VÁLA, P. Optimalizace vlastností snímače vektoru kontaktní síly [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2008.

Posudek vedoucího

Krejčí, Petr

Pan Vala pracoval na tématu práce od 4. ročníku studia. Diplomovou práci, kterou předkládá, měl obhajovat již roce 2007, ale z důvodu nedokončení některých cílů zadání ji v loňském řádném ani opravném termínu neodevzdal. Zpracování tématu mu činilo značné problémy i přes fakt, že daná problematika z velké části přímo souvisí se zaměřením jeho studia. Důvod chybného zpracování experimentálního ověření výsledků práce spočívá v jeho špatné přípravě na samotné měření, kdy souřadné osy snímače při experimentu neodpovídali souřadnému systému snímače, který byl použit pro trénink neuronové sítě.

Posudek oponenta

Vlach, Radek

Přeložená práce pana Pavla Váli má velmi nízkou úroveň a to jak svým rozsahem, tak i zpracováním. Práce má bez příloh 50 stran. Práce je rozčleněna do 8 kapitol, ale jejich obsah je velmi stručný a navíc většinou nesrozumitelný. V práci se vyskytují podkapitoly o jedné větě. Z tohoto důvodu mám několik připomínek. První a druhá kapitola je úvod a formulace cílů. Třetí kapitola se má zabývat rešerší součastného stavu snímačů síly, avšak jde pouze o seznam firem nebo pouze odkaz na firemní www stránky, které snímače síly mají ve svém výrobním programu. Není zde nijak podrobně rozebrán princip jednotlivých snímačů síly. Čtvrtá kapitola se zabývá optimalizací vlastností snímače. Po popisu principu snímače se student snaží popsat výpočtový model vytvořený v systému ANSYS. Zvláště popis materiálového modelu svědčí o špatných znalostech tohoto systému. Dále se student snaží popsat optimalizační metody a především topologickou optimalizaci. Prezentace výsledků je poněkud stručná a vzhledem, ke špatnému popisu topologické optimalizace v předešlých podkapitolách nesrozumitelná. V prezentaci výsledků se objevuje termín redukce objemu v procentech, aniž by bylo vysvětleno, co vlastně tento pojem představuje. Pátá kapitola se zabývá simulacemi modifikovaného tvaru snímače. Zde je opět velmi stručně uvedeno jak se postupovalo při výběru nového tvaru snímače. V prezentovaných výsledcích se objevuje varianta s malým a velkým otvorem aniž by bylo vysvětleno jaký má vliv nebo proč byl otvor navržen. Šestá kapitola se zabývá neuronovou sítí. Úvod této kapitoly patří k lepší části práce a to především z důvodu, že je psána formou citace. Zhodnocení výsledků simulaci je prezentováno pouze v jedné tabulce o dvou řádcích bez jakéhokoliv komentáře. Sedmá kapitola popisuje experiment na reálném vzorku snímače. Popis experimentu je rovněž z velké časti psán formou citace. Podstatné je však zhodnocení výsledků experimentu a zvláště porovnání měření se simulacemi neuronovou sítí, které je vrcholem celé práce. Student uvádí :“ Na první pohled se souřadnice měřených bodů liší od souřadnic určených neuronovou sítí. Tento fakt je zapříčiněn tím, že v předpokládaném místě místo tahové napjatosti vznikla tlaková napjatost. Tato chyba je způsobena špatnou orientací souřadného systému mezi měřením a simulací v Ansysu. Z důvodu časového se mi nepovedlo tuto chybu odstranit“. Nastavení souřadné systému v programu ANSYS je podle mého názoru otázka maximálně několika minut spíše však desítek sekund, proto mě výše zmíněné zdůvodnění trochu překvapuje. Navíc v této kapitole nejsou uvedeny žádné hodnoty, abych si mohl udělat na danou věc lepší názor. Na základě výše zmíněných připomínek je práce podle mého názoru na hranici obhajitelnosti.

eVSKP id 9512