MUZIKÁŘ, D. Emulování fraktálních prvků pomocí pasivních laditelných součástek [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2025.
Náplní práce studenta Davida Muzikáře byl návrh laditelných fraktálních prvků konstantního fázového posuvu CPE (pseudokapacita, řád) za pomocí náhrad rezistorů a kondenzátorů v RC segmentech pasivních prototypů. Lze využít různé diskrétní součástky (varikapy, tranzistory, optočleny,…). Student nejprve analyzoval použité pasivní prvky (jejich AC malosignálové chování) a našel závislosti parametru prvku (odporu, kapacity,…) na stejnosměrných řídících veličinách (napětí, proud). K tomu měl k dispozici i simulační modely, které se ukázaly v některých případech jako velmi nepřesné a od reality vzdálené. Student si vybral řád 2/3 (využil Valsův postup návrhu hodnot RC) a detailně popsal návrh získaných hodnot. V praktické části navrhl několik řešení různým počet segmentů. Některé experimentálně testované struktury vykazují velké rozdíly od předpokladu a nesplnily očekávání. Dle výsledků testovaných verzí nejlépe vychází realizace s optočlenem a varikapem (v přeladitelnosti pseudokapacity). Student vyzkoušel základ optimalizace struktury nástrojem PSpice Advanced Analysis) pro získání jednotného řídícího napětí napříč všemi segmenty. Výsledek konstrukce CPE s varikapy vykazuje změnu pseudokapacity v rámci více jak jedné dekády. Aplikace laditelné pseudokapacity byla vyzkoušena ve zpětné vazbě OZ pro konstrukci fraktální přenosové funkce inverzní k dolní propusti s laditelnou nulou přenosu. K textové části jsou jen drobné formální výhrady (překlepy, zmatky v legendách a popiskách v obrázcích, některé detaily ve schématech, atd.). Student pravidelně využíval konzultace a odvedl velké množství práce, kterou by bylo ale někdy třeba pečlivěji rozvažovat. Navrhuji hodnocení B/85b.
Student David Muzikář se ve své bakalářské práci zabývá návrhem prvků s konstantní fází, přičemž pasivní součástky nahrazuje tak, aby byla možná elektronická řiditelnost. Podle mého názoru odvedl poměrně velké množství práce. Práce je logicky členěná, v některých částech textu jsou drobné zmatky. V úvodní části mi schází důvod, proč byla zvolena zrovna Valsova metoda. Existují publikace, které rozdíly mezi metodami a jejich výhody popisují. Její výhoda mohla být zmíněna, zejména když se jedná o "naší" metodu. Návrh struktury a výpočty jsou pěkně popsány, následné simulace jsou také dobře komentovány. Kód k modelu součástky na straně 30 by měl být citován už v popisku Obrázku 2.9 (reference ale dále v textu dohledatelná je). Stejně tak u Obrázku 2.15. Dále bych očekával lepší popis měřícího uspořádání. Dle schématu student používá k měření čtyřsvorkové připojení se sondou. Toto v práci vůbec nepopisuje a přijde mi to škoda, protože přesnost měření takové impedance je na způsobu připojení analyzátoru silně závislá. Schémata měřícího uspořádání jsou navíc poněkud zmatečná, takto to vypadá, jako kdyby vedly 4 dráty (napájecí i snímací pár impedančního analyzátoru) do jednoho uzlu. Z formálního hlediska je práce na dobré úrovni, je sázena v LaTeXu. Na pár stránkách jsou volná místa v textu, která vzniknou tehdy, pokud se LaTeXu až příliš přikazuje, kam umístit obrázky apod. Je lepší nechat to na něm, dělá to sám od sebe správně. Objevují se překlepy, například na straně 26 je v půlce kapitoly nedokončená věta. Na straně 25 jsou uvedeny hodonty v ohmech, nicméně předpokládám, že jsou myšleny kilo-ohmy. Jednotky nemají být z formálního hlediska psány kurzívou, což je většinou dodrženo, ale někdy ne. Formátování bych dodržoval jednotná v celé práci. Za desetinnou čárkou v číslech se nepíše mezera. Těchto formalit je poměrně škoda, když je LaTeX umí pohlídat sám. Práce s literaturou se zdá být taktéž na dobré úrovni, nechybí několik kvalitních zdrojů. Práci doporučuji k obhajobě s navrženým hodnocením B/88 bodů.
eVSKP id 167844