DVOŘÁKOVÁ, D. METROPOLE ŽENEVSKÉHO JEZERA – MÉTROPOLE LÉMANIQUE [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2023.

Posudek vedoucího

Koleček, Ivan

1. Téma, úvahy, rozhodnutí, koncept Není lehké se věnovat krajině pohlednic s krásnými vinicemi ve svahu nad Ženevským jezerem, a ještě více s pohledem naopak, z vyhřátých zdí vinic na jezero a Alpy. Zde však nebezpečně romantické reakce končí. Damoklův meč již několik desetiletí visí nad tímto „poklidným“ územím a jeho první zářezy se již objevují. Jak reagovat na svět krajiny, který zatím nemá fungující obranu? Až Dagmar rozhodila na toto území ochrannou síť, v podobě koridorů, kterou objevila již vepsanou v geologické historii krajiny vinic i v historii přítomnosti člověka. Na druhé straně Metropole Ženevského jezera, s dnešními 1.300.000 obyvateli, čeká v příštím desetiletí příliv 260.000 nových (tj. pro srovnání dvojnásobek dnešního města Lausanne). Její dynamický rozvoj posledních let vyvolal potřebu nových pracovních sil i bydlení. Autorka se rozhodla odpovědět na tuto výzvu navrženou interpretací a reorganizací území, které nazývá „třetím pólem metropole“ mezi dvěma póly velkých měst Ženevy a Lausanne. Tzn. 3. pól jako alternativa ke dvěma centrickým – tedy nejen meziprostor, chráněný pro svoji krásu, ale i kvalitu na níž dva póly závisejí ve smyslu obživy, biodiverzity a rekreace. Jedná se o území několika sítí na jeho povrchu. Síť zastavění, síť cest i těch v měřítku metropole, tj. železnice, dálnice, a řady dalších. Můžeme se jimi pohybovat územím mezi jezerem a pohořím Jura, ale ony liniové zároveň tvoří překážky tohoto přirozeného klouzání či stoupání svahem. Tedy tři linie bariér v krajině, dálnice, železnice a privatizovaný břeh jezera, a nyní vzniká čtvrtá v podobě pásu neprostupného obytného koberce pod pásem lesa, který práce se sítí koridorů pragmaticky prořezává, šlechtí a intenzifikuje. K dalším bariérám, hlavně dálnici a železnici se autorka nevyjadřuje, což by bylo přínosné, nicméně možná by téma bylo až příliš rozkročené? Soustřeďuje svou práci na vzácnou krajinu vinnic. Zpět k sítím. Ona nově odkrytá síť „koridorů“ je řadou již existujících přírodních prvků vody a zeleně, orientovaných kolmo k jezeru i terénnímu zlomu pohoří Jura. Logicky tak nechává potoky a říčky stékat přímo dolů, a zároveň dává vzniknout nejpřirozenějším katastrálním hranicím obcí. Další linky hranic, resp. rozhraní, též často provázejí přírodní prvky mimo přísný řád vinic. Přínosem autorčina přístupu, nadneseného již v předdiplomním teoretickém projektu, je nový pohled na tyto prvky, jako místa se svobodou reakcí na problémy současnosti i budoucnosti. Cituji: „Respektuji minulost a vyprávím její příběh, ale vstupuji jako člověk dnešní s nakročením do budoucnosti.“ Síť má nejen potenciál regulovat vývoj krajiny, jak jej vyjadřuje koncept tří postupných scénářů, ale zaručuje i prostupnost územím mezi jezerem a Jurou. Tento úvodní pohled neustále upřesňoval vývoj projektu. Dagmar dokázala udržet své další úvahy ve čtyřech souvisejících měřítkách komplexního projektu a v pragmatickém přístupu k reakcím a rozhodnutím. Na druhé straně se zde objevuje dostatečná míra poezie v protiváze eventuálního schematického myšlení. V několika úvahách nám k tomu říká: „I zde aktuálně nemají vizi do budoucna, která by mohla formovat nyní nekoordinované rozrůstání nepropustné sídelní kaše na úkor krajiny a vinic.“ A dále: „Projekt pracuje s nástrojem staronové sítě, která do území vnáší prostupnost a heterogenitu i udržuje svou kvalitu a soběstačnost.“ Práce s vývojovými scénáři odpovídá pragmaticky na tlak budoucnosti. Nejprve nechává obyvatelům území objevit kvalitu, kterou si zřejmě ani neuvědomují, tj. průchod s možností zastavení, pohledu či odpočinku v síti dnešních koridorů tak, jak je sama autorka důsledně prošla i za jakéhokoliv počasí. Kdy si společně pustíme záznam z její Go-kamery? V dalších scénářích odpovídá projekt na potenciál nalezených pólů, automaticky definovaných střety sítě koridorů a místní sítě cest. Ten třetí bere v pohledu do budoucnosti, nejprve vývojem ohnisek nebo s pomocí zahuštění, v logice existující struktury obcí. Vždy citlivě hledá odpovědi v konkrétních situacích a na konkrétní potřeby, kdy se v parafrázi na Kahna poctivě místa táže: „Čím by chtělo být?“. Její přístup je bez hledání zbytečných gest, v rozvážných reakcích s velkou dávkou střídmosti k budoucímu stavebnímu vývoji. Je zajímavé, že i v uvážlivém přístupu má síť koridorů v autoregulaci dostatečnou sílu, která vyvolává v pólech energii a provokaci nového vývoje, v prodloužení hodnot vepsaných do jejich systému. K definici konceptu si Dagmar klade řadu podmínek, např. znalost místa, logika území, transformace do budoucna, síť jako nástroj, širší souvislosti a měřítko. Vzhledem k proměnám v čase říká: „Nemůžeme předvídat něco, co není, ale můžeme mít vizi, která nám pomáhá reagovat.“ Zde si můžeme položit otázku, jaká je míra reakce s možností provokovat situace v určitém logické směru namísto nemůžeme předvídat? Zde je určité nebezpečí zablokování volnosti vývoje, (svoboda se přeci reguluje mírou podmínek, ale také vzhledem k vývoji a potřebám společnosti). Pohled do budoucnosti autorky je však dále upřesňován vizí, jako koncepčním nástrojem, který pomáhá organizovat území iniciačními vztažnými body s dostatečně pružným rámcem, vyvolávajícím další reakce. Tato míra sebeuvědomění je pozitivní k naší „moci“ provokovat schopnosti změny, kde Dagmar umí pracovat ve velkém měřítku území, krajiny a času. 2. Měřítko území Práce se dále soustřeďuje na území sedmi koridorů. Tento přístup vyjadřuje, nejen pragmatickou úvahu, ale i racionální organizaci reakcí architektonického projektu veřejného vybavení (školka, krytý plavecký bazén či sportoviště) nebo úpravy veřejných prostorů (zastávka, prostranství oddechu). Ty se v měřítku vinařských obcí stávají centrálními místy lidských vztahů. Tyto projekty jsou nejen architektonickými vysoké kvality, ale zároveň se vztahují k širšímu měřítku nalezené sítě, ale i ke koncepci nosných struktur a k detailu opěrných zdí. Každá specifická reakce nese zároveň určitou dávku poezie, kdy např. kubík vody soukromého bazénu najde své společenství v novém plaveckém nebo provokativně zakryté stávající parkoviště je odsouzené k brzkému zániku ve prospěch dostavění veřejného vybavení. Dále se projekt s kýženou odpovědností věnuje, (v nedávných letech rozbujelému), satelitu Bougy – Villars (čti „Buži Vilar“, tj. v překladu „Buži – Vilky“), který lemuje lesnatý pás terénního zlomu v neprospěch prostupnosti i vinic zalitých betonem. Jeho intenzifikace je dobrým příkladem možného zahuštění rozvolněné struktury individuálních přání a privatizovaných výhledů. Navíc obohacené o iniciační bod zmíněné školky a dalších možných veřejných funkcí, které zajistí větší identifikaci místních obyvatel s jejich novým domovem i eliminují neustále dojíždění. 3. Závěrem Zde je vhodné připomenout pozici autorky ke své práci: „Projekt neberu jako hotovou věc; v tomto měřítku nebude asi nikdy; jde přeci jen o reakce jednoho člověka.“ Je zde podstatná „diverzita, veřejná povaha a prostupnost v pohledu na území, které chceme chránit“. Hodnotná práce je výsledkem důsledné investice energie, investované v meandrech uvažování, praktických skic úvah, stálého pohledu na měřítko Metropole i v dalším detailním upřesňování komplexního architektonického projektu. Nabízí profesionální pohled do hloubky kontrolovaného vývoje. Specifický přístup se odráží ve specificky psaných textech i vyjádření grafiky. Zde je dobré vyzdvihnout poezii úvodní strany, přiložených vývojových skic i výkresů = obrazů. Diplomní práce zároveň zůstává v propustnosti svého území, jasně se v ní pohybujeme a nejsme zatěžováni přebytečnými informacemi. A především provokuje, jak k hlubokému pohledu na navrhovaný princip koridorů, tak i na roli architekta v tomto druhu práce. Celkové hodnocení diplomové práce: Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A 95. Otázky a náměty k obhajobě: Jakou pozici může architekt zastávat a chránit, vzhledem k vývoji projektu podobného charakteru? Jak vidí autorka vývoj ve svých scénářích k železnici a dálnici, které koridory kříží, během jejich cesty k jezeru? A poslední bonusová otázka: Která ze studovaných obcí je domovem švýcarského prezidenta z roku 2021?

Posudek oponenta

Markov, Daniel

Předmětem diplomové práce je v posledních letech dynamicky se rozvíjející území „Métropole Lémanique“ nacházející se mezi městy Ženevou a Lausanne. Dagmar Dvořáková toto území poznává, analyzuje a hluboce vnímá se všemi jeho příležitostmi i případnými hrozbami. Projekt staví na pevných základech své teoretické práce, ve které identifikuje potenciál zvoleného regionu. Ten vidí v koridorech, procházejících napříč horizontálně členěným územím, přinášejících heterogenitu a propustnost do stále hustěji zastavěné a více privatizované krajiny. Koridory posiluje efektivními zásahy na strategických místech, a tak se stávají nositelem kvalitního územního rozvoje. V odpovědi na stále rostoucí vliv dvou pólů Ženevy a Lausanne, nechává vzniknout Třetímu pólu s vlastní identitou.

eVSKP id 150690