SMEJKAL, L. Komentovaný překlad odborného textu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Předkládaná práce Libora Smejkala trpí stejnými nedostatky, na něž byl upozorněn již při odevzdání práce seminární, z níž jeho bakalářská práce vychází. Je jím především hluboká nespojitost mezi první („teroretickou“ částí práce) a samotným překladem. Diplomant navíc předkládá v úvodní části pouze všeobecné poznatky a často se ani nenamáhá s jejich formulací do vět. Ve výsledku tak úvodní pasáž připomíná výpisky z předmětu věnovaného překladové metodologii. Nejzásadnější problém pak spočívá v tom, že v případě citací není schopen diplomant dokladovat zdroj (zásadně neuvádí stránkové odkazy), v textu je odkaz na zdroje, které nenajdeme v „bibliografii“ (Levý 1998; Grygová 2009; Knittlová 2010; Jakobson 1959 ad.). Důsledkem je, že není možné zhodnotit, jakým způsobem diplomant se zdroji pracuje: zda parafrázuje, cituje, pokud parafrázuje nebo cituje, kde parafráze či citát začíná a kde končí. Podle všeho na mnoha místech parafráze tvoří celý odstavec a zdá se, že diplomant není schopný předkládané poznatky hodnotit, porovnávat ani s nimi dále funkčně pracovat při analýze svého překladu a snaze pojmenovat specifika odborného překladu obecně. Naopak platí, že překlad je vyhotoven důsledně (nakolik jsem schopen sledovat odbornou terminologii), s největšími problémy v oblasti používání členů a některých nesprávně použitých slov („script“ jistě není přijatelným překladovým ekvivalentem č. slova „skripta“). Velkou část analytické části představuje bohužel výpis „ekvivalentů“, majících ilustrovat některé namátkou vybrané pojmy z teorie překladu. Někdy dochází k nezamýšlenému komickému efektu: např. když diplomant komentuje překlad řadové číslovky, která je v českém originále použita v rozporu s pravidly českého pravopisu (s. 46). Otázkou najednou totiž není, jak přeložit řadovou číslovku, ale jak přeložit „chybu“. Již jsem uvedl, že diplomant se nijak nepokusil napravit chyby, na něž byl upozorněn v hodnocení seminární práce. Vzhledem k tomu, že bakalářská práce je poměřována jistě vyššími nároky a především proto, že Libor Smejkal ignoroval téměř veškeré základní principy práce se sekundárními zdroji, navrhuji přese všechny výhrady práci k obhajobě, ale činím tak pouze s ohledem na dobře odvedenou práci s překládaným textem.
V teoretické části předložené bakalářské práce autor uvádí přehled překladatelských strategií, typů překladů a stylů z několika hledisek. Bylo by však žádoucí posílit propojení mezi touto částí a samotnou analýzou, nebo alespoň nastínit v rámci teorie přehled perspektiv, z nichž bude rozbor provedeného překladu probíhat. Zatímco teorie popisuje v rámci stylu např. compounds, analytická část se složeninami nezabývá a v lexikální rovině jsou naopak řešeny např. abbreviations a acronyms, které nejsou zahrnuty v teorii. Podobně chybí teoretický podklad pro pragmatickou analýzu. Překlad samotný je zdařilý. Analytický rámec pak tvoří vybrané překladatelské postupy vymezené Vinaym a Darbelnetem , dále kategorie Borrowing a dvě kategorie, které definoval J. L. Malone. Není uvedeno, na základě čeho autor tyto kategorie zvolil. Následuje rozbor lexikální, gramatický, stylistický a pragmatický. Analýza překladatelských postupů zůstává spíše na úrovni reprezentativních příkladů. Za zvážení by stála zevrubnější analýza zaměřená na menší množství nejnosnějších postupů, která by však umožnila odkrýt problematická místa, s nimiž se autor při překladu potýkal, a vysvětlit, jakou cestou a proč dospěl k daným řešením. V podkapitole analýzy přeloženého textu (3.2.1 Equivalence) je rozebrán překlad (česky nesprávného) výrazu v 70-tých letech, po němž následuje výčet termínů bez jakéhokoliv komentáře, uvozující věty či kontextového ukotvení. V jiných částech analýzy autor ilustruje prezentované jevy poměrně zdařile (např. transition words str. 48-49 nebo objective word order str. 53-54). Práce je napsána ve formálním stylu, z jazykového hlediska se vyskytují některé chyby (např. v použití členů, předložek, vzácně též ve slovesných formách - ač na str. 48 jsou -s ve 3.os.j.č.přít.č. opomíjena poměrně často). Chyby však nekomplikují porozumění textu. Struktura práce je přehledná a logická (až na zmíněnou nedostatečnou provázanost teorie a rozboru). Autoři Grygová (2009), str. 10, Knittlová (2010), str. 12, a Levý (1998), např. str. 10, nejsou uvedeni v Bibliografii. Na některé autory je odkazováno prostřednictvím jiných zdrojů (Vinay a Darbelnet, str . 12, Malone, str. 13, Jakobson (1959), str. 13, Hrdlička, str. 13, Dušková, str. 52). Pokud je to možné, je vždy dobré vycházet z původních zdrojů přímo od zmíněných autorů. Práci doporučuji k obhajobě s celkovým hodnocením 70 bodů/ C.
eVSKP id 119363