JANKOVICHOVÁ, L. Život na samotě [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Kristek, Jan

Tématem Ludmily diplomové práce je prostor obce Zaježová, slovenského fenoménu návratu „měšťáků“ do vesnického prostředí k tradičnímu způsobu hospodaření a života v sepětí s přírodou. Ludmila je první generací, která v tomto prostředí vyrostla a proto se jako rodilá „zaježovanka“ ve své diplomové práci věnuje reflexi místa, jeho charakteru, zkoumá známý mediální obraz a opravdový život v tzv. komunitě. Jedná se o velice citlivý projekt, vystavěný na drobných detailech v různých měřítcích. Projekt rozkrývá podstatu místní „komunity“ - ve skutečnosti velice individualizované společnosti. Sama Ludmila tuto podstatu definuje pojmy krajina, samota, signál. Klíčem k místním poměrům jsou pro ni mapové podklady. Vytváří tzv. antimapy (přirovnatelné k dnes vyhledávaným OFFLINE zónám), které se stávají nástrojem ochrany místa i krajiny, a přitom pomáhají postupně a neinvazivně poznávat místní societu i přírodu. Soubor antimap nechává zpřístupnit veřejnosti v bývalé hasičské zbrojnici, kterou v rámci své diplomové práce architektonicky upravuje. Velmi citlivě zachovává původní ráz stavby a sofistikovaně pracuje s malým detailem tak, aby si svůj návrh byla schopná obhájit i před místní komunitou. Novou náplní objektu je informační centrum, současně však její koncepce umožňuje variabilní využití jako hospody, galerie, místa setkání apod. Vzhledem k tomu, že pozornost médií a neohleduplný turismus tuto a podobné lokality nenávratně destruují, vnímáme způsob uchopení tématu Zaježové i zvolené nástroje k jeho zprostředkování za velmi vhodné. S ohledem na současný diskurz strategického plánování území vede taktika Ludmily Jankovičové k žádanému zohlednění kvalit zvoleného místa a jeho charakteru. Z dlouhodobého hlediska lze na práci Ludmily Jankovičové vyzvednout její enormní nasazení a nadchnutí pro věc. Občas by ovšem mohla odvážněji a svobodněji vykročit mimo rastr geometrické sítě, kterou si svou typickou systematičností a logickým uvažováním ve svém přístupu vytváří.

Posudek oponenta

Fabián, Ondřej

Autorka se zabývá fenoménem samoty na příkladě jí blízké oblasti. Prezentovaná práce představuje spíše dva oddělené projekty, než jeden návrh navazující na předešlou analýzu.V případě analýzy širších souvislostí oceňuji vytvoření antimap, jako prohlášení o (ne)fungování oblasti i její komunity a vidím ho jako zásadní a pozitivní přínos autorky i v širších souvislostech globalizovaného světa. Jako diskutabilní vnímám autorčino prohlášení, že tyto antimapy jsou architekturou, pro mne spíše představují zajímavý průzkum různých faktorů této oblasti. Teoretické vytvoření koridorů samoty, oblastí datové izolace, sítě vodních prvků či extrakci solitérů stromů může jistě vést k neobvyklému nahlížení na krajinu, nijak zásadně ji však neovlivňuje či nezlepšuje vztah člověka a přírody. Bylo by jistě zajímavé vidět zkoumané elementy a jejich vztahy na fyzickém modelu. Jako velmi pozitivní přínos vidím v negaci využití dat a informací z online zdrojů a naopak zaměření se na samotné fyzické mapování území, reálné střetnutí s obyvateli a přítomnost při různorodých aktivitách komunity. Naopak u projektu rekonstrukce budovy hasičky postrádám popsání jejího vztahu k širšímu I bezprostřednímu okolí, v čemž vidím zatím skrytý potenciál návrhu. Idea budoucího využití objektu coby infocentra a výstavního prostoru sloužícího pro prezentaci lokálních výrobků je uvěřitelný nápad. Forma budovy se v návrhu prakticky nemění. Autorka se snaží změnit statičnost budovy doplněním tří mobilních prvku, které mají za úkol zvýšit jeho variabilitu. Tyto prvky jsou jistě realizovatelné, nejsou však dostatečně popsané v prezentaci. Jejich proveditelnost bych doporučil ověřit na fyzickém modelu a detailním rozkreslení. Je polemické, zda je odůvodnitelná tvorba replik stávajících prvků a zda by použitý výrazový jazyk neměl vice reflektovat možnosti řemesla a technologie současnosti. Grafické ztvárnění antimap je na dobré úrovni, která počítá se zapojením intelektu pozorovatele. Autorka nutí uživatele přistoupit na její hru neúplného popsání věcí a dějů. V době absolutní popisnosti všeho a v neustálé informační kanonádě, to vidím jako odvážný čin a bezprecedentní rozhodnutí na kterém stojí i padá celý projekt. Autorka sama polemizuje nad základní funkčností místní komunity a její schopností se jako komunita chovat a existující problémy se snaží řešit skrze architektonický návrh, jenž by si zasloužil více popisu. Ambice projektu bych směřoval k rozvinutí rekonstrukce hasičky, která by se reálně mohla stát chybějícím článkem v pospolitosti společenství Záježové.

eVSKP id 125548