NOVÁK, P. Komentovaný překlad [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Práce se zabývá překladem odborného technického textu, analýzou překladu a srovnáním jazykových prostředků zdrojového a cílového jazyka. V úvodní teoretické části autor uvádí některé základní otázky teorie překladu. Překlad je na velmi dobré úrovni, bez zjevných nedostatků. V závěrečném komentáři se autor na základě přeloženého odborného textu dobře vyrovnává s rozdíly mezi srovnávanými jazyky, analyzuje a uvádí možnosti jejich řešení z hlediska překladatele. V práci se nevyskytují zásadní nedostatky v jazyce nebo stylu (pouze menší chyby např. v interpunkci -1. odst. str. 40). Autor prokázal požadovanou znalost anglického jazyka, zásadních problémů teorie překladu, otázek jazykovědných i znalost odborné problematiky překládaného textu. Bakalářská práce je sestavena pečlivě a systematicky, splňuje zadání a odpovídá cílům daného studijního programu. Doporučuji k obhajobě.
Předkládaná bakalářská práce je zaměřena na překlad zdrojového českého textu do angličtiny, představení relevantních teoretických problémů a analýzy vybraných pasáží, které mají doložit oprávněnost teoretických poznatků. Přestože Novák byl schopen svou práci strukturovat přehledně, výběr teoretických problémů ani zpracování analytických pasáží nepovažuji za dobré. Autor sice zmiňuje, že výchozí text je textem učebním, což mu však nijak nezabránilo v tom, zařadit jej bezezbytku do žánru odbroného. Domnívám se, že zde mělo být více pozornosti věnováno právě funkci výchozího textu. Nejsem si také jistý nutností uvádět zcela základní poznatky, jako je představení Sapir-Whorfovy teorie (s níž se dále žádným způsobem nepracuje), nebo tematizace rozdílu mezi analytickými a syntetickými jazyky. Právě na příkladu rozdílu mezi analytickými a syntetickými jazyky je možné demonstrovat zjevnou neschopnost autora používat teoretické poznatky v praxi. Koncovky zvýrazněné ve dvou větách na s. 37, které mají podle autora vyjadřovat minulý čas, jej samozřejmě nevyjadřují, neboť jsou to koncovky participií tvořících součást složeného pasíva. Stejně nesmyslným poznatkem je, že budoucnost se v angličtině vyjadřuje prostřednictvím slovosledu (s. 37). A pokud už bychom chtěli pojmenovat způsob, jímž čeština vyjadřuje negaci, potom bychom museli říci, že se tak děje v podstatě jako u aglutinačních jazyků (s. 37). Na s. 39 pak autor hovoří o tom, že pro češtinu jsou v odborném jazyce typické dlouhé věty, které je třeba při překladu do angličtiny rozdělovat. Z mé praktické překladatelské zkušenosti musím oponovat – problém je přesně opačný. To samozřejmě neznamená, že autorem navrhovaný postup není možný nebo je nesprávný, avšak obecný závěr, který z toho vyvozuje, špatný je. Takových problémů v praktickém využití teoretických poznatků je v celé práci mnohem více. Překladová část práce je zvládnuta relativně suverénně po stránce lexikální, syntaktické i stylistické. Proto také navrhuji překládanou bakalářskou práci k obhajobě.
eVSKP id 102136