SVOBODA, L. Proměny architektonického prostoru 20. století Elementární geometrické koncepce tvorby moderního arch.prostoru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
PROMĚNY ARCHITEKTONICKÉHO PROSTORU 20. STOLETÍ ELEMENTÁRNÍ GEOMETRICKÉ KONCEPCE TVORBY MODERNÍHO ARCHITEKTONICKÉHO PROSTORU Teoretická příprava, praktické zkušenosti: Součástí teoretické přípravy bylo absolvování bakalářského a magisterského studijního programu FA VUT v Brně v letech 1996-2004 a dále doktorské studium obor Architektura v letech 2004-2008. pracovní zkušenosti: 2010 - 2011 spolupráce s Atelierem Štěpán, Brno 2005 - 2010 samostatná architektonická praxe (volné sdružení - východní Čechy) 2003 - 2005 spolupráce v Atelieru Štěpán, Brno 2000 - 2002 povinná architektonická praxe a následná spolupráce v atelieru Fa Parolli, Brno 2000 virtuální realita pro developerskou společnost Real Estate Karlín, Praha Zvolená metoda zpracování: Základní geometrické koncepce užívané současnými architekty budou prezentovány na referenčních příkladech a budou podrobeny analýze s rozlišením racionálního a organického přístupu ke stejnému geometrickému principu. Bude sledováno vzájemné ovlivnění geometrie a konceptu stavby, dále úloha času ve tvorbě konceptu, bude kladen důraz na materializaci geometrie a na její struktivnost. Splnění stanovených cílů: Cíl stanovený pro disertační práci byl splněn. Práce dostatečně dokumentuje široký rozsah problematiky týkající se architektonického prostoru. Publikování dílčích výsledků disertační práce: Disertační práce Ing. arch. Lukáše Svobody ani dílčí výsledky jeho doktorského studia nebyly dosud publikovány. Předloženou disertační práci doporučuji – nedoporučuji k obhajobě. Předloženou disertační práci doporučuji k obhajobě. Otázky k obhajobě a připomínky k dizertační práci: Jaké podmínky autor potřebuje k tomu, aby se poznatky této práce využily pro vzdělávání budoucích architektů a jakým způsobem by se práce měla dál rozvíjet. Doporučuji doplnit disertační práci o bod, který by se týkal smyslového vnímání uvedených architektonických prostorů.
Oponentní posudek dizertační práce Proměny architektonického prostoru 20. století elementární geometrické koncepce tvorby moderního architektonického prostoru Autor práce: Ing. arch. Lukáš Svoboda Školitel: Doc. Ing. arch. Zdeněk Makovský Dizertační práce o skromnem rozsahu 79 stran vč. úvodních formalit, grafiky, fotografiky a seznamu nečetné literatury je věnována architektonickému prostou. Z hlediska jeho — v názvu práce proklamovaných proměn ve 20 St. JSOU tyto proměny dosti nejasné. Na jedné straně jsou analyzovány sakrální prostory barokni, ale na druhé straně je z počátku 20. st. zcela pominuta secese a moderna, která svými novými konstrukcemi po prve barokně klasicistní prostor uvolňuje. Aniž následný funkcionalistický prostor a jeho různé variace, s výjimkou holandského De Stilj, vily Müller a Miese, není dostatečně porovnán. Problematika architektonického prostoru pak beze zmínky o poválečné šedesáté až osmdesáté architektuře — brutalistnímu, neofunkcionalizmu, postmoderně, hi-tech a dekonstrukci — přechází k rozboru exkluzivních, prestižních, převážně asijských interiérových kreací, ale již na počátku 21. St. Není zdůrazněn přínos minimalizmu pro zásadní, elementární tvorbu a vnímání prostoru. Výčet literatury pojednávající o architektuře jako uměni tvorby prostoru není dosti komplexní. Chybi zvláště Richard Neutra ajeho plynulé prolínání architektonického a přírodního prostoru. O principech přírodního prostoru od kosmického po pozemský - jarní lesní louku - není žádná zmínka. 1. Zvolené téma není žhavě aktuální (jako např. brownfields, regenerace sídlišť a pěší zóny), ale obecné nadčasové. I útlá, hutná forma této práce vydaná jako publikace s řadou obecných zásad by běžnému architektovi při projektu rodinného domu až banky pomohla stejně jako studium světových příkladů v prestižních časopisech. Posláním vědeckých prací na vysokých školách není jen utilitární přínos, ale také podpora abstraktniho myšlení. Z tohoto hlediska je práce aktuální. 2. Práce je metodicky logicky postavena. Předcházejí obecné pojmy architektonického prostoru s výraznou tendenci absolutizovat jeho význam. Ten je přirozeně podmíněn funkci a konstrukcí, příp. dalšími, zminěnými komponenty (světlo atd.), které autor také zmiňuje. Metodický správně následuje po historickém přehledu výčet způsobů chápání velmi různých prostorů. Jestliže autor uvádí a rozebírá prostor filosofický, psychologický, fyzikální, matematický a sociální, pak — pomineme-li prostor kosmický — zcela chybí prostor přírodní tj. krajinný, urbanistický a zahradní. Všechny tři mají stejný strop — různě tvarované a barevné a měníci se nebe, ale ty přírodní prostory formované zejména geomorfologii a vegetaci, jsou přímo učebnicí kompozice prostoru (a tolikrát omílaných vztahů, vazeb a estetiky) Zde znovu R. Neutra ajeho kniha „Asijská zahrada“. Píše o ní že konzervuje čas“. To znamená, že čínská, japonská, korejská zahrada i komponovaná krajina maximálně potlačuje motiv cesty. Příslušný mandarín přihopká po téměř neviditelných šlapácích, nebo je přinesen v zakrytých nosítkách do pavilonku s jediným optimálním výhledem na „ krajinu Fudži v třešňových květech“, nebo na“ volavčí jezirko“, které vnímá jako dvourozměrný obraz. Evropská zahrada a park jsou určovány výraznými cestami a pohyb po nich podmiňuje časoprostorové vnímáni. Proč však mizí kočárová cesta v anglickém krajinářském parku? Aby se po prostoru volně tvarovaných posečených luk, o to rychleji, projížděla koňská kavalkáda. Pro urbanistický prostor a posádky jeho dvoustopých konzumentů to platí daleko silněji — i v Asii. Sebestřednost architektů na jednotlivé solitéry a jejich interiéry odvádí pozornost od vnimání velkoprostorových souborů. Metodicky správně následuje dominanta dizertace: Základní nástroje formování arch. prostoru až po Geometrické koncepce tvorby prostoru. Zde jsou na grafických schématech a k nim charakteristických foto vyjádřeny názory autora na elementy arch. prostoru. Nicméně schémata i fotografie se týkají převážně interiérů. Vzájemnost interiérů a exteriérů unikátních solitérních staveb, z velké části z 21. stol. je dokumentována zcela ojediněle. 3. Cílů, kterých měla práce dosáhnout a které byly stanoveny v zadání a upřesněny v kap. 2 bylo dosaženo. Priorita geometrie, která je velmi zdůrazněna však může být zavádějici. Nebývalý rozvoj stavebnictví totiž muže podnítit tvorbu artistnich až fantaskních prostorů vyspekulovaných investory a architekty. Má to svoji historickou logiku. Bohatý svět stojí ve vývojové etapě barokizace až rokokizace funkcionalizmu — zejména organikou. 4. Práce přináší početnou řadu vlastních názorů autora. Vyjadřuje to — pro vědeckou práci nevhodnou — „ich“ formou. Jak dalece a objektivně jsou tyto názory původní, nemůže oponent posoudit. Autorova schopnost samostatného originálního myšleni je však nabíledni. 5. Práce má nesporný význam pro vědni, byť jen aplikovaný obor architektura. Forma útlé publikace na toto téma by mohla inspirovat k dalšim výzkumům a úvahám o kvalitách příslušných staveb. Oponent se obává, že v architektonické praxi by se nestala příliš užívaným vodítkem. Jednotliví architektoničtí geniové budou své prostory formovat individuálně, ale snad vyslechnou i druhého. 6. Formální úprava práce je na standardni úrovni. Z časopisů převzatá fotografika je inspirující, ale reprezentuje převážně příliš efektní ne elementárni díla. Škoda, že autor neuplatnil vlastni foto, alespoň z brněnských a blízkých okolních prostorů. Ti Japonci a Číňané i při všech efektech íránské architektky jsou nám stále mírně vzdáleni. 7. I při ředě vážných připomínek, které by měl dizertand seriozně posoudit, ale s respektem pro jeho hluboké, byť nevyzrálé, zaujetí prostorovou problematikou práci d o p o r u č u j i ke kritické obhajobě V Brně v březnu 2012. Prof. Ing. arch. Mojmir Kyselka, CSc.
viz níže
viz níže
eVSKP id 41231