv je věta uvozena určitým členem. V tomto kontextu působí kapitoly o získávání souše z moře jako pokus o jednoduché a umělé navýšení délky práce na úkor důkladnějšího zpracování požadovaného tématu. Vzhledem k výše uvedenému jsem nucen konstatovat, že student naplnil zadání práce pouze částečně, přesto doporučuji práci k obhajobě a hodnotím známkou D, 61 bodů.
Záměrem práce bylo provést průzkum na téma plovoucí města, začlenit historii vybraných projektů, uvést technická specifika a charakterizovat současný stav i výhledy do budoucna. Autor začal velmi poutavě vysvětlením, co jsou plovoucí města, a pokračoval ve výčtu rozdílů mezi pozemním a nepozemním způsobem života, uvedl praktické příklady států (např. Holandsko), které dlouhodobě čelí problémům s vysokou hladinou moře a nabízí svá řešení. K velmi zajímavým pasážím patří ty, kde je zdůrazněna potřeba vytvářet projekty tak, aby plovoucí města byla soběstačná a splňovala ekologické požadavky na dosažení uhlíkové neutrality nebo radikálního snížení odpadu. V další části se autor věnuje mnohdy agresivním praktikám rekultivace půdy ve státech a městech s vysokou hustotou obyvatel (Asie, Afrika), což je sice téma zajímavé, ale odkloňuje se od hlavní linie práce, která se tímto stává neucelenou a poněkud roztříštěnou. Vyjmenovává příliš mnoho projektů a rozličných vyústění, čímž pouze násobí nepřehlednost. Plánům do budoucna nebo řešením nebezpečných situací je věnována spíše okrajová pozornost. Za významnější nedostatek však považuji skutečnost, že text obsahuje pouze soupis faktografických informací a nedává prostor k vlastnímu komentáři autora, k vlastním úvahám o tom, zda uvedené projekty jsou běžně proveditelné z hlediska technického, ekologického, ekonomického, jestli koncept plovoucích měst dokáže výrazněji řešit populační či ekologickou krizi, jaké jsou výhody či nevýhody nabízených projektů. Jazyk práce je na velmi dobré úrovni – je syntakticky velmi rozmanitý se sporadickým výskytem chyb ve členech nebo v interpunkci, splňuje požadavky pro formální styl. Z hlediska úpravy textu je třeba sjednotit zarovnání do bloku (s. 21, 37, 40) a mezery mezi obrázkem a vlastním textem (s. 44). V bibliografii je nutné se jednotně rozhodnout pro používání (nebo nepoužívání) ISBN. Přes uvedené nedostatky práci doporučuji k obhajobě a navrhuji D.
eVSKP id 151506