ŠTUŘÍKOVÁ, B. Projektivní prostor [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Diplomová práce Blanky Šťuříkové je komponovaná hřbitovní krajina. Uplynulo 100 let od legalizace pohřbívání žehem a autorka projektu provádí revizi a vizuální rozvahu nad budoucností pohřebního aktu. De fakto vytváří hřbitovní oázu pro nové hnutí a spolek specifické „kompostace“. Místo kamenných náhrobků - komponované situace vytváří krajinu evokující obrazy – flashbacky. Digitální společnost a klimatická změna si vyžadují nové přístupy ke všemu, co se člověka dotýká – tedy i k pohřbívání. „Kompostace“ lidského těla se jeví jako jedno z možných východisek pro naše století. S mírou naprosto nového pojetí souvisí i samotné umístění tohoto provozu a prostoru, které autorka volí naprosto jasně a srozumitelně – do pole. Český lán pole jako silný a nekonečný zážitek a zároveň pozadí pro nový princip motivu smrti a nakládání s ostatky těla. Jeho diskutabilnost lze připodobnit přítomností výrobních a skladovacích hal v krajině podél měst a dálnic. Blanka Šťuříková tak záměrně pracuje se současnou estetikou zemědělské krajiny našich měst a cest, jejíž velkorysý prostor nabízí člověku až neuvěřitelný zážitek jako z filmu Stalker Andreje Tarkovského. Celá diplomová práce je vyzrálým projektem precizně dotaženým do konce, což je pro projekty Blanky Štuříkové příznačné.
Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
---|---|---|---|
Přístup studenta ke zpracování | A | 100 | Blanka pracovala soustavně a usilovně celý semestr. |
Koncept hřbitova jako krajina (kompostovaní) měl silný potenciál se stát velice citlivým návrhem v jeho kulturní i ekologické rovině. Bohužel jeho provedení do architektonicko-krajinarského projektu není zcela přesvědčívy, hlavně v konfiguraci jeho provozu.
Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
---|---|---|---|
Urbanistické řešení | C | Hřbitov má příjemnou polohu mezi třemi urbanistickými clustery. Polní cestičky pro pěší jsou milým dodatkem, a dá se lehce představit jejich využití. Z urbanistického pohledu je ale měřítko naddimenzované v porovnáni s uvedeným okolím, stejně tak vzdálenost hlavního pěšího tahu, mezi hlavním vstupem do hřbitova a autobusovou zastávkou. Parking pro navštevniky by mohl mít jemnější a meně standardní ráz, třeba podél silnice. | |
Architektonické řešení | C | Autorka návrhu uvádí, že se jedná o návrh hřbítova pro lidské kompostování. Po prvních rozpacích - asi jenom ze zvoleného slovního výrazu - přichází uvědomění, že přírodní pohřbivání je příbuzné koncepci zadání, v níž se tělo postupně rozkladá na zeminu - teda bez nebiodegradabilní rakve a standardních spůsobů, které často představují ekologickou zátež. Návrh slibuje město z mrtvých, kde opět volba slovné hříčky zakrývá to, že hrobem může býti krajina - park kde mohou pozůstalí prožít terapeutickou až katarzní procházku a kde si mohou představit, že jejích nebožtíci jsou kompostem okolní půdy, stromů, keřů či květin. Autorka ale přítom zvolila spůsob technologické nádoby která umožnuje kompostování těl za měsíc a které jsou více krát použitelné. Obecně, příčina využití této rakvi je ale daná limitovaným prostorem v kontextu megaměst a jde hlavně o urýchlováci proces existujícího přirodního spůsobu dekompozice těl. Není teda zřejmé proč autorka vybrala tento spůsob dekompozice v tomto kontextu velkorysého teritoria, oproti přirodnímu: tělo by mohlo byt vložené přímo do zeminy okolní krajiny, s pomocí bylin a různých rastlin. Architektonické řešení, s využitím 120 vaniček, je teda zcela naddimenzované. Návrh s takovou rozsáhlou krajino-tvorbou by dával smysl kdyby si autorka vybrala využití půdy pro přírodní neakcelerovanou dekompozici těl přímo do krajiny. | |
Provozní řešení | C | Návrh čelil dvoum hlavním výzvám z pohledu provozu: na jednu stranu, ekologické rovině a na druhou kulturně, symbolicko mentální hodnotě - která ma evokovat úctu a důstojnost v procesu rituálech. Je těžké tím pádem pochopit silnou infrastrukturu - třebars tlejiště a kruhový objezd - provoz je naddimenzovaný z ekologického i symbolického pohledu. Provoz hřbitova hodně připomíná efektivní mašinu s různými etapami funkčnosti a v kombinaci s témou akcelerace která je dána volbou vaničky, evokuje nutnost byt produktivní a vykonný i po smrti. | |
Technicko konstrukční řešení | B | Autorka používá zajímavé materiály a má silnou kapacitu jednoduše vytvořit tkz. projektivné konstrukce. | |
Formální úroveň | B | Autorka má silnou grafickou výpověď. Estetika prác hodně evokuje dystopické obrazy které v současnosti vidíme v science-fiction kreacích, jako v seriálu Westworld, kde je architektura kompletní a silně efektivní. Je těžko pochopit volbu tohoto vizualního jazyka pro zadání hřbitova obecně, ale je v kompletním souladu s pojmami akcelerace a výkonnosti, s kterýma se potkaváme v tomto projektu. |
eVSKP id 125552