ČERNOŠEK, J. Mechatronické systémy nákladních vozidel [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2020.
Pan Černošek měl za úkol vytvořit rešerši ohledně mechtronických systémů nákladních vozidel. K cílům student nepřistoupil zcela dle zadání, jelikož některé části nebyly splněny. Obecné formální nedostatky začínají již na str. 4, kde není správně zobrazeno celé záhlaví. V bibliografické citaci je podivný nefunkční odkaz. V obsahu a i v práci není zahrnut závěr. V úvodu chybí obecný popis, co v práci bude rozebíráno a týká se jen obecných souvislostí. Spojení typu „řídících podsystémů“ se píší krátce tedy „řídicích“. Dále práci provázejí formální nedostatky z hlediska obrázků umístěných mimo hranice textu (např. str. 26). Na str. 38 je jiná velikost písma v posledním odstavci. V práci jsou také užity nevhodné zdroje literatury (např. [7]). Chybí závěr a seznam zkratek a symbolů, přestože jich je v textu užitá celá řada a ne vždy jsou vysvětleny. Z hlediska odbornosti práce dost často autor uvádí nesprávné vysvětlení nebo jen omezené. Např. obal řídicích jednotek není jen kovový a tištěný spoj může být i jednovrstvý. Dále autor mikrokontrolér ECU popisuje ze zdrojů procesoru pro počítače a i odborné pojmy často mění s takovým výsledkem, že pro čtenáře popisuje počítač a ne ECU, kde se to liší. Autor v práci uvádí řadu mechatronických systému u kterých se dá pochybovat o využití u nákladních vozidel a jelikož necituje zdroje, tak některé zmíněné systémy jsou nedohledatelné. Mezi mechatronické systémy autor z nejasných důvodů zahrnuje i bezpečnostní pás atd. Po prostudování této práce lze usoudit, že autor má v dílčích cílech a popisu jednotlivých částí práce zmatek a nerozumí v některých případech dané problematice. Autor také odbíhá od tématu např. do nákladů na dopravu místo toho, aby se věnoval hlavním cílům, a tím práci uměle natahuje. Některé věty se zdají až nevhodné do tohoto typu práce, např.: „ Manuální typ převodovky v dnešní době využívají převážně starší řidiči, kteří nestojí o učení se nové techniky jízdy, kterou poskytují současné převodovky.“ Podle čeho autor soudí, když u nákladních vozidel se standartě užívají manuální převodovky. V některých částech práce autor přechází na popis osobních vozidel místo nákladních nebo užívá obrázky pro osobní vozidla a popisuje chování systému v nákladním vozidle, např. obr. 19. Z hlediska cíle ohledně programování a implementace kódu do ECU, autor popisuje jen jediný software a dále zmiňuje testování vyvíjených mechatronických systému, které nebylo cílem a vyhýbá se splnění cíle ohledně popisu implementace kódu do ECU. Navíc v popisech simulací a testů má zmatené vysvětlování, které nekoresponduje se skutečným významem. Např. „prototyping“ popisuje jako „vehicle test/ cell test“ atd. Dále autor zmiňuje dignostiku ECU, ale míchá dohromady diagnostiku osobního a nákladního vozidla. Shrnutím lze usoudit, že vytvořená práce je na velmi nízké úrovni.
Studentem předložená závěrečná práce s názvem „Mechatronické systémy nákladních vozidel“ se zabývá zkoumaným tématem vcelku obšírně a poměrně čtivým způsobem čtenáři relativně srozumitelně předkládá přehled hlavních témat dané problematiky, a to včetně možného vývoje do budoucnosti. Trochu zarážející jsou však studentovy volby týkající se hloubky popisu probíraných témat, které zjevně nejsou zcela v souladu s původním záměrem popsaným v zadání práce, čehož si lze všimnout již po pouhém přečtení abstraktu práce. Student pojmul bakalářskou práci spíše naučně-populárním stylem a hlubšímu rozboru témat, které dle zadání měly být tématy nosnými, se věnuje nedostatečně. Konkrétně se jedná zejména o třetí bod zadání práce (popis programování a implementace do ECU). Popis Matlabu a jeho nadstaveb je v práci sice správně, leč nelze to považovat za komplexní rešeršní přehled využívaných systémů. Dále lze také vytknout absenci dalších souvislostí s náročností implementace kódu do ECU. Za hlavní formální nedostatek předloženého díla považuji práci s citacemi v případě obrázků. Autor celou řadu obrázků vydává za svůj vlastní duševní výplod, přičemž u některých z nich by o tom šlo pravděpodobně s úspěchem polemizovat a u některých z nich je to zcela vyloučeno, neb se jedná o obrázky snadno dohledatelné na internetu (viz např. obrázek č. 9), přičemž u nich došlo jenom k mírné úpravě, což by však studentovi nemělo bránit v přiznání jejich skutečného autora. Vcelku kladně hodnotím kapitoly 4 a 5 (byť nebyly zadáním práce výslovně požadovány), ve kterých student předvádí schopnost interpretovat načtené skutečnosti. Opět možná jenom škoda místy přespříliš „lidového“ zdůvodňování předkládaných faktů. Trochu rušivě působí grafické zpracování dokumentu, byť se jedná o málo podstatné chyby, jejichž náprava by zabrala relativně málo času. Zmínit lze hned několik úvodních stránek dokumentu, jejichž kvalita vizuálně odpovídá spíše scanovaným dokumentům (jako scan má být zadání práce, nikoliv všechny úvodní strany), dále do poloviny překryté logo ústavu v záhlaví dokumentu, nedodržování okrajů, nízká kvalita některých obrázků (i těch údajně autorových, což je s podivem) atd. Naopak vyzdvihnout je možné pravopis a práci s textem obecně (vyjma nesprávného používání krátkých a dlouhých pomlček). Vytknout lze také absenci závěru, vysvětlení pojmů a zkratek či způsob nastavení některých křížových odkazů (například v seznamu obrázků odkazují všechny odkazy do úvodu práce), což sice není závažná chyba, ale je to přinejmenším zarážející. Stejně jako fakt, že nejsou funkční odkazy na citovanou literaturu. Práci doporučuji k obhajobě navzdory nesouladu se zadáním a přivlastňování cizích obrázků.
eVSKP id 128707