FALTÝNKOVÁ, K. Polygrafické měření stresu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2012.
Studentka ve své práci stručně popisuje princip polygrafu a vlastnosti signálů, které dále zpracovává. Na práci navazuje experimentální měření EEG a srovnání s ostatními signály. Práce je dobře dělená, ale obsah některých kapitol je nedostatečný. Studentka používá některé nestandardní postupy k získávání signálu (krevní tlak z photoplethysmografu), ale více nerozvádí jejich princip. Nepřesná je i interpretace některých dat (artefakt namísto vlny P3 ), nebo zvláštní výsledky statistického zpracování. Kladně však musím hodnotit aktivitu studentky během semestru. Studentka zpracovala a naměřila množství signálů, které však ve výsledné práci nejsou rozlišitelné.
Studentka Květoslava Faltýnková vypracovala bakalářskou práci na téma polygrafické měření stresu. Práce je napsána 28 stranách a rozdělena do čtyř kapitol. Text práce sleduje zadání a lze konstatovat, že zadání je splněno. Nicméně, na relativně nízké úrovni. První dvě kapitoly popisují především projevy stresu a možnosti jejich měření. Tato poměrně stručná část obsahuje základní informace o problematice. Očekával bych však celkově podrobnější popis a především zpracované informace z aktuálních vědeckých prací. V práci jsem našel pouze jednu referenci na anglickou práci z roku 2002. Celkově pak seznam použitých pramenů obsahuje řadu populárních a nedůvěryhodných zdrojů např. www.osel.cz. Dále následuje popis praktické části. Jedná se o popis způsobu měření pomocí systému Biopac. Dále následuje program pro polygrafické měření stresu, který je však popsán pouze komentovaným zdrojovým kódem, což považuji za velmi nevhodné. Studentka by si měla uvědomit, že realizace postupu zpracování je až finálním krokem jejího návrhu. Algoritmus by měl být popsán vhodnějším způsobem a to i včetně zdůvodnění jednotlivých kroků. Pochybuji, že průměrný čtenář bude podrobně kód studovat. Ve zdrojovém kódu lze dále například detektor R-vlny, avšak ten není v textu uveden celý. Na přiloženém CD pak je uveden včetně filtrů a umocnění signálu. Dále není jasné jak je prováděna detekce odpovědí – zda automaticky či ručně. Autorka dále uvádí statistické vyhodnocení na deseti subjektech, kde došla k průměrné „účinnost“ 31,2%. Bohužel nelze posoudit, proč byla takto malá účinnost dosažena, protože není vysvětlen způsob detekce lživé a pravdivé odpovědi, případně kdo rozhodoval o lživé a pravdivé odpovědi. Také nejsou uvedeny nějaké zmínky o naměřených signálech z hlediska jejich kvality. Autorka také diskutuje tento špatný výsledek velmi stroze. Dále je pak pro stejný účel použit samostatně EEG signál. Po krátkém teoretickém úvodu je ukázána na obr. 18 část naměřeného EEG signálu a autorka konstatuje, že polygrafické měření je přesnější s uvedením, že EEG měření je „vysoce vědecké“. Toto zhodnocení tedy není řádně provedeno a srovnáno s polygrafickým. Po stránce formální je práce průměrná – odkazy na převzaté obrázky nejsou uvedeny u obrázků, ale v textu a ne u všech, autorka používá nestandardní označení jednotky pro vodivost, nekvalitní obrázky. Z výše uvedených důvodů hodnotím práci stupněm E/59b.
eVSKP id 49740