KUBÍK, M. Diferenční kmitočtové filtry s moderními aktivními prvky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Jeřábek, Jan

Student pracoval v průběhu celého řešení intenzivně. Zadání práce bylo splněno v celém rozsahu, včetně praktické realizace.

Posudek oponenta

Vrba, Kamil

Práce diplomanta je zaměřena na diferenční kmitočtové filtry s proudovými zesilovacími prvky. Diplomant navrhl několik nových zapojení a jedno vybrané realizoval a proměřil jeho vlastnosti. Zatímco druhá část práce, která představuje její jádro, je zpracována velmi precizně, pak v první části, která představuje spíše teoretickou část, jsem nalezl celou řadu chyb a nepřesností a mám k ní nejvíce připomínek. Autor na s. 12 uvádí, že nejčastěji se komplexní proměnná p normuje vzhledem k charakteristickému kmitočtu. Obvyklejší je však normování vůči meznímu kmitočtu, kde modulová charakteristika vykazuje pokles o 3 dB. Nemohu souhlasit s tvrzením uvedeným na s. 13 a to, že výhoda aktivních filtrů spočívá v tom, že umožňují pracovat s kmitočty a signály, které by samotné pasivní filtry nebyly schopné realizovat. Pasivními filtry lze realizovat filtry na nejvyšších kmitočtech, ale i na nejnižších. Bohužel však cívky induktorů pro velmi nízké mezní kmitočty jsou pak rozměrné, jak autor správně v dalším textu uvedl. Proto se právě používají filtry RC s aktivními prvky, ale bez induktorů. Vlastnosti aktivního prvku jsou však omezujícím faktorem takovéhoto filtru. V případě obr. 2.1. by mne zajímalo, kde je aktivní prvek a kde inzerované čtyři brány, když jde evidentně o pasivní síť bez jakýchkoliv bran a aktivních prvků. Že nejde o záměnu obrázku je zřejmé z dalšího textu na s. 20, kde se na tento obrázek poukazuje opět jako na síť s aktivním prvkem. Na obr. 2.1 není ekvivalentní síť jako na obr. 2.2, ale totožná jen jinak nakreslená. Nemohu také souhlasit s tvrzením na s. 22, že kmitočtové filtry jsou kmitočtové děliče - to vyvolává asociaci, že jde o čítače. Správně má být uvedeno, že jde o kmitočtově závislé děliče. Je pikantní, že v kap. 2.3, zabývající se syntézou filtrů pomocí grafů signálových toků, není uveden ani jeden takový graf. Makromodel první úrovně na obr. 3.2 a podobně na obr. 3.3 musí korespondovat s makromodelem třetí úrovně tak, že když v modelu třetí úrovně na nízkých kmitočtech nebudeme uvažovat kapacitory a induktory nahradíme zkratem, pak získáme makromodel první úrovně. To však jak v případě obr. 3.2, tak i v případě obr. 3.3, evidentně neplatí. Protože autor ani v jednom případě neodkazuje na publikace odkud modely převzal, je možno považovat tyto nedostatky za chybu autora. Přinejmenším měl tuto chybu odhalit. Je škoda, že v Tab. 4.1 se uvažuje proudový zesilovací činitel prvků DACA pouze jednotkový, když tento prvek má tento parametr řiditelný. V kap. 4.2 je sice vliv proudového zesilovače ukázán, ale hned v dalším se volí opět jednotkový. Bylo by totiž, z hlediska poznání vlivu tohoto parametru na filtry se syntetickými prvky, vhodné jej od počátku uvažovat obecně. Protože se proudové zesílení A1 a A2 vyskytují pouze v součinu, bylo by účelné tento součin označit A = A1 A2, což by zápis vztahů zjednodušilo.

eVSKP id 39931