OČADLÍKOVÁ, V. Architektura domova [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2019.

Posudek vedoucího

Mléčka, Jan

Téma domova je pro Veroniku Očadlíkovou neoddělitelně spojené s vesnicí. Čechyňce se ta dědina jmenuje a Veronika se do ní narodila. Tím se propojili, patří k sobě, už napořád. Veronika má uvnitř sebe Čechyňce a Čechyňce mají v sobě Veroniku. Otiskly se do ní a ona do nich. Naučily ji se dívat na věci lidi vodu stromy pole a modravý horizont v dálce. Ona jim na vrací sebe sama. Místa dostávají jména, znovu vyšlapává pěšiny, které přeťaly ploty. Stržené mosty zasněně nahrazují brody. Napolo se namočit, napolo se neutopit. A pak společná práce. Nenucená, dobrovolná, chtěná. A Veronika? Odešla do města. Zůstala. Dvojí život Veroniky.

Posudek oponenta

Pospíšil, Jan

Předložená diplomová práce se svým záběrem vymyká standardům diplomních prací předkládaných na fakultě architektury. Autorka přistupuje k tématu architektury domova z velkorysého mezioborového nadhledu a jakoby odmítá sestoupit k formulaci samotného návrhu. Úvodní teoretická část krouží kolem definice domova v duchu fenomenologické filosofie jako situovanosti v místě. Důkaz o tom, že se autorka v problematice orientuje, je opuštění statické sentimentální koncepce identity (sympatické je opuštění stěží pochopitelné fascinace Ch. N. Schulzem v českém akademickém prostředí) směrem k pochopení domova jako dynamického fenoménu, který se v čase mění a paměti jakožto klíče k orientaci v něm. Lákavý potenciál analýzy obývání rodinného domu v průběhu času není bohužel využit a závěry této části nejsou v práci srozumitelně vysvětleny. Snad nejsilnějším, avšak bohužel nedotaženým momentem druhé části práce je pochopení významu zbytků starého mostu ve zkoumané obci. Autorka zhodnocuje význam betonových reliktů, které v širším okolí fungují jako důležité místo setkání. Zároveň si uvědomuje ekonomickou i ideovou nesmyslnost obnovy funkčního mostu. Smysluplným postupem je návrh brodu, který neporuší stávající klidnou intimní atmosféru místa a zároveň slibuje částečné prokrvení dvou nyní zcela odtržených částí krajiny. To vše s vynaložením adekvátních nákladů. Idea aktivizace společenského života obce obnovou budovy staré školky i zpřístupnění objektu kapličky jsou v kontextu celé práce zcela samozřejmé. Lze ocenit autorčino rozhodnutí ponechat dům školky bez větších zásahů. Jednoduché vyčištění dispozice a ponechání univerzálních prostor pro různorodé využití má svůj smysl a poetiku. Zde však autorka naráží na limity jemného, zkoumajícího přístupu a důležitou otázkou zůstává, zda je takový počin přiměřený jako téma pro diplomní projekt. Minimalisticky působivé grafické zpracování platí až příliš vysokou daň svou malou srozumitelností. Kladně hodnotím odvahu pro vystoupení z oborových škatulek do nejisté vody mezioborovosti. Hodnota takového přístupu může být mimořádně cenná, avšak bez skutečné spolupráce s odborníky z jiných oborů zůstane nutně nevytěžená. Oceňuji cestu, kterou adeptka během práce musela projít, zejména při definování vlastního zadání. Práce otevírá mnoho zajímavých motivů, které bohužel ve většině zůstávají nedotažené a navzájem málo propojené. S výhradami ke konečnému výsledku doporučuji diplomovou práci k obhajobě a navrhuji hodnocení D/61.

eVSKP id 108392