CHRENČÍK, D. Testování přenosových vlastností vícejádrových optických vláken [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2021.
Student, Dominik Chrenčík vypracoval bakalářskou práci na téma „Testování přenosových vlastností vícejádrových optických vláken“. První část bakalářské práce je věnována teoretickým poznatkům z oblasti optických vláknových přenosů, kde student stručně popisuje druhy optických vláken, jejich přenosové vlastnosti, možnosti výroby a využití se zaměřením na vícejádrová optická vlákna. Druhá část bakalářské práce je pak zaměřena na simulační a praktické měření. V simulačním prostředí VPIphotonics byl vytvořen návrh testovacího zapojení, které bylo ověřeno praktickým měřením v laboratoři. Výsledky obou měření jsou zaznamenány do přehledných tabulek a grafů – co ale v práci chybí, je vzájemné porovnání těchto výsledků. Názvy některých obrázků a tabulek by si zasloužili konkrétnější/lepší popis. Grafické zpracování práce je na dobré úrovni. V práci se vyskytuje malé množství typografických chyb. Student během celého semestru konzultoval své postupy jen zřídka, pracoval samostatně. I přes chybějící porovnání výsledků je práce na velmi dobré úrovni.
Student Dominik Chrenčík zpracoval práci na téma testování přenosových vlastností vícejádrových optických vláken. Práce je rozdělena do sedmi kapitol, přičemž samotná praktická část je popsána ve dvou kapitolách. Teoretická část práce je zpracována velmi nepřehledně. Optická vlákna jsou částečně popsána v kapitole 1, dále pak v kapitolách 3.2 a 3.3. Stejně tak spojování vláken se zabývá kapitola 2.3.2 (Konektory, ferule, broušení) a následně i kapitola 2.3.3 (Spojování vláken). Tato nesystematičnost velmi zhoršuje přehlednost práce. Práce s literaturou je špatná. Např. v kapitole 1.1.1 student chybně uvádí, že přenosová šířka pásma jednovidového vlákna je až 10 GHz. Přičemž ve zdrojovém textu je jednovidové vlákno má disperzi cca 0,3 ns/km a útlum pod hodnotu 0,2 dB/km při vlnové délce 1550 nm a šírce pásma 10 GHz. V některých částech citace zcela chybí (například kapitola 2), přitom se student v textu odkazuje na standard ITU-T. Po formální stránce obsahuje práce řadu chyb a nepřesností. V praktické části se student zabývá simulací a měřením parametrů vícejádrového vlákna. Dle popisu bylo měření provedeno správně, nicméně zpracování a prezentace výsledků jsou provedeny značně nepřehledně. K práci mám několik výhrad: - Obr. 1.1 je velmi zavádějící. Jsou zde uvedeny obrázky různých konstrukcí vláken, přičemž nejsou zachovány proporce ani nejsou nijak okótovány rozměry, takže to působí, že spojené a nespojené vlákno má mnohem menší průměr než vlákno jednovidové. - Kapitola 2.2 nesprávně rozděluje disperze. Chromatická disperze je tvořena dvěma složkami – materiálovou a vlnovodovou disperzí. Student je uvádí jako samostatně disperze. - Kapitola 3.2 nese název „Vlákna fotonického krystalu“. Nejspíše tím mělo být myšleno „Fotonická krystalová vlákna“ nebo obecně „Mikrostrukturní optická vlákna“. Ve stejné kapitole pak Hollow core fiber označuje nesprávně jako děrovaná vlákna. - V tabulce 5.1 nejsou vysvětleny použité veličiny. - V kapitole 6.2 je představena simulace, kde přenosová rychlost je 700 Gbit/s za pomocí modulace NRZ. V praxi (a rovněž ve vzorových simulacích simulačního SW, ze kterých byl model použit) je však pro NRZ přenosová rychlost maximálně 10 Gbit/s. - V tabulce 6.1 je útlum uveden s jednotkou dBm. Práci doporučuji k obhajobě. Na základě výše uvedeného, navrhuji D, 67 bodů.
eVSKP id 133401