BACHMAYER, M. Kostní implantáty na bázi železa [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Pan Marek Bachmayer zpracoval bakalářskou práci na téma "Kostní implantáty na bázi železa". Vzhledem k tomu, že tyto materiály by měly být biodegradabilní, věnuje se v práci problematice stavby kostí, tělními tekutinami a metabolismu železa v lidském těle. Připravil vzorky inplantátů a zjišťoval, jak se mění jejich hmotnost a korozní potenciál v různých fyziologických roztocích. Student pracoval samostatně, byl aktivní a pečlivý. Pracoval cílevědomě a dodržoval potřebná bezpečnostní opatření. Kladně také hodnotím, že pan Bachmayer se brzy seznámil s laboratorní technikou pro elektrochemická měření, která pro něho byla nová. K práci mám několik drobných připomínek: -u obr. 54 je uvedeno. Mapování vzorkuku - na straně 70 obr.54 je uvedeno, že červenou barvou je znázorněna příměs křemík ( vzorek obsahoval hořčík ) Tyto připomínky nesnižují úroveň práce, proto práci doporučuji přijmout k obhajobě.
Pan Bachmayer zkoumal možnost přípravy kovových vzorků na bázi železa s porézní až houbovitou strukturou. Jeho metoda se zakládá na impregnaci polyuretanové pěny suspensí kovu a následným vypálením takto vzniklé hmoty v inertní atmosféře. Jmenovaný připravil celkem 16 vzorků pěnového polyuretanu s různými přídavky kovové složky. Jejich složení zkoumal především pomocí rastrovacího mikroskopu vybaveného analyzátorem EDAX. Pravděpodobně žádná z připravovaných směsí neposkytla homogenní intermetalickou slitinu. Vlastnosti připravených látek na obsahu příměsí dost závisí. Podle mého názoru nejvýznamnějším přínosem je zkoumání korozní stálosti připravených látek. Přírůstek hmotnosti v roztocích obsahujících kyselinu vinnou a její sůl o pH= 3, což svědčí o vzniku málo rozpustné korozní zplodiny na povrchu zkoumaných materiálů. Použitý roztok s kyselinou vinnou napodobuje tělesné tekutiny a ukazuje tak na riziko spojené s postupným rozkladem implantátu spočívající ve tvorbě málo rozpustných částic, které mohou být dispergovány do tělních tekutin. Naopak, vliv peroxidu vodíku simulující tělní tekutiny nasycené v procesu dýchání kyslíkem je jednoznačně prokázaný. Jedno z úskalí této práce je doba trvání korozních experimentů, která dosahovala téměř 2 měsíců. Takové experimenty jsou v korozním inženýrství obvyklé a doba dvou měsíců je poměrně krátká. Zkrátit by ji bylo možno použitím vyšší teploty. Na některých korozních křivkách je pozorován zlom, který ukazuje zpomalení koroze a který může být způsoben pasivačními procesy. Tato část práce poslouží jako odrazový bod pro další studium problému degradabilních kovových implantátů.
eVSKP id 85753