MICHALICA, T. Numerický simulátor vzorové VN soustavy pro automatizované simulace souladu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Student Tomáš Michalica se v práci zaměřuje na tvorbu vzorového VN vývodu pro automatizované simulace souladu. V první části ze zabývá rozborem požadavků kladené na výrobny připojované na úrovni VN. V další části práce se student zaměřuje tvorbou zkušebních profilů na základě zkušebních postupů definovaných normou ČSN EN 500549-10. V dalších částech rozebírá tvorbu, parametrizaci a automatizaci modelu vytvořeného v prostředí PSCAD. Poslední část je věnována vyhodnocení funkčnosti vybraných simulací s využitím modelu výrobního modelu poskytnutém vedoucím práce. Student vytvořil parametrizovatelný model pro automatizované simulace souladu. Popis stěžejní části práce, tedy tvorby části pro automatizaci se v práci nachází, nicméně zaloužil by vhodnější vyjádření (např. graficky formou vývojového diagramu). Pro některé obrázky by bylo vhodné doplnit tabulku hodnot. Některé obrázky jsou také nedostatečně vysvětleny a pokud již čtenář neví, co je na obrázku zobrazeno, je pochopení problematické. Vyhodnocení průběhů s využitím modelu výrobního modulu je dostatečné. Student mohl při zpracování práce projevit větší iniciativu podrobnějším studiem poskytnutých materiálů a vlastní rešerší dostupných databází pro realističtější parametrizaci modelů síťového napaječe a vedení. Student se aktivně účastnil konzultací, které aktivně inicioval. Práci doporučuji k obhajobě s 80 b a hodnocením B.
Bakalářská práce má za cíl navrhnout a vytvořit numerický simulátor VN soustavy emulující automatickou sekvenci zkušebních stavů pro ověření souladu výrobních modulů (VM) s požadavky Pravidel provozování distribučních soustav Příloha 4 (PPDS:P4). Práce naplňuje jednotlivé body zadání, nicméně potýká se, z mého pohledu, s řadou nedostatků, které ovlivňují její výslednou kvalitu. V úvodní části (kap. 2) práce sumarizuje požadavky PPDS:P4 na VM připojované do sítě VN, tedy VM kategorie B1 a B2. V zásadě se jedná o přepis PPDS:P4, kde chybí vhled, který by racionalizoval podstatu, uspořádání a obsah jednotlivých požadavků. Což přiznávám je možná nad rámec BP. Na druhou stanu, jsou zcela vynechány požadavky na síťové ochrany, provozní rozsahy velikosti napětí, dispečerské řízení, výměnu informací, a to bez jediného vysvětlení. Následně (kap. 3) student navrhuje profily velikosti a frekvence napětí a procedury pro vybrané zkoušky. Jak je deklarováno, ty vychází ze zkušebních postupů ČSN EN 50549-10. Nicméně například v případě odolnosti na poklesy napětí jsou zkoušky v 50549-10 definovány jinak něž je uvedeno v kap. 3.4. Zkouší se obdélníkovými poklesy s definovanou dobou trvání poklesu a hodnotou extrému. V případě VM kat. B se k tomu ještě přidává požadavek na maximální prodlevu do obnovy činného výkonu. Určitě je také překvapující, že návrh procedur v kap. 3 zdaleka nepokrývá všechny požadavky z kap. 2. Opět není tento záměr či důvod vysvětlen. Vlastní návrh simulátoru zkoušek v PSCADu je dokumentován v kap. 4 až 6. Jak je možné vyrozumět, modely VN napaječe, VN vedení a příklad modelu výrobní jednotky byly dodány vedoucím práce. Student pak zhodnotil a upravil parametrizaci, a zrealizoval kompletní automatizaci simulací všech zkušebních procedur, které byly v rámci této práce uvažovány. Navržení a realizaci plné automatizace numerických zkoušek lze jednoznačně považovat za vlastní přínos. Avšak, postrádám větší zaměření na rozvoj modelu a jeho možností, včetně příhodnější parametrizace. Zkoušený model zařízení lze chápat jako model výrobní jednotky, nebo soubor výrobních jednotek. Součástí výrobního modulu by tak mohl být i interface mezi DS a VM, tedy minimálně vypínač a jeho ovládání, a příkladové modely síťové ochrany a RTU pro řízení a předávání informací. Dále, jak se ukázalo i při validaci simulátoru, model VN napaječe byl navržen příliš „tvrdý“ a tedy změny výkonu VM měli minimální dopad na velikost napětí v místě připojení VM do DS. Jednou z výzev vyhodnocení zkoušek souladu VM v síti (numericky i reálně simulovaných) je to, jak správně posoudit tento vliv. Navržený simulátor je validován a výsledky posouzeny v rámci kap. 7. V první řadě, opakování požadavků PPDS u jednotlivých numerických zkoušek nedává smysl, to je předmětem dřívějších kapitol. Na druhou stranu chybí systematické vyhodnocení 1) zda byl průběh zkoušky proveden jak měl, zda nedošlo k ovlivnění zkušebních signálů, a 2) jak se tedy model výrobny choval a zda splnil požadavky. Dále konkrétněji např. ke kap. 7.3. Je v pořádku, že procedura zkoušek je ve shodě s normou EN 50549-10, ale parametrizace výrobny by měla odpovídat diskutovaným českým požadavků, které jsou v PPDS:P4. Minimální sledovací doba pro automatické opětovné připojení tak není správná, měla být 300 s. A také, dle stejného předpisu, výkon výrobny má najížděl s gradientem 10%Pn/min, což dle obr. 7.10 není splněno. Rovněž, proces kontroly sleduje vedle frekvence i velikost napětí, což zřejmě není v implementované zkušební proceduře respektováno. Další aspekty práce, jako formální stránka, grafická podoba, rozsah a kvalita literárních zdrojů, jsou na dobré úrovni. S přihlédnutí ke všem dílčím hodnocením a komentářům doporučuji předloženou bakalářskou práci k obhajobě a hodnotím ji stupněm C/78 b.
eVSKP id 156977