TANDLER, Á. Problematika stanovení škodlivin v odpadních vodách [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2009.

Posudek vedoucího

Vávrová, Milada

Předložená bakalářská práce byla zpracována na téma problematika stanovení škodlivin v odpadních vodách. Práce je kompilačního charakteru a jsou v ní hodnoceny anorganické i organické škodliviny. Z anorganických byly vybrány olovo a kadmium a jejich sloučeniny, z organických tenzidy, polycyklické aromatické uhlovodíky a polychlorované bifenyly. Veškeré hodnocené polutanty charakterizovala a uvedla jejich vlastnosti, původ a u anorganických škodlivin formy výskytu ve vodách. Za přínosné považuji zejména to, že pozornost byla věnována jak screeningovým metodám, zejména využití mobilní analytiky, tak také metodám rozhodčím. Závěrem mohu konstatovat, že studentka projevovala zájem o danou problematiku, veškeré problémy konzultovala a proto její práci hodnotím jako výbornou "A".

Posudek oponenta

Čáslavský, Josef

Bakalářská práce s názvem "Problematika stanovení škodlivin v odpadních vodách" se zabývá dvěma anorganickými polutanty, a to olovem a kadmiem, z organických polutantů jsou diskutovány tenzidy, polycyklické aromatické uhlovodíky a organické halogenderiváty, z nich zejména polychlorované bifenyly. Struktura práce je v podstatě standardní a logická, plně vyhovující svému účelu. Komplikujícím faktorem je, že práce je psána ve slovenštině, takže je obtížné se vyjadřovat k jazykové stránce, nicméně se nemohu zbavit pocitu, že autorka se v této oblasti dopustila prohřešků, a to jak gramatických, tak i významových - např. na str. 8 v definici cílů naprosto kolabuje větná stavba celé této stati. Na str. 10 autorkou použitý termín "mierna hmotnosť" bych přeložil do češtiny jako "mírná hmotnost", ve slovenštině bych očekával výraz "špecifická hmotnosť"; na str 19 autorka tvrdí, že "Pri stanovenie (má být stanoveniu) kadmia sa absorbancia zmieria…", poslední sloveso bych přeložil jako smíří, nikoliv měří, atd. Testy mobilní analytiky od firmy Merck se nazývají Spectroquant (psáno s "c", nikoliv s "k"), obdobně má být s "c"psán i název "Reflectoquant Z pohledu věcné správnosti mě hned v úvodu překvapilo dělení polutantů na organické sloučeniny tekuté a netekuté, a zvláště pak zařazení PCBs do netekutých - jak by asi fungovaly hydraulické, teplonosné a izolační kapaliny na bázi PCBs, kdyby to byla pravda? Pravděpodobně si autorka popletla pojmy "těkavé (volatilní)" a "polotěkavé (semivolatilní)", jak naznačují uvedené příklady. Rovněž zařazení arsenu mezi kovové polutanty mě poněkud vyvádí z míry. Uvedení odměrných metod jako odpovědi analytické chemie na požadavky stavěné v souvislosti s rozvojem poznatků o vnímavosti organismů k toxickým látkám mě také překvapil. Na tomto místě bych očekával uvedení rozvoje instrumentálních analytických metod. Na str. 12 v odst. 3.2.2.2 popisujícím využívání olova mě udivilo uvedení výroby potrubí (to už se snad dávno nedělá z olova), a rovněž tak využití "na ochranu X-lúčov" - proti čemu? V odst. 3.2.2.4 jsou uvedeny formy výskytu olova ve vodách - u anoncovaného dikarbonátokomplexu je sumární vzorec monokarbonátokomplexu. Na str. 15 autorka dělí polycyklické aromatické uhlovodíky na nízkomolekulární (3 cykly) a vysokomolekulární (více cyklů), obvykle se ale uvádí ještě PAHs se střední molekulovou hmotností, kam se řadí sloučeniny se 4 aromatickými cykly. Str. 18 - tvrzení o vysokých koncentracích PCBs 28, 52, 101, 118, 138, 153 a 180 by bylo zapotřebí zrelativizovat, a rovněž použitý minulý čas není zcela na místě. V celé části popisující výskyt zvolených polutantů jsem postrádal jakýkoliv údaj o jejich koncentračních hladinách v odpadních vodách. Zákon popisující závislost intenzity absorpce záření na koncentraci stanovované sloučeniny se označuje jako Lambert-Beerův, případně jako Bouguer-Lambert-Beerův, nikoliv v obráceném pořadí autorů, jak je to uvedeno na wikipedii. V části popisující analytické metody pro stanovení zvolených polutantů. U AAS chybí údaj o tom, jak se vzorek dostane do atomizátoru. ICP-MS se v češtině uvádí jako "hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem", ženský rod je vyhrazen pro označení krevního derivátu. Údaje o kapalinové chromatografii PAHs vycházejí z 10 let staré monografie, takže mají význam spíše historický, v bakalářské práci bych očekával spíše aktuální údaje. Na str. 10 se jako zdroje nosného plynu pro stanovení PCBs uvádí tlakové nádoby naplnění vodíkem nebo dusíkem, ale hned na následující stránce jsou v tabulce 6 uvedeny jako nosné plyny helium a vodík. Není pravda, že bezděličový nástřik jako takový je vhodný pro relativně velké objemy vzorku. Izotop niklu 63 v detektoru elektronového záchytu není zdrojem ionizace, ale editorem elektronů nebo beta-částic (jejich symbol se ale nepíše se znaménkem mínus). Dusík v případě využití kapilárních kolon není nosným plynem (tím je helium nebo vodík), ale při použití ECD se do detektoru přivádí dusík jako takzvaný make-up plyn. Zajímalo by mne, z kterého historického dokumentu vzala autorka podmínky analýzy uvedené na str. 29; Stacionární fáze SE-54 se už drahně let nepoužívá. U standardních operačních postupů mě překvapilo uvedení personální politiky jako výrazného kladu akreditace. Naopak postrádám momenty jako zvýšení konkurenceschopnosti a zvýšení věrohodnosti výsledků. Šokovalo mne tvrzení, že podle SOP může práci bez pomoci vykonat i nezaškolený pracovník. V seznamu citované literatury čítajícím 21 je pak uvedeno 7 zdrojů typu monografie (kromě Kloudy a jeho Moderních analytických metod jsou zde uvedeny i hodnotné monografie), 11 odkazů na internet a 3 zdroje jiného typu. Odkaz na aktuální časopiseckou publikaci zde není ani jediný, což bych viděl jako výrazný zápor a současně jako fakt vysvětlující historizující nádech této bakalářské práce. Při celkovém zhodnocení tuto práci k obhajobě doporučuji a hodnotím stupněm B (velmi dobře).

eVSKP id 8370