ŠPILÁČEK, M. Výroba elektřiny využitím slunečního záření [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2009.

Posudek vedoucího

Charvát, Pavel

Zaměřením bakalářské práce jsou způsoby přeměny slunečního záření na elektrickou energii. Student provedl rešerši možných způsobů přeměny slunečního záření na elektrickou energii a to jak využitím fotoelektrického jevu, tak cestou tepelných cyklů. Při zpracování práce postupoval student samostatně a konzultace s vedoucím využíval až v samotném závěru zpracování práce. Podobně jako u dalších studentů se maximální úsilí koncentrovalo do posledních dnů před odevzdáním práce.

Posudek oponenta

Hejčík, Jiří

Cílem předložené bakalářské práce bylo provést odbornou rešerši způsobů přeměny slunečního záření na elektrickou energii, se zaměřením především na systémy s možností využití vyrobené elektrické energie pro pohon klimatizačního zařízení v budovách. Autor práci o 36 stranách rozdělil do 4 hlavních kapitol. V úvodní kapitole se autor zabývá Sluncem, principem jeho činnosti a množstvím vyzářené energie. Navazující kapitola je věnována fotovoltaickým systémům, kde jsou uvedeny informace o historickém vývoji, principu činnosti a konstrukci solárních článků. Kladně na této kapitole hodnotím zejména vyjmenování možností zvýšení výkonů fotovoltaických soustav. Ve třetí kapitole se autor zabývá systémy nepřímé přeměny slunečního záření na elektrickou energii. Představuje v ní principy solárního žlabu, solárního komínu a systém „Solar dish“. Tuto kapitolu se autor rozhodl doplnit o podkapitolu věnovanou tepelným strojům, kde zmiňuje Carnotův, Stirlingův a Rankinův cyklus a princip Stirlingova motoru, avšak bez jakýchkoliv bližších návazností na řešenou problematiku. Postrádám zejména informace o experimentálních zařízeních, které tyto oběhy využívají, jejich dosahovaných nebo očekávaných parametrech a používaných médiích. Podkapitolu tak považuji za zbytečnou a energii, kterou do ní autor investoval, měl raději věnovat tvorbě kapitoly poslední. V té se rozhodl popsat využití získané elektrické energie. Neuvedl však ani jedno využití v klimatizačním systému budov, čímž nenaplnil podmínku zadání. Kapitola je navíc nedostatečně zpracována, což lze doložit i obsahem první podkapitoly, která obsahuje pouze jednu větu:“ Při přímé přeměně získáváme přímo napětí a elektrický proud“. Po této kapitole jsou v práci uvedeny dvě nečíslované kapitoly "Diskuze", kde autor shrnuje výhody a nevýhody výroby el. energie ze Slunce, a "Závěr", ve kterém je naznačena budoucnost výroby elektřiny ze slunečního záření. Po grafické stránce je práce na poměrně dobré úrovni. Na většině listů však chybí číslování stran. Podle zvoleného systému označení kapitol není zřejmé jestli lze části označené jako "Úvod", "Diskuze" a "Závěr" považovat za plnohodnotnou kapitolu, nebo se jedná o přílohu. V práci se také vyskytuje větší množství překlepů a pravopisných chyb. Při řešení problematiky autor použil značné množství zdrojů, které však neumí správně ocitovat. V souvislosti s již zmíněnými překlepy tak často dochází k předložení nejasných či zcela mylných informací, jejichž původ není ani možno ověřit. Jako příklad lze uvést mnohonásobně vyšší hmotnost slunce, po té co vypadlo znaménko násobení, či v úvodu práce zmíněnou informací o největší tepelné elektrárně na světě s výkonem 354 MW (jenom elektrárna Mělník III má 500 MW). I přes zmíněné nedostatky doporučuji práci k obhajobě před komisí.

eVSKP id 19252