KIELAR, V. Kulturní centrum Kopřivnice [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Velmi solidně zpracovaný návrh, který těží ve svém urbanistickém řešení z potenciálů lokality, tedy především linie říčky a z vazby na souvislý pás zeleně táhnoucí se při Kopřivničce v celé délce města. V provozním řešení a zejména v přehlednosti, čitelnosti a dobré orientaci v objektu spatřuji devízu návrhu. Stavba má ale své drobné slabiny – především v „ztuhlém“ architektonickém výrazu, v určité formálnosti a kulisovitosti průčelí. Přes uvedené výhrady či připomínky považuji práci za zdařilou, doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení B 80.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | B | Solidní práce postavená na zajímavém a životaschopném architektonicko-urbanistickém konceptu, který se autorovi podařilo vytvořit po menších počátečních problémech s uchopením zadání práce. |
Projekt splňuje požadavky na závěrečnou vysokoškolskou kvalifikační práci, autor prokazuje dostatečnou zralost pro působení v profesi.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | B | Urbanistický koncept se snaží vypořádat s nelehkým úkolem: vytvořit městské prostředí se seskupení solitérních objektů, které mezi sebou příliš nekomunikují. Tomuto záměru má sloužit redukce objemů stávajícího kulturního domu s muzeem a uvolnění okolních ploch, které mají nadále sloužit jako malá náměstí nabízející kulturní i komerční funkce. Tento sympatický záměr se daří naplnit jen částečně, je totiž sporné, zda k městotvornosti přispěje bezprostřední sousedství lesoparku, který vyvolává dojem, že jen zakrývá neurčité uspořádání okolí a který by byl jistě vítaným prvkem v jiných souvislostech. | |
| Architektonické řešení | C | Architektonický koncept je založen na zviditelnění funkcí rozložených kolem centrálního komunikačního uzlu. Vnitřní uspořádání se logicky promítá do trojrozměrné kompozice hmot, vzniká diferencovaný blok umožňující vytvoření intimnějších venkovních ploch a zákoutí. Zároveň je nově komponovaný objekt, kombinace části stávajícího a dostavby, snadno pochopitelný a srozumitelný. Vadou na kráse je poněkud rozpačitý výraz stavby, kdy perforace fasády působí jako pokus o dodatečné ozvláštnění dekorací jinak fádního povrchu. | |
| Provozní řešení | A | Dispoziční uspořádání separovaných provozů kolem ústřední haly, která kromě komunikačního propojení slouží i jako foyer několika kulturním zařízením, pokládám za zdařilé. Je tak umožněno bezkolizní samostatné i kombinované fungování různých kulturních institucí a služeb. Půdorysy jednotlivých podlaží jsou přehledné, bez významnějších nebo nenapravitelných vad. Jisté výhrady lze mít k ekonomii využití ploch parkování v 1. PP. | |
| Technicko konstrukční řešení | B | Konstrukční řešení vychází ze záměru odstranit stávající stavební substanci až na základní nosnou strukturu nebo ji demolovat zcela a zbytek radikálně přestavět. Je nepochybné, že tento postup bude, při navrhovaném rozsahu, podstatně nákladnější než novostavba, přičemž nikdy nenabídne úplnou volnost práce s dispozicemi (viz zmíněný parking). Je zřejmé, že by rozhodnutí o volbě architektonického a z něho plynoucího strukturálního konceptu měla předcházet pečlivá kalkulace. | |
| Formální úroveň | C | Grafická úroveň posuzované práce je velmi dobrá, nicméně některé řemeslné atributy postrádá. To by se zejména v diplomové práci stávat nemělo. Situaci širších vztahů by prospělo uvedení názvů ulic, situace vlastní stavby neříká nic o terénním reliéfu a výškovém osazení budovy, zakreslení stromů v půdoryse 3. NP asi také není úplně v pořádku. Tyto banality snižují hodnotu projektu, kterému diplomant prokazatelně věnoval značné úsilí. |
eVSKP id 64135