SHADRIN, A. Analogové pole pro realizaci programovatelného filtru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2014.
Cílem práce bylo navrhnout analogové pole pro realizaci programovatelného filtru. Jedná se o možnost volby prakticky libovolného typu filtru na základě nastavení konfiguračních koeficientů zpětnovazebního systému. Student se o danou problematiku od začátku aktivně zajímal a poměrně dobře se orientoval v teoretické části, řešené již v semestrálním projektu. Dle zadání nejprve zpracoval teoretické požadavky na jednotlivé obvody a ověřil je při behaviorálních simulacích. Poté jej trochu přibrzdila nezkušenost s praktickým návrhem IO i s ovládáním poměrně komplexního návrhového systému Cadence. Celou práci však zpracoval naprosto samostatně s víceméně pravidelnými konzultacemi, kde informoval o postupu prací. Vzhledem k tomu, že i přesto práci dokončoval práci v pozdním termínu, neměl zřejmě dostatek času na lepší formální úpravu a jako cizinec také na jazykovou korekturu. Přesto se domnívám, že zadání práce bylo splněno a navrhuji hodnocení C / 79.
Práce studenta se zaměřila na velmi zajímavou konstrukci multifunkčního/ univerzálního aktivního filtru. K rekonfiguraci funkce a řízení využívá CMOS přepínače a digitálně přepínané rezistorové sítě. Místy se vyskytuje několik sporných nejasností v úvodní části práce (využití filtrů pro detekci, zmatek v definici Q - nejen HP a DP mají Q, apod.). Není třeba vysvětlovat notoricky známé záležitosti (jak vypadá modul a fáze různých řádů filtru, apod.), stačí odkázat na literaturu. Odkazování na literaturu bych v této práci označil za zvláště velkou slabinu. Místy, především v teoretických poznatcích, je skutečně potřeba opřít podané informace a zdůvodnění o kvalitní zdroj. Místy jsou definice neúplné (např. pod obr. 1.4 – kmitočet, na kterém se mění fáze). Tab. 1.1 obsahuje neúplné informace (např. DP v prvním řádku je invertující). Definice speciální pásmové zádrže s poklesem horního nebo dolního původně propustného pásma na obr. 1.3 není zcela korektní. V literatuře se označuje spíše jako dolní nebo horní propust s nulou přenosu. Název obou typů (v běžně zavedené terminologii netypický) se zdá být přehozený – pásmová zádrž dolních kmitočtů by zřejmě měla více potlačit nižší pásmo kmitočtů od nuly doleva než horní prop. pásmo nad nulou avšak v obr. 1.3 je tomu přesně naopak. Na základě vlastních praktických zkušeností moc nesouhlasím s tvrzením, že filtry s více zpětnými vazbami a více OZ (s nárůstem řádu obvodu) mají lepší citlivosti a menší vliv reálných OZ na funkci. Myslím si, že je vhodnější dosazení (1.10)- (1.21) do plného tvaru přenosových funkcí a z nich pak vyvozoval popsané závěry. Schéma navržené struktury realizuje přenosy 1. i 2. řádu (s nezávislým řízením parametrů, fc, K0 a v případě bikvadu i Q), mělo by to být i řečeno v popisce obrázku. Minimální hodnota odporu na čtverec Rhipor (I2T100) je dle katalogu jiná (typicky 1825 ohmů), což může pak působit mírnou nepřesnost výsledných charakteristik ve srovnání s ideálním průběhem. W a L kondenzátoru jsou navrženy s přesností na 3 des. místa, podobně hodnoty rezistorů v obr. 3.21. Rovnice, které nejsou doloženy odvozením, je třeba odkázat na literaturu (např. (3.24) – (3.26)). Je celkem patrný vliv nepřesností a neideálních vlastností již na nízkých kmitočtech (kHz), např. pokles modulu (obr. 3.3 a 3.6, atd.). Měla být provedena analýza reálných vlastností k odhalení nejvíce kritických parametrů reálného obvodu. Byl bych i opatrný s tvrzením, že topologie obvodu zůstává zachována pro dosažení všech přenosů. Pro bikvad s integrátory je to platné, ale při přepojení přepínačů do přen. funkcí 1. řádu dochází ke změně řazení integrátorů/derivátorů, což už je změna topologie. Neměnná topologie v tomto případě znamená zachované propojení integrátorů a zpětných vazeb, pouze se mění vstupní případně výstupní brána nebo se výstupy matematicky sečtou/odečtou či vstupy distribuují. Díky vyjadřovacím problémům autora v českém jazyce vzniklo mnoho odborně nepřesných mnohdy i komických výrazů a spojení. To bych ale nebral jako zásadní problém. I přes nezkušenosti autora s jazykem je práce ještě na celkem ucházející úrovni. Někdy je však těžké pochopit co má autor namysli. Formální úroveň je celkem zanedbána. V práci je mnoho překlepů, místy jsou chyby v popisu obvodu na obrázku (např. „je třeba 2 integrátory, 2 integrátory a sumátor“, nad obr. 2.2). Velký zmatek je i v indexech (někde použity, někde ne) a zápisu fyzikálních veličin a jednotek. Obr. 2.12 – 2.15 jsou celkem nekvalitní. Jen minimum je nekvalitně přebráno z jiných zdrojů (např. obr. 3.19). Místy jsou chybné odkazy na obrázky. Výsledky popsané v práci dokazují, že student vykonal celkem dost práce, ve které prokázal vlastní invenci, zadané úkoly byly splněny a obvod je aplikovatelný. Navrhuji hodnocení C/70b.
eVSKP id 74256