MAIXNER, J. Možnosti využití radio-orienteeringu pro lokalizaci mobilních robotů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Cílem bakalářské práce bylo ověřit, zda je možné využít způsob určování polohy používaný v radiovém orientačním běhu i pro lokalizaci mobilních robotů. Jedná se o praktickou, spíše hardwarově orientovanou úlohu, která rozhodně nepatří mezi jednoduché, a to zejména z důvodu, že k jejímu řešení je nutné nastudovat a pochopit poměrně rozsáhlou problematiku z oboru radioelektroniky, se kterou se student setkal zcela poprvé. Student přistupoval k řešení práce zodpovědně a pravidelně navštěvoval konzultace. Pracoval samostatně a průběžně představoval dosažené výsledky a informoval o stavu rozpracovanosti práce. Nepodcenil náročnost a šíři zadání bakalářské práce a i přestože se při jejím řešením objevila celá řada nových a nečekaných problémů, se kterými se musel vypořádat, vždy je dokázal samostatně vyřešit a nedostal se do časové tísně před termínem odevzdání. Zadání bylo splněno. Vytknout lze jen ne zcela metodický postup při řešení některých částí práce a nedostatečně odborné provedení a zpracování experimentu, který byl posledním bodem zadání. Práci doporučuji k obhajobě s hodnocením C - 76.
Posuzovaná bakalářská práce je zaměřena na využití principů rádiového orientačního běhu pro lokalizaci robotů. Specifikované zadání práce je v převážné míře splněno, text však obsahuje celou řadu hrubých odborných chyb. Když pomineme nepříliš vhodnou aplikaci SDR technologie, která pro příjem a prosté měření síly signálu v popsaném provedení vyžaduje počítač se zvukovou kartou, působí její rozbor chaoticky a neodborně. Popsán je superheterodyn, princip použitého přímosměšujícího příjímače chybí. Není vyjasněn základní důvod dělení referenčního kmitočtu čtyřmi, kterým je získání soufázové a kvadraturní složky oscilátoru pro komplexní směšování. V textu je opakovaně zmiňována nutnost vyrovnání rozdílu mezi amplitudou oscilátoru a vstupního signálu, což je nesmysl. Chybí citace nebo postup návrhu zesilovacích stupňů na vstupu přijímače, citace zdroje rovnic pro výpočet feritové antény. Nepřesnost zaměření minima autor připisuje použitému oscilátoru a jeho blíže nespecifikovanému "šumu". Ignoruje přitom fakt, že vyzařovací charakteristika feritové antény na obr. 12 je čistě teoretická, minima v praxi rozhodně nebudou takto ostrá a údaj 5°, s kterým operuje při výpočtech teoretické přesnosti, určil v podstatě náhodně. Fázový šum použitého krystalového oscilátoru nebude nijak velký a rozhodně nebude mít vliv na směrovost antény, stejně jako řádově větší šum použité zvukové karty. V práci postrádám informaci o provedení vysílacích stanovišť. Vše je navrženo na jeden pevný kmitočet, pro závěrečné měření je přitom zpracována informace ze dvou vysílačů. Kromě toho vůbec není zmíněno provedení vysílací antény, které je zásadní. Pro vysílání nelze použít feritovou anténu, u drátových nebo smyčkových antén je třeba uvažovat s jejich směrovostí a také řešit jejich impedanční přizpůsobení k vysílači. Práce s literaturou není příliš vhodná. Na jednu stranu je třeba ocenit, že student využil větší množství zdrojů. Bohužel však se jedná převážně o internetové stránky s mnohdy pochybnou kvalitou. Dobrá polovina použité literatury by mohla být nahrazena citací kvalitní učebnice nebo skript z oblasti radioelektroniky. I z formálního hlediska trpí práce nedostatky, zejména množstvím překlepů, pravopisných chyb a chyb formátování. Přes uvedené výtky k obsahu je z práce patrné, že jí student věnoval velké množství času a zadání převážně splnil, proto ji doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 85134