FERDUSOVÁ, H. Biosenzory na bázi modifikovaných uhlíkových nanotrubek [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Studentka se věnovala řešení dílčích problémů řešených v rámci výzkumu v Laboratoři mikrosenzorů a nanotechnologií. Oblast elektrochemických stanovení a využití modifikovaných elelktrod zvládla po teoretické úrovni dobře. Se zadáním a řešením se studentka vypořádala také dobře, i když si velmi špatně rozvrhla čas a práci dodělávala na poslední chvíli. Přes náročnost práce se podařilo zadání, jejímž součástí bylo provést řadu experimentů a vyhodnocení, splnit, i když se experimenty ukázaly velmi komplikované a bylo je potřeba mnohokráte opakovat při různých modifikacích. Aktivita studentky byla adekvátní práci, do laboratoře přicházela pravidelně, své experimenty průběžně konzultovala a díky tomu vznikly předložené výsledky, které si ale ještě vyžádají další pokračování na optimalizaci metodiky možná v případě navazující diplomové práci. Studentka měla obtíže s celkovým zpracováním své práce, a proto po formální stránce obsahuje řadu chyb v textu i v grafech. Struktura i rozsah textu je adekvátní bakalářské práci. Grafické zpracování vycházelo z konzultací a předkládá pokud možno účelné zobrazení výsledků pro snadnou orientaci a jasné pochopení. Studentka měla také drobné obtíže se správným zpracováním diskuse k výsledkům. Literatura je nadprůměná, což odpovídá potřebám projektu, které je tematicky široké a odborně hluboké. Celkovou úroveň práce hodnotím stupněm C a doporučuji k obhajobě.
Předmětem bakalářské práce bylo prozkoumat možnosti využití uhlíkových nanotrubic a jejich modifikací v přípravě nových biosenzorů. V teoretické části jsou přehledně zpracovány základní informace o uhlíkových nanotrubicích, elektrochemických metodách, inzulínu, detekci inzulínu pomoci vybraných elektrochemických metod a možných modifikacích uhlíkových nanotrubic biologickou složkou pro vytvoření biosenzoru. V části experimentální jsou uvedeny přesné postupy, jak byly připravovány pracovní elektrody využívané pro detekci inzulínu a jaká měření byly s těmito připravenými elektrodami prováděny. Dále jsou diskutovány rozdíly mezi pracovními elektrodami tvořenými jen uhlíkovými natrubicemi a nanotrubicemi modifikovanými buď RuOx nebo chitosanem. V případě modifikace se prokázalo, že samotné uhlíkové nanotrubice slouží jako nejvhodnější pracovní elektroda pro detekci inzulínu. Jakákoliv modifikace uhlíkových nanotrubic má za následek snížení signálu inzulínu, což poukazuje na to, že navržené a otestované biosenzory nejsou, za prezentovaných podmínek, vhodné pro detekci inzulínu. Z formálního hlediska je práce na první pohled zpracována slušně graficky, ovšem po důkladném pročtení jsem objevil několik nesrovnalosti, nekonzistentnosti v číslování literatury a samotném citování literárních zdrojů, velkých a malých písmen u popisků obrázku a používání obrázků s anglickými i českými popisy. Dále jsem narazil na několik překlepů a také předpřipravené místo pro koncentrační rozsah, které nebylo doplněno (viz: inzulinu v rozmezí od xxx do xxx ?mol/L). Všechny tyto nedostatky poukazují na nedostatečnou pečlivost při sepisování práce. Tato práce přináší některé nové pohledy na přímou elektrochemickou detekci inzulínu, které by mohly být dále zpracovávány. Přes výše uvedené nedostatky práci doporučuji k obhajobě a hodnotím dostatečně (D).
eVSKP id 51811