KŘIVÁNEK KRAJČOVÁ, P. MEMENTO MORI - MÍSTO ROZLOUČENÍ [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Mléčka, Jan

Petra Krajčová se ve své diplomové práci dotýká civilizačního tabu smrti a s ní spojených kulturních a společenských projevů. Předkládaný konkrétní návrh rozšíření brněnského Ústředního hřbitova transformuje obvyklou situaci rozlehlé uniformní nekropole, členěné různorodými vertikálami náhrobků do místa individuální piety v kontextu fragmentů původní krajiny. Prostou změnou nivelety komunikací proměňuje tradiční hřbitovní schéma nahlížení shora na skutečný dialog současnosti s vlastními kořeny.

Posudek oponenta

Kolcunová, Pavlína

Kultura pohřebních rituálů a piety v kontextu společenských proměn je předmětem nejedné dizertační práce na poli antropologických a sociálně-geografických studií, nicméně na poli architektury a krajinného plánování není reflexi současného stavu, a koncepci odpovídajících modelů pro pohřbívání, věnovaná větší pozornost - byť se jedná o téma závažné, které se bytostně dotýká každého z nás. V tomto ohledu je diplomní práce Petry Krajčové mimořádně cenným počinem. Jak píše autorka v úvodu své práce, „Každá civilizace a každé společenství řeší otázky spojené s umíráním i smrtí a spojuje je s celou škálou různých rituálů, které se v jednotlivých civilizacích výrazně liší a vypovídají o kultuře společnosti.“ Jako oponent bych tedy přivítala, kdyby autorka analytickou část práce neomezila pouze na návštěvy hřbitovů doplněné fotografiemi, ale vložila do projektu vlastní emoce. Ve výzkumu postrádám osobní návštěvy pohřbů a záznamy chování pozorovaných účastníků, momenty rozhodování o formě pohřbu/kremace ale hlavně záznamy a interpretace piety a vzpomínky na zesnulé. Dále by analýza zasloužila alespoň krátký exkurz do historie pohřbívání a typologie funerálních staveb; ostatně krematoria představovala jeden ze symbolů meziválečného Československa a ve většině případů se jedná o unikátní stavby svého druhu. Z analytické části tedy nelze vyvodit, na jaké kulturní hodnoty společnosti může nová koncepce pohřbívání navázat a jaké společenské změny svědectví hřbitovů reflektuje. Na základě prověření možností pro založení nového hřbitova, a posouzení územních rezerv pro rozšíření stávajících hřbitovů v rámci města Brna, se autorka rozhodla pro variantu plošné expanze. K areálu Ústředního hřbitova, místu s vazbou na město i krajinu, je navržena specificky modelovaná krajinná struktura, bez pevné vazby k hrobovému místu. Systém zakopaných cest, který sleduje parametry výhledů, výškových rozdílů v rámci parcely i návazností na vstupy a propojení se stávajícím hřbitovem, rozmělňuje teritorialitu projevů smutku. Návrh tedy ze své podstaty mění pietní zastavení v pietní cestu, což samo o sobě představuje nejsilnější moment diplomové práce, který by si ovšem zasloužil teoretickou oporu v analytické části projektu. „Čím je hřbitov pro současnou společnost?“ Tato zásadní otázka zůstává nezodpovězena, a proto i z tohoto důvodu pro mě hodnocení práce představuje určité dilema. Samotný návrh představuje logické dispoziční řešení pohřebiště, které počítá s kapacitním navýšením hrobových míst, nicméně téma jako takové mě nadchlo více, než způsob jeho zpracování. Diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji známku C.

eVSKP id 90793