JANSOVÁ, A. To musí člověk chodit. Jinak to nenajde [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Mléčka, Jan

Alžběta Jansová ve své diplomové práci reflektuje životní zkušenost chození. Mezi rozevírajícími se nůžkami zážitkové turistiky, stále častěji vázané na uměle tvořené atrakce a chození jako sportovního výkonu se sluchátky/monitorem dýcháníbušeníkysličení objevuje půvabnou krajinu uprostřed velkoměsta, která chození zbavuje neoblíbené nutnosti a naplňuje jej radostí, hrou, relaxací a spirituální nezbytností. Autorka tak fyzicky i symbolicky prochází definovaným prostorem velkoměsta a zpřítomňuje dílčí fragmenty pečlivě balancovanou intervencí. Předložená diplomová práce je pak díky silnému kontextuálnímu uvědomění cennou (nezbytnou?) iniciační reakcí na fenomén masového migračního overturismu globálních superdestinací. Předloženou diplomovou práci s radostí doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A.

Posudek oponenta

Koleček, Ivan

To musí člověk chodit. Jinak to nenajde. Zvolené téma diplomové práce nás přivádí ke kořenům architektury, k vztahu člověka k jeho okolí, přírodě, k prostředí jeho života. Člověk se před nehostinností přírody bránil, hledal úkryt, stavěl. Dnes jsme v opačné situaci – člověk musí přírodu chránit. Právě proto je důležité si tento vztah, překrytý chaotickým a stále se zrychlujícím chodem světa, znovu uvědomovat. Autorka nám nabízí možnost obnovit tento často ztracený vztah. Objevovat, chápat, cítit, vnímat základy našeho životního prostředí – přírody a místa. Úvodní text je základem celé diplomové práce. Navazuje na osobní, intimní odhalení vztahu mezi člověkem a přírodou – vztahu stále více chápaného, objevovaného a prožívaného. Teorie Následující kapitoly úvah, již z pohledu architekta, nás provázejí územím vztahu k našemu prostředí. Ač nám známému, přinášejí bohatý pohled na to, co si často již ani neuvědomujeme. Jednoduché, jasné texty jsou poetickým vyjádřením postupného objevování prostřednictvím citlivosti autorky, která nám nabízí nový pohled na na první pohled banální situace. Lehce čitelné, avšak hluboké, jsou nezbytné k dalšímu pochopení na cestě, kterou nás Alžběta provází. Nenutí, ale vyvolávají reakce k jednoduchým kapitolám úvah. Každou z nich doprovází ilustrace – ty však nejsou pouhým doplněním ani popisem, ale samostatně vyjadřují myšlenky textu. Jsou ztvárněny s citlivým grafickým přístupem, plným skryté poetiky a silné jednoduchosti. Tuto část diplomové práce lze hodnotit velmi pozitivně. Autorka umí vyjádřit jak textové, tak vizuální pojetí s nadhledem a v kontextu stále dynamického myšlení. Koncept Koncept navrženého řešení se inspiruje principem urbanistické „akupunktury“ – namísto plošného zónování jsou voleny cílené zásahy, které mají oživující potenciál pro konkrétní místa. Autorka přesvědčivě analyzuje dopravní situaci v Brně a navrhuje způsoby, jak zlepšit podmínky pro pěší pohyb, a tím podpořit přirozený kontakt člověka s městem a krajinou. Projekt zůstává otevřený dalším interpretacím a rozšířením do městského prostředí. „Jemně oživovat město, uvolňovat napětí, nabízet prostor ke chvíli spočinutí.“ Projekt Konkrétní příklady realizace tohoto přístupu autorka představuje na několika vybraných místech a funkcích. Vždy znovu nahlížených poetickým způsobem: „Nedefinovat, ale vyvolávat, provokovat fantazii, neporoučet.“ Tento přístup by se však neměl stát výrazem opatrnosti, aby nezanikl potenciál hodnot vepsaných do konceptu jednotlivých bodových zásahů – „akupunktur“. Vybrané prvky naznačují možnosti řešení v přírodním prostředí předměstí Brna. Stávají se příkladem hry – stejně jako je hra se slovy v jejich pojmenování. Celý projekt zůstává otevřený dalším možnostem rozvoje – pravděpodobně i v městském prostředí ulic, dvorů, zákoutí – připravených k novému pohledu a objevení. „Když se dívá jinam – vidí se jinak,“ říká autorka. Konstrukce Volba materiálů osciluje mezi napětím přírodního materiálu – dřeva – a soudobých materiálů, jako je plast. Vyvolává také otázku použití betonu a oceli pro vedlejší konstrukční funkce. Odpověď na tuto otázku by měla přirozeně vykrystalizovat v duchu předchozích úvah. Závěrem Během celé práce se objevují myšlenky jako: zpomalit, podívat se kolem sebe, naslouchat místům, navrátit pozornost. Ty charakterizují jemný a diskrétní přístup autorky. V tom lze spatřovat hodnotu celé práce, kde lze říct: „Méně znamená více“ – s vědomím důležitosti vyvážené rovnováhy mezi opatrností a diskrétností, mezi silou bodového zásahu a neurčitostí jeho významového náboje. Autorka sama říká: „Architektura pak není jen o stavění, ale i o naslouchání místu a vytváření možností, jak s ním znovu navázat vztah.“ Diplomová práce je komplexní, vyzrálá a osobitá, působí velmi kultivovaně. Autorka projevuje jasný osobní názor, výtvarnou citlivost a schopnost syntézy. Je třeba ocenit kvalitu myšlenkového záměru a hledání souladu mezi formou a obsahem.

eVSKP id 167696