VRBÍK, M. Modelování lineárního zkreslení zvukových zařízení [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Cílem diplomové práce bylo porovnat metody modelování modulové kmitočtové charakteristiky zvukových zařízení s důrazem na modelování odezvy reproduktorových soustav a zaměřit se na řešení pomocí návrhu IIR filtrů s borcenou kmitočtovou osou a převod na paralelní sekce nižších řádů navržené B. Bankem. Student tuto metodu přizpůsobil praktickým potřebám, např. extrapolací změřených kmitočtových charakteristik, a navrhl metodu výpočtu optimálních parametrů modelu. Zadání diplomové práce patří k náročnějším z teoretické i praktické stránky, kromě ověření metod v prostředí Matlab student vytvořil nástroje v jazyce Python, C# a C++ a ukázkovou aplikaci v jazyce C++ s pomocí prostředí JUCE. Diplomant přistupoval k řešení práce aktivně a pravidelně chodil na konzultace a předkládal výsledky. Výsledky jeho práce splňují zadání diplomové práce, rovněž text práce má dostatečný rozsah a je po formální stránce na vysoké úrovni. Výsledky práce jsou široce využitelné i pro jiné aplikace, nejen pro modelování odezvy reproduktorových soustav.
Zadání hodnocené diplomové práce považuji za více než splněné. Student vytvořil knihovny funkcí pro několik metod návrhu paralelních filtrů IIR modelujících lineární zkreslení zvukových zařízení v prostředí Matlab a jazyce C++, nad rámec zadání i v jazyce Python, dále funkční aplikaci s grafickým rozhraním v prostředí Matlab a v jazyce C#, a zásuvný modul VST pro implementaci a ověření navrženého filtru. Dále analyzoval objektivní metody pro hodnocení přesnosti navržených modelů a provedl vyhodnocení nejpřesnější metody na základě většího množství návrhu modelů změřených parametrů reálných zařízení. K obsahu textu práce mám jen pár drobných výhrad. U označování diskrétních signálů je zvykem nezávislý parametr zapisovat do závorek hranatých místo kulatých. Část „Kmitočtová charakteristika“ podkapitoly 1.1.3 Impulsová odezva diskrétního filtru asi měla být samostatná část 1.1.4. Na straně 24 student tvrdí, že 2. kanonická forma má oproti 1. kanonické o jednu aritmetickou operaci méně, přitom v rovnicích (1.19) a (1.20) je vždy celkem 5 násobení a 4 součty nebo rozdíly. K části 2.1.1 Metoda váhové posloupnosti se student v dalším textu nijak neodkazuje a považuji ji za zbytečnou, vhodnější bylo uvést seznam všech návrhových metod s odkazy na literaturu. Navíc symbol N je v ní použit pro délku impulsní charakteristiky, zatímco v předchozím textu části 2.1 byl použit pro řád filtru. Pro řád polynomů přenosové funkce (2.9) je zvykem používat symboly r a s místo M a N (což koliduje s předchozím použitím pro délku impulsní charakteristiky). Na straně 35 by chybový signál měl být definován s opačným znaménkem e[n] = x‘[n] – x[n] nebo by členy rovnice (3.5) měly být se záporným znaménkem (formálně se vyruší -×-=+). Pro vzorkovací kmitočet je používán symbol f_vz, ale v celé kapitole 4 je najednou použit symbol f_s. V kapitolách 6 a 7 by v popiscích obrázků byla vhodnější formulace „Porovnání navržených modulových charakteristik“ místo „Porovnání výsledků“ (formálně jsou výsledkem návrhu pouze koeficienty přenosové funkce). Podobně název kapitoly 7.4 „Výsledky návrhu filtrů“ vlastně obsahuje porovnání přesnosti jednotlivých metod. A není hned patrné, že „nejúspěšnější“ (paměťově/výpočetně/ekonomicky) metodou je vlastně metoda s „nejpřesnějším“ průběhem modulové kmitočtové charakteristiky. I po formální stránce je práce na výborné úrovni. Seznam literatury není tříděn abecedně a není konzistentní uvádění jmen autoru (pořadí křestní jméno a příjmení). Seznam symbolů, veličin a zkratek neobsahuje žádný symbol nebo veličinu, pouze zkratky. Přes uvedené drobné výhrady, které je možné nalézt i k recenzovaným knižním a časopiseckým publikacím nebo jsou čistě subjektivní, je diplomová práce na výborné úrovni s ohledem na náročnost tématu a množství realizované práce.
eVSKP id 126063