GAŠPAROVÁ, D. Využití nových přístupů ke gelaci alginátu při přípravě bioinokulantů nové generace [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2024.

Posudek vedoucího

Sedláček, Petr

Bc. Dominika Gašparová se ve své diplomové práci zaměřila na optimalizaci alternativních technik gelace alginátu. Práce spadá pod širší téma vývoje bioinokulantů na bázi alginátových gelů pro moderní zemědělské aplikace. Úkolem diplomantky byla navrhnout a otestovat gelační přístupy, které by umožnily přípravu alginátových gelů o požadovaných materiálových vlastnostech i při takových koncentracích alginátu, které odpovídají současným výtěžkům jeho biotechnologické produkce na pracovišti. S přístupem diplomantky jsem byl ve všech ohledech velmi spokojen. K práci přistupovala vždy velmi zodpovědně, ale především s mimořádnou iniciativností a kreativitou. V rámci konzultací s vedoucím a konzultantkou práce sama přicházela s nápady nejen v rámci návrhu nových gelačních přístupů, ale i metod materiálové analýzy připravených gelových materiálů. Konzultace s diplomantkou mně přišly zábavné a poučné také proto, že v rámci odborné diskuse bylo vždy nutné přistupovat k ní jako ke zcela rovnocennému partnerovi. Výsledkem této spolupráce je diplomová práce, kterou osobně považuji za velice kvalitní a „vědecky dospělé“ dílo. Dominika ve své práci dle mého názoru jednoznačně prokázala, že pronikla do hloubky studovaného tématu, osvědčila, že je schopná samostatné vědecké činnosti, získala velké množství praktických experimentálních zkušeností i odborných znalostí, které jistě zhodnotí ve své budoucí kariéře. Cíle práce definované v jejím zadání považuji z pozice vedoucího za zcela splněné. Proto její práci doporučuji ji k obhajobě a hodnotím ji stupněm „Výborně (A)“.

Posudek oponenta

Pekař, Miloslav

Diplomová práce Dominiky Gašparové zpracovává problematiku přípravy alginátových hydrogelů, a to zejména z hlediska volby síťovacího činidla. Klasická struktura čítá 78 stran textu a několik dalších stran příloh. Práce je psána anglicky, jazyk si netroufám hodnotit, zdál se mi v pořádku, určitě byl srozumitelný. Teoretická část kromě poznatků o alginátu uvádí i informace o rhizobakteriích používaných pro podporu růstu rostlin, protože tam směřuje využití alginátových hydrogelů. Z podobných důvodů tato část obsahuje kapitolku o enkapsulaci. Kapitola o současném stavu poznání má rozsah jen ca tří stran, pojednání o příslušné literatuře by ale vydalo aspoň na knihu, počet 84 odkazů je v pořádku. Těžištěm je pochopitelně experimentální a výsledková část, tvořící většinu textu. Ten jen zakončen závěry. Formálně je práce úpravná, obrázky jsou dobře čitelné, barevné rozlišení dostatečné. Tabulka obsahuje zbytečně moc ohraničujících čar. Často jsou odkazy na zdroje uváděny až na konci odstavce. Tento úkaz je pro práce na FCH příznačný, v odborné literatuře se ovšem nevyskytuje. Pojďme ke konkrétním připomínkám. Hned na str. 1 se mluví o mizejících zdrojích vody, není jasné, kam vlastně voda mizí. Rovnice (1) na str. 5 má (snad) ilustrovat energetiku fixace dusíku, žádná hodnota energie však není uvedena; v chemickém textu by také mělo být zmíněné, odkud se v ní berou protony a elektrony. V části 2.2.2 by čtenář čekal pojednání o gelaci alginátu, ne obecný textík. Sprejové sušení asi není určeno pouze pro emulze (str. 15). V části 3.4 by mělo být uvedeno, jaký je osud alginátu v půdě, zda a jak rychle se rozloží a je-li to (ne)žádoucí. Význam značek v tab. 4 (str. 32) si patrně lze domyslet, má ale být objasněn. Obrázek 14 snad neukazuje alginát (to je prášek), ale gely připravené z alginátu. Obr. 23 a 24 by si zasloužily podrobnější popisek. V podrobném seznamu chemikálií nejsou informace o čistotě (str. 23); republic tu má být s velkým „R“. V části 4.2.1 není jasný rozdíl mezi „dried“ a „desiccated“. Není v ní také uvedeno, kolik alginátu neprošlo přes filtr, a tudíž se nedostalo do měření molekulové hmotnosti. Části 4.5 a 4.6 jsou nejasné, má se snad něco enkapsulovat do gelu, nikoli gel do něčeho; zdá se, že ani o enkapsulaci nešlo, jen o přípravu alginátových (mikro)kuliček. Všechna desetinná místa molekulových hmotnostní uvedených na str. 29 nebudou statisticky významná; podobně to platí o souvisejících odchylkách, které se vůbec mají uvádět na jednu, nejvýše dvě platné číslice. Tab. 3 (str. 31) neobsahuje bakteriální alginát, hlavní objekt zájmu práce, není vysvětleno proč. Diskuse modulů na str. 32 by neměla pomíjet vliv molekulové hmotnosti alginátu. Z volby a použití síťovadel jsem poněkud zmaten, není to řádně vysvětleno. Ionty jsou jaksi popsány, na str. 34 se najednou mluví o kyselinách, které byly vyloučeny, ale není objasněno, na základě čeho. Reologická měření jsou zmíněna v experimentální části, diskusi jejich výsledků nějak nevidím, kromě výše uvedené zmínky o modulu. Název práce uvádí nové strategie síťování, ale z textu nejsou novinky jasné. Zdá se, že byla zkoumána různá síťovadla popsaná v literatuře, nikoli že by byla vyvíjen úplně nová. Závěr je spíše shrnutím, spíše jakýmsi širším abstraktem než vyvozením závěrů. Jsou tam sice navrženi nejnadějnější síťovací kandidáti, ale mělo být jasně uvedeno proč jsou vybráni. Diplomovou prací Dominika Gašparová prokázala schopnost samostatné tvůrčí práce včetně schopnosti nalézt a vyhodnotit patřičné literární podklady. Její práci doporučují k obhajobě.

eVSKP id 156622