BOHÁČ, V. Diagnostika měřicích karet pro zkušební systém [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Student se v předložené bakalářské práci zabývá metodikou a následnou tvorbou programu pro diagnostiku měřicích karet. Návrh bakalářské práce je zadán společností, se kterou student spolupracuje, jejíž cílem byla optimalizace nalezení nefunkčních testovacích bloků. Po celou dobu práce student spolupracoval na přiměřené úrovni, docházel na konzultace, kde jsme spolu probírali postupné kroky tvorby bakalářské práce, která byla dovedena do zdárného konce. Jako mírný problém se jeví studentův nepříliš efektivní přístup při tvorbě uvedené práce. Po dlouhou dobu nebylo zřejmé, jakým způsobem uvedenou problematiku uchopí a popíše. Jak bude hierarchicky stavět obecné problémy a v jejich souvislostech nahlížet na konkrétní zpracovávanou problematiku. Toto, svým způsobem nekonvenční téma, vyžaduje přesnou specifikaci problematiky, nastínění metodiky řešení a následné testování spolu s vhodným statistickým vyhodnocením efektivity. Namísto toho jsme se neustále potýkali s mixturou obecné a konkrétní problematiky, kdy student neustále popisoval obecný současný systém s vlastním řešením, aniž by zdůraznil osobní přínos. Bylo celkem obtížné specifikovat cíle, náplň a výsledné zhodnocení práce. Tak tomu bylo i s tvorbou textové části. Po několikerých revizích, při kterých student více (i méně) dodržoval rady v komentářích k jednotlivým blokům, výrazům atp., práce dospěla k obhajitelné formě. Přes velké množství revizí, které student ochotně a pilně, nikoliv však příliš efektivně plnil, je práce stále prodchnuta větším množstvím slangových výrazů, vět, které jsou obtížně čitelné až nelogicky stavěné. Výsledná práce se však vykazuje velkým pokrokem od své prvotiny. Zástupce společnosti pro níž byl systém vytvořen, Roman Siwy, test engineer píše: Již delší dobu jsme měli myšlenku vytvořit program, který nám dokáže detekovat na naších měřicích kartách kondici relé. Za naší asistence p. Boháč tento program vytvořil. Program je funkční a již jej používáme ve výrobě. Měli jsme v plánu program ještě více rozšířit, nicméně nezbyl již nato čas. Věřím, že spolupráce bude pokračovat a práci dotáhneme k zdárnému konci. Vzhledem ke studentově ochotě postupovat ve své bakalářské práci tak, aby bylo dosaženo kýženého výsledku, navzdory tomu, že tento postup byl poměrně krkolomný a také vzhledem k tomu, že společnost zadávající uvedené téma je s výsledným stavem spokojena, hodnotím tuto práci jako uspokojivou.
Student se ve své práci zabýval diagnostikou měřicích karet pro automatizované testovací zařízení. Souhrnně řečeno, cosi se provádí manuálně a může to být automatizováno. V části 2.4.3 chtěl autor zřejmě prezentovat, že diagnostika měřicí karty a odhalení poruchy dílčího spínacího prvku diagnostikované karty umožňuje realizovat cílenou opravu (náklady v řádu jednotek stovek korun) a předejít výměně celé měřicí karty (náklady v řádu jednotek stovek tisíc korun). Chápu-li dobře, právě toto je motivace pro zamýšlenou automatizovanou diagnostiku měřicích karet. Úvod práce uvádí řešené do souvislostí a kontextu – má jít o automatizaci, optimalizaci diagnostiky s ohledem na efektivitu, spolehlivost, cyklový čas realizované diagnostiky, snížení nákladů a zřejmě i prediktivní údržbu („předvídání stavu jednotlivých relé na kartách“). Vyhodnocení ve vztahu k těmto kritériím ovšem v práci nezaznívá. První kapitola „Popis testovacího zařízení“ se soustředí spíše na popis HW komponent či modulů, nikoli na popis ze systémového pohledu, který bych očekával. Druhá kapitola „Problematika a návrh řešení“ hovoří o problémech spojených s opravou „matrix karty“. Nejsem si jistý, zda anglické označení testovacího příslušenství „matrix card“ je šťastné pojmenovat jako matrix karta (podobných nešťastných výrazů a označení je v práci více). Co se týká měřicí karty, to, že jde o komerčně dostupné řešení maticového přepínače pro testovací systém, v práci uvedeno není. To že karta slouží k maticové konfiguraci, že jde o konfiguraci spínání testovacího systému, specifikaci testu odvozenou z funkčních testů, zůstává stranou. Podobně letmo je popsána terminologie přepínače relé a jeho konfigurace. I tyto prvky nejsou popsány ani tak z pohledu automatizovaného testovacího zařízení, ale jako „elektrické součástky, které umožňují přepínat elektrické obvody“. Nevím, nakolik jsou např. informace o různých technologiích spínání, navíc převzaté z jediného zdroje, s ohledem na zadání a cíle práce vůbec relevantní. Obdobně zvláštním způsobem je zpracován popis dalších vybraných komponent napříč celou kapitolou předložené práce. To, že se automatizací se zkrátí čas odstávky zařízení (např. není nutné odstavovat zařízení), resp. zkrátí část potřebný pro diagnostiku (viz část 2.4.1), diagnostika nebude ovlivněna lidskou chybou („lidskou spolehlivostí“, viz část 2. 4. 2), je jen stěží „Teoretické srovnání metod“, jak uvozuje název podkapitoly 2.4. Třetí kapitola se už věnuje „Řešení problematiky pomocí programu“. Vágně a neurčitě popsaný problém a navržená diagnostika v druhé kapitole je údajně vyřešena – algoritmus detekuje měřicí karty, inicializuje multimetry, provede testování. Vše zůstává v úrovni obecného popisu, až v části 3.4.1 je poznámka k limitům pro sepnutí a rozepnutí relé a jiným souvisejícím parametrů. Cosi bylo změřeno, asi byly stanoveny jisté limity (viz tabulka 3.4, strana 42), ale tolerance po stanovení limitů akceptovatelnosti chybí. Podobně neurčitě je popsána i samotná diagnostika a určení prvku, který na diagnostikované kartě selhal: „Hodnoty spínacích prvků by byly kontrolovány programem, což by vylepšilo proces výroby.“ Doporučuji, aby se student při obhajobě soustředil na představení metodiky navržené automatizované diagnostiky – např. co je testováno, proč právě toto, jak je to vyhodnoceno a jaká kritéria pro rozpoznání abnormality existují.
eVSKP id 160242