LISÁ, K. Interaktivní vyprávění příběhů ve videohrách [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Předložená bakalářská práce se zabývá problematikou interaktivního narativu a srovnává jeho prvky ve vybraných videohrách. V teoretické části autorka vymezuje koncepci lineárního a nelineárního narativu, prostorového a časového narativu, imerze a interaktivity videoher. Zaměřuje se také na strukturu příběhů s akcentem na postavy, zápletku a roli samotného hráče. V druhé části práce následně analyzuje jednotlivé aspekty narativu ve třech vybraných videohrách. Teoretická a analytická část jsou vzájemně propojené a jednotlivé kapitoly na sebe logicky navazují. Oceňuji kritický vhled autorky při rešerši literatury, ve které aplikovala jednotlivé teoretické koncepce na konkrétních příkladech videoher. Analýza jednotlivých videoher je systematicky a pečlivě zpracovaná, doplněná obrazovým materiálem a podpořená autorčinými komentáři a interpretací. V závěru nechybí zmínka o limitech bakalářské práce a nástin možné další analýzy vycházející z analytického rámce zpracovaného autorkou. Jazyková stránka je na velmi dobré úrovni, použitá terminologie je korektní a konzistentní. Práce je psaná akademickým stylem, jen ojediněle není dodržena výstižnost. Z formálního hlediska odpovídá stanoveným kritériím, s výjimkou dodržení délky rozšířeného abstraktu a chybějícího názvu kapitoly 1.1 v obsahu. Citace v textu a v seznamu literatury jsou v souladu s požadavky citační normy APA Style.
Bakalářská práce Kvetoslavy Lisé je nejen velmi zajímavá co do obsahu, ale i přehledně a logicky strukturovaná. V teoretické části stanoví analytický rámec, jehož se v praktické části práce beze zbytku drží. Praktická, tedy nosná část práce je o poznání rozsáhlejší než teoretický úvod, což potvrzuje, že těžištěm jsou myšlenky studentky samotné a aplikace nabytých vědomostí, nikoli jen kompilace zdrojů. S těmi ovšem autorka pracuje velmi dobře, využívá nejen doporučenou literaturu, ale doplňuje i vlastní relevantní materiály, které vhodně propojuje a správně cituje. Ačkoliv autorka v závěru úvodní kapitoly sama uvádí, že vzhledem k očekávanému rozsahu práce není žádná z kapitol explicitně věnována srovnání analyzovaných her, čtenáři poskytuje dostatečnou možnost srovnání sama struktura práce, díky níž se dají jednotlivé jevy snadno porovnat průřezem přehledně řazených podkapitol. Nabízí se i prostor pro další výzkum a rozšíření práce či využití stanovených analytických postupů. Zadání práce je tedy naplněno beze zbytku. Po jazykové stránce kvituji propojenost jednotlivých sekcí a využití kohezních prostředků. V textu samotné práce se jen velmi výjimečně objevují nevhodně zvolené výrazy či slovní spojení, patrně o to nápadnější, oč je zbytek textu kvalitněji napsán. Podobně pochvalně se bohužel nemohu vyjádřit k jazyku abstraktů, které považuji za hlavní slabinu této práce. Hned první věta anglického abstraktu je v důsledku chybné syntaktické struktury velmi matoucí, v češtině se pak vyskytují četné chyby v interpunkci a ani formulace některých myšlenek není z jazykového hlediska bezproblémová, např. „… různé ukončení závisející na základě rozhodnutí hráče, ale ani i v tomto případě …“. Prodloužený abstrakt také nedosahuje požadované délky. V kontextu celé práce jsou však tyto výtky zcela marginální a práci doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 160161